Co vytvořili Rusové v historii velkého, ušlechtilého, moudrého, co by mohlo být mentálně, filosoficky, technicky, ekonomicky... užitečné pro ostatní svět? Nevím o ničem. Dokázali vždy jen kopírovat - šlechta a ve všem, co jen se dalo, například i car Petr. Budova Lomonosovovy univerzity, kterou se několik desetiletí pyšnili a nazývali onen sloh „socialistický realismus“, je okopírovaný americký mrakodrap, jakých byl už tehdy v USA bezpočet. A kdysi? Versailles – kopie Petrodvorce… O kradení techniky včetně vývoje automobilů by to bylo na dlouhé pojednání. I našeho zklamání z Rusů máme v historii bezpočet příkladů – od těžce zklamaného rusofila Karla Havlíčka Borovského, který dělal v Rusku vychovatele a vystřízlivěl důkladně, přes Moskvě dlouho oddaného Beneše, po naivního marxistu Dubčeka, který jim věřil až do příjezdu tanků v srpnu 68 (divil se na adresu Brežněva: A toto urobil mně?, a pak se v rozhlasovém projevu zbaběle rozplakal jak zhrzená milenka).
Maria G.: „Ti " velcí Rusové" mluvili až do začátku 20. století
francouzsky. Jen mužici rusky. Tak jaká ruská kultura? Jen jako ostrůvek v oceánu velké země byl Čechov a....? A v Petrohradě kromě okopírovaných Versailes - Petrodvorce také ještě Louvre - Ermitáž. Co vlastně bylo ruské? I Kateřina Veliká byla Němka.
Ale to jen na okraj, ono by se toho našlo víc.“
Už naši vlastenci z 19. století byli zklamáni:
nevyšly jim jejich ideje panslavismu, kde by sjednocenou slovanskou říši vedl a chránil mocný ruský bratr. Byli naivní, ale v jejich době se to dalo pochopit. Jejich idea se vyplnila až ve 20. století - bohužel s opačným znaménkem. Domnělý ochranitel se projevil jako uchvatitel. Území, které "osvobodil", si přivlastnil a zotročil. Navíc i vůči dobytým územím uplatňuje ruskou neúctu k lidskému životu - "nas mnógo".
Havlíček Borovský: „„Dosvědčiti mohu, že Rusové s ostatními Slovany nikoli bratrsky, nýbrž nepoctivě a soběcky smýšlejí. To už jsou mi milejší Maďaři, kteří proti nám bojují otevřeně, než Rusové, přibližující se s jidášským polibkem, aby nás pak strčili do kapsy. Tito pánové počínají všude místo ruský říkati a psáti slovanský, aby pak místo slovanský zas také ruský říci mohli.““
.oOo.
O vzývání Putina snad již jen nepatrným zlomkem české společnosti, spíše českou zamindrákovanou lůzou, nezvládající ani osobní život, jsem psal v jiných článcích. Řečí podobnou, jako čeští prokremelští neofašisti, vrábelovci či okamurovci, hovoří i část proputinovských antroposofů, českých i zahraničních, doufejme že malá. Otevírají tím ovšem dveře mentálnímu proudění asijského šamanismu, okultismu a černé magie, o které Putin vědomě opírá svoji moc, i do našeho národa.
Vitalij Ginzburg napsal: „Ruský iracionalismus nevytvořil žádné institucionální kontroly systému centralizované osobní moci Vladimira Putina. A právě toho přivedl do Kremlu jako hochštaplera ze zadní uličky, který ohrožuje celý svět."
Psycholog Rostislav Prokopjuk: „Bůhví, na kterých hranicích by dnes Rusko bylo, kdyby ho Ukrajina nezastavila.“ Mučednické smrti desetitisíců nevinných Ukrajinců vytvářejí v duchovních sférách novou Ukrajinu.
A Rusko dnes? Národní alkoholický marasmus a snění o podmanění a zotročení (v ruském pojetí „osvobození“ a přijetí na hruď všemocné matky Rusi) okolních území a národů se opět - a silněji - projevuje s podprahovou démoničností nejen lucifersko-ahrimanských, ale i soradtických mocností.
Ekonomický a měnový propad, ztráta bývalých spojenců a nyní i neúspěchy v „dobývání kosmu“, kterými si kdysi režim získával podporu lidové hrdosti, to vše je kompenzováno alespoň destrukční činností vůči prosperující západní Evropě, včetně ČR (dezinformační hoaxy, špioni a zločinci na ambasádách, Ruskem podporované propagandistické servery, zdárné uplácení některých našich politiků…). Tato morální retardace a vědomá preference zla je i dílem sta let převažujícího ateismu a leninského démonického odkazu. V porovnání s tím je naše západní křesťanská víra, i při všech deformacích, přesto v našem v civilizovaném světě určitým mravním korektivem, mementem mori a vědomím o existenci Boha.
Určitého zlepšení životní úrovně je dnes v Rusku docilováno pouze na úkor budoucnosti. O nedostatcích se nepíše vzhledem k ovládnutí většiny sdělovacích prostředků Putinovo propagandou, vyhovující pýše většiny Rusů a udržující je v nenávisti k Západu. Případně jsou nedostatky svalovány na různé skupiny obyvatel a politiků.
Pokud někdo z našich duchovních kruhů hovoří o Rusku jako vrcholu slovanské kultury v přítomném čase a o Putinovi jako zasvěcenci, pak je pro přítomnost dezorientovaný a pro budoucnost o několik tisíciletí popletený. Podle duchovní vědy je slovanská duchovní kultura předurčena dosáhnout nejvyššího stupně v 5. a 6. tisíciletí. S. Prokofjev navíc zdůraznil, že je to jen možnost, úkol, ale bude záležet na dalším vývoji, a to už od nynějška. Škála veškerého možného zla, která v nynějším Rusku převažuje, by měla být vývojem proměněna v kladný opak.
Několik stručných charakteristik:
Je to země, kde ti shora řídí a nárokují si řídit všechno. Jejich zpravodajské služby řídí vše, ba i doping sportovců.
I při svém ekonomickém a kulturním zaostávání za Západem se snaží vypadat silně - že jsou všude, že mohou cokoliv. Respekt, který nemají, se pokoušejí nahrazovat alespoň vytvářením strachu.
Rusko uvažuje tak, že když oslabí západní země, bude silnější. Podobně jako někdejší zaostávající Sovětský svaz, volí z bezmocného vzteku a nenávisti cestu lží, intrik, škodění, rozvratu. Jsou na zeměkouli zemí s největší nenávistí a buranskou pýchou.
Nebýt bohaté a nezištné pomoci Ameriky za dob SSSR, kdy bylo Rusko několikrát na pokraji hospodářského bankrotu a celospolečenského chaosu, nastal by tragický kolaps. V nejkritičtějších situacích muselo Rusko přijmout pomoc od svého ideologického protivníka – Spojených států. I Lenin tehdy prosil svět o pomoc. O tom ale dnes Rusko mlčí.
Dožadují se úcty, respektu a uznání jen agresí, zlobou, falšováním statistik a tradiční likvidací opozice.
Namísto snahy o převažující společenskou harmonii a civilizované právní bezpečí volí raději zvůli, mstu, špiclování, udavačství a potlačování lidských práv.
Svoji důstojnost a spokojenost se sebou odvozují od počtu porobených a šikanovaných okolních národů, od kterých ještě požadují vděčnost. Dobytá území označují za osvobozená.
Tak jako je v některé třídě rváč, který krade svačiny, šikanuje slabší, vytahuje se spíš svaly než mozkem, je tomu s Ruskem na zeměkouli. I když se agrese vyskytuje i jinde na zemi, s tou ruskou není srovnatelné nic.
Amerika nám po válce nabízela za náš uran hradit plně celý roční státní rozpočet. Bylo by to postavilo na nohy naše válkou poničené hospodářství. Našim komunistům se to však podle směrnic Kremlu podařilo zvrátit. Náš uran pak šel skoro zdarma na sovětské zbrojení.
Maria G. mi rovněž trefně napsala: „A strašlivý, nikde tak obrovský rozdíl mezi "vysokoprevoshoditělstva" a mužiků (dnešní Rusové, pokud nejsou oligarchy nebo disidenty, jsou mužici). Mužici nežijící v hladu, ale mentálně někde o víc než 100 let zpátky. Na všechno "vremja chvatiť, pajdí vypijem vodočky němnogo“. Takže jsou to bytosti nasáklé samohonkou, ti bohatší vodkou. Mysl vypitá a - vsjo ravno. Takže dostanou rozkaz a jedou jak pohánění alkoholem a tím pádem démonem, hlava nehlava proti komukoliv, včetně rodiny. Žal, pokud se dostaví, zapijou a Uraaaaaa, jede se mordovat dál. Sestupuje do nich čim dál, tím vyšší zlo a páchají zvěrstva, normálním lidem nepochopitelná a strašlivě zrůdná. A patriarchové dají požehnání. Pokud se najde myslící bytost s etikou v sobě a třeba i jen obyčejnou lidskostí, emigrují nebo je čeká Sibiř nebo bestiální ťurma.
Jak by v nynější nebo blízké době tento národ mohl být nositelem nějaké kultury?
Kdysi bylo centrum Rusi v Kyjevě. Vše lidské i božské, co se tenkrát vyskytlo, postupně zadupali ti, kteří bažili po moci. Vzdělání, pravá zbožnost hlavně - to byl velký nepřítel. Místo víry středověká pověrčivost. Stádo bezduchých, vypitých, lehce ovladatelných bytostí (na úrovni horší než zvěř) to byli ti praví, kteří jim měli vybojovat (všemi způsoby) nadvládu nad stále větším územím. Démon tam našel domov už dávno a touží po světovládě. Těch pár duchů kultury, kteří se vyskytli, postupně i v historii zaznamenali ubohost a bezvýchodnost situace.
Teď tu zem, kde má jednou v budoucnu vrcholit slovanská kultura a centrum duchovnosti, vykupují Ukrajinci krví. Nejen prostým zabitím, ale i takovým mučením, proti kterému je středověk civilizovaný. Pokud má někdo srdce v těle a normálně uvažující mysl, nutně musí toto vidět.
Antroposofové asi procházejí zkouškou, která spočívá v současném postoji k válce na Ukrajině. Jedni se zařadí vědomě k šelmě 666 a odpadnou od řádného vývoje budoucího lidstva, a druzí, kteří vidí skutečnost a konají podle svých sil, aby Soradta ovládajícího Rusko, porazili.
V dějinách Ruska, pokud je dobře znáte, kdy byste chtěli žít? Asi nikdy a když by nic jiného nezbylo, byl by to očistec, nebo moc smutné přežívání.
Mně mozek (tím víc duše) nebere, jak někteří tvorové, nazývající se hrdě lidé, jak můžou byť jen trochu stranit Rusku.“
2024 ©