S osvobozením přišly únosy. Rudá armáda přišla do Prahy 9. května 1945 a s ní sovětská tajná policie NKVD a vojenská kontrarozvědka Smerš. A začali mizet ruští emigranti.„Vítali nás jako osvoboditele, jako zachránce a dlouho očekávané hosty. Ale my jsme jim nepřinášeli svobodu. Nesli jsme sebou smrt. Vždyť jsme smeršovci. Co je nám do těch usmívajících se, svátečně oblečených děvčat a chlapců. My se musíme co nejdřív dostat do Prahy, zatknout tisíce lidí a potom je vyslýchat, mučit a nakonec zabít. Zabít!“
Z deníku překladatele Smerše Michaila Mondiče, 10. května 1945. Češi proti Rusům nic nezmohli, a komunisti jim ještě pomáhali.
„Počátkem roku 1945 působilo v rámci vojsk 1. ukrajinského frontu, která osvobozovala Prahu, sedm tisíc příslušníků tajné policie NKVD. Zasahovali bez opory v jakémkoliv právu a jejich zvůle československou politickou reprezentaci zjevně zaskočila. Její prosovětský oportunismus však nedokázal čelit importu sovětského státního teroru a ani zabránit pronásledování vlastních občanů. Opatrné diplomatické kroky, snažící se o osvobození odvlečených, byly Sovětským svazem přijímány s nelibostí a na víc se československé politické kruhy nezmohly. Kromě toho již působily síly, zejména na komunisty ovládaném ministerstvu vnitra, které působení orgánů NKVD dokonce ochotně napomáhaly,“ napsal o hrůzách minulosti Vladimír Bystrov (1935 v Praze – 2010 tamtéž) publicista, filmový kritik, překladatel a zakladatel a předseda Výboru Oni byli první, který se kromě shromažďování dokumentace zasloužil o občanskou a morální rehabilitaci emigrantů ze sovětského Ruska.
Dále KF:
Bylo nám vtloukáno do hlavy ve škole, i později ve všech médiích, hrdinství sovětských vojáků za války a jejich velké ztráty. Jistě, že zasluhují úctu, ale bylo by dobré si k tomu připomenout několik podstatných a často zamlčovaných faktů:
1. Komunistické vedení Kremlu v čele se Stalinem nechalo v roce 1937/38 popravit 40 tisíc velitelů v obavě, že z armády by mohlo vzejít povstání proti jejich krutovládě. Vzápětí přišla válka a za velitele byli pak jmenovány loyální stranické kádry, bez znalostí vojenství.
2. Stalin měl Hitlera za spojence a ignoroval varování před jeho záměrem napadnout SSSR, neučinil potřebná obranná opatření v armádě. Ještě den před napadením SSSR nechal pověsit špiona, který mu tuto informaci donesl. Nehodlal tomu věřit, cítil se všemocný a nenapadnutelný.
3. Ono tak připomínané hrdinství sovětských vojáků mělo i jiné pozadí: Přibližně 10 % vojáků, kteří byli „politicky spolehliví“, tedy povětšinou funkcionářů Sovětů, byli takzvaní naháněči: Hnali vojáky do bitev zezadu, a kdo byl váhavý, dostal kulku zezadu, bez varování. Byli hnáni do boje. Právě takoví prostí ruští chlapci zaslouží naši úctu. Nikdo jim pomníky nepostavil.
Neví se ani, zda vůbec chtěli jít bojovat. Za koho? Výstižně a posvém to vyjádřil Karel Kryl v písni padlého neznámého vojína: Říkáte, že šel bych zas? Nasrat...
4. Hrubá síla bez inteligence bývá často k ničemu. K obraně Sovětů proti HItlerovi výrazně napomohlo i to, že v britském dekódovacím středisku Bletchley Park prolomili šifru Hitlerových zpráv, tedy měli jeho zpávy na stole současně s ním. Věděli tak i o zamýšlených útocích na frontě a okamžitě informovali Rusy, kde mají očekávat útok, v jaké síle, jakými zbraněmi. Nebýt toho, trvala by válka mnohem déle a za nepoměrně větších ztrát. Ani o tom Rusové dosud nemluví.
5. Osvobození od Rusů vždy znamená dobytí, okupaci, ničení staletých národních hodnot. Stačí se podívat na mapu, kolik děržav - kolonií je kolem Ruska. Nejen u nás, i jinde tomu říkali a dosud říkají „bratrská pomoc“ a velká část ruského lidu za to své vůdce nadšeně chválí. - Nacismus byla nebezpečná zločinecká ideologie, která byla po šesti letech poražena a odsouzena, došlo i k pojmenování zločinců atd. (nepatrné skupinky, sympatizující s ním dodnes, jsou bezvýznamné a nemají moc). Komunismus je neméně pustošivá ideologie, vládnoucí na různých místech země už přes sto let, a nyní se k této minulosti opět hlásí i Rusko. Komunismus si vyžádal cca dvaapůlkrát víc obětí, než nacismus. Ruský nacionalismus má stejně agresivní povahu, jako někdejší německý. Rozdíl je snad jen v tom, že ten německý byl nepkrytý, jasný, zatímco ruský je skrýván hezkými klamnými frázemi.
6. Výmluvný rozdíl: Plzeňáci popisovali americké osvoboditele jako veselé, gentlemanské, přátelské, slušně se dvořící našim děvčatům. Po osvobození odešli, nechali naše území nám. Jejich radostná, vlídná stopa jako by přešla i nadále do genia loci západních Čech. Rusové byli násilničtí, divocí, nadutí na svou „šestinu světa“, nekulturní (líčeno bezpočtem přímých svědků, včetně mé maminky). Zničili i stovky kapliček a božích muk v naší krajině - v rámci ateistické „osvěty“ nás, zaostalých věřících. Před odjezdem vyrabovali, co se dalo unést či odvézt.
7. Imperialistické vykořisťování naší vlasti Sověty začalo už v listopadu 1945, kdy si přisvojili zásoby strategicky významné suroviny z českých ložisek. Sovětská doktrína 50. let počítala s třetí světovou válkou, kdy měl definitivně zvítězit socialismus. I proto potřebovali náš uran. Podle tajné smlouvy s naší vládou z r. 1949 bylo pro potřeby výroby jejich jaderného arzenálu v roce 1950 otevřeno nové ložisko u Příbrami. Dobývací prostor zaujímal plochu 58 km čtverečních. Do země sovětů, "kde zítra znamená včera", bylo vyvezeno 98 tisíc tun naší uranové rudy. Vytěženo bylo i 6200 tun olova, 2400 tun zinku a 30 tun stříbra. To vše se vyváželo do SSSR zdarma nebo za směšně nízkou náhradu. Pravdu mají ti historici, kteří tvrdí, že sovětské boje proti nacismu byly zároveň dobyvačnou válkou o nová území. Kam vstoupili, tamodtud už neodešli. Američané nám za náš uran nabízeli uhradit celý jeden státní roční rozpočet a financovat obnovu válkou poničeného hospodářství. Sílící komunisté u nás to ale stačili po poradě v Moskvě vetovat. Namísto pomoci amerického Marshallova plánu nás čekaly rudé Pětileté plány, namísto přílivu hodnot - jejich odliv na Východ a železná opona na Západ.
8. Zbídačení a devastace nejen ekonomická, ale i kulturní, charakterová, umělecká, ateizace společnosti a falšování historie aj. by byla další kapitola. Podle odhadů historiků má komunismus ve světě na svědomí 140 milionů lidských životů.
2024 ©