Tuhle statečnou droboučkou "holku" mám rád už přes dvacet let. Něco o odkazu prvního českého prezidenta.

Statečná a laskavá srdce se nalézají i přes půlku zeměkoule.

Občas skutečně pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí. Zatímco u nás s tím náš jediný skutečný státník po Masarykovi a Benešovi sklízel leda posměch a ironii od mnohých, včetně svých dvou provinčních nástupců, kterým ovšem  Nobelovu cenu nikdo nikdy nenabídne, vidí ho morálnější část světa jinak, viz níže. (Malá vsuvka: Rozdíl VH od jeho dvou nástupců by se dal snad nejstručněji vyjádřit, že zatímco on své ego obětoval ve prospěch celku, nedbaje na své pohodlí a bezpečí, oni dva jdou směrem opačným: pro své mega-ego požadují uctívání zvenčí směrem k sobě. Nejde jim o to, aby pokorně a pozorně porozuměli světu, ale aby svět porozuměl jim a dával jim to neustále najevo, což je jediný pokrm jejich duševního obzoru.)

Když jedete přes Vltavu směrem k Resslově ulici, dům vedle "Tančícího domu" vystavěl Vácslav Havel otec, a Václav Havel v něm dlouho bydlel, tehdy to bylo Engelsovo nábřeží (Engels byl úspěšný kapitalista, podporující lenivého zkrachovavšího kapitalistu Marxe.) Všimli jste si? Nad střechou onoho domu je umístěn zdáli viditelný veliký model zemského globu. Jak krásně symbolické - Václavu Havlovi šlo o osudy celého světa, byl kromě vlastence (ač toto slovo již téměř vymizelo či  má přežilý citový nádech z 18. a 19. století), i světoobčanem v pravém slova smyslu.  Jedním z jeho odkazů v tomto smyslu je i pravidelná mezinárodní konference Fórum 2000. (Drobnost: považovat se za součást osudů veškerého lidstva patří k bdělému životu či aspoň ideálu probouzejících se lidí, a i proto se mi při výběru formy pro tento blog zalíbila grafika se zeměkoulí, která nabízí čtenáře k něčemu inspirovat.) O jedné "dívce", která pro ideály svobody ostatních obětovala veškeré své pohodlí a bezpečí, jsem slýchal nejprve za totality z rádia Hlas Ameriky, poté i od našeho Pana Prezidenta. Dnes jsem o ní našel  tohle:

Barmská disidentka Do Aun Schan Su Ťij v neděli  při zahájení 17. ročníku konference Forum 2000 řekla, že v roce 1991 získala Nobelovu cenu za mír díky tomu, že bývalý český prezident Václav Havel nepřijal nominaci a namísto toho navrhl ji.

Su Ťij v proslovu vyjádřila díky Havlovi za podporu, kterou vyjadřoval barmské opozici po dobu vlády vojenské junty.

"Udržoval v nás plamen naděje, když jsme procházeli těmi nejtěžšími časy, a my na to nikdy nezapomeneme," řekla Su Ťij o Havlovi. Podle ní ale Havel udělal mnoho pro demokracii a lidská práva nejen v Barmě, ale i jinde ve světě.

"Když jsem byla v Barmě v domácím vězení, myslívala jsme na Československo jako na vzdáleného přítele, na kterého se můžeme vždy spolehnout v čase potřeby," uvedla dále. Havla prý vnímala jako člověka, který se jí zastával a který jí umožnil cítit se svobodně.

Moderátor úvodního večera před příchodem Su Ťij prohlásil, že organizátoři Fora 2000 v minulých ročnících nechávali pro Su Ťij pravidelně připravenou židli, která však zůstávala prázdná a doufali, že nastane den, kdy budou moct disidentku na konferenci založené Havlem uvítat.

Su Ťij uvítal mohutný potlesk ve stoje. V publiku byli mimo jiné bývalý ministr zahraničí Karel Schwarzenberg (TOP 09), americký velvyslanec Norman Eisen, kněz Tomáš Halík, ekonom Tomáš Sedláček nebo europoslanec za ČSSD Libor Rouček...