/ze staršího mailu čtenářce, možná náměty i pro někoho dalšího/: Nyní prožíváte velmi plodné období. Vaše nitro reaguje na víc cenných podnětů, aktivizuje se ve směru k pravdě a vytváří si další rozměry na nové hodnoty. Vede Vás touha a úcta. I toto Vás může, jak sama píšete, plnit štěstím. Nevíme nikdy, jak dlouho budou tyto dary ještě přicházet. Vaše snahy vyústily do možnosti, kdy se Vám kombinují logické poznatky a závěry s jasnými vhledy, což je vlastně skoro totéž, jedno bez druhého není.
Tvoří se nyní Vaše základy pro další budoucnost - v postojích, v sebepoznání, v uvědomovaném zařazení (vřazení) sebe do vývojových souvislostí, v nadhledové orientaci ve vlastním životě… Po létech tápání navazujete asi na svou úroveň z minula. Ale ani dosavadní škola života nebyla marná. Tím, že poznáváte své dosavadní zákruty, chyby a nedostatky, je proměňujete v další niterné možnosti. Buďte za to vděčná. Je to mnoho darů pro Vaše inspirace a postoje.
Nepoužíváte pro uchlácholení svědomí žádné okecávky a to Vám dává větší niternou svobodu a schopnost být inspirována novými podněty.
Teď ještě malé doplnění k debatě o Vašem manželství. Řekl bych, že Vám bylo „osudem“ nabídnuto zejména pro zajištění (usnadnění) zevní stránky Vaší existence ve světě. Je tu, domnívám se, trvalá karmická rovnováha, nedlužení, svoboda, kdy Vy poskytujete (plníte) podmínky a péči pro specifika manžela, on plní určité úlohy, i kdyby někdy nepříjemné, pro Váš zemský hmotný život.
Píšu ale hlavně kvůli tomuhle, co jsem si jasněji uvědomil: Poznal jsem, že se lišíte od řady lidí živější (prožívavější) reagencí na hezké podněty zvenčí. A teď: Tahle prožitková dychtivost a intenzita může být vzácný předpoklad pro správný vývoj - anebo bludná cesta. Anebo smíšené. To je na člověku.
Dávejte pozor, aby Vaše prožitková nenasycenost někdy v něčem nepředběhla Vaše estetické a etické rozlišování cenného nebo zbytečného. Tedy abyste se po nějakém prožitku nerozběhla bez niterné bdělosti a korekce někam, kde je infekce. Když své nadšené prožívání s dávkou obezřetnosti použijete zušlechťujícím, pravdivým vývojovým směrem (rozeznávání a prožívání čisté krásy, zetičtění, zezodpovědnění…), bude to dar, který jste využila správně a který Vás bude nadnášet, osvěžovat, oživovat…
Kdybyste tuto svou silnou vnímavost použila, třeba pod vlivem něčí silné osobnosti (píšu teoreticky), která by Vás táhla do kalů či bludů, byť krásně se tvářících a přesvědčivě prezentovaných, pak by se mohla cesta této Vaší inkarnace uhnout (právě tou snadnou rychlou ochotnou prožívavostí) do nespásných a beznadějných labyrintů. Ty se jednou rozplynou a nechají člověka v chaosu a bez opory a naplnění. Myslím, že hlavní a nejdůležitější stádium tohoto pokoušení jste už prodělala v té nejmarkantnější formě sama: Svět kolem vůdce, slibujícího metody a techniky pro laciné zduchovnění, pro tzv. nabití vibracemi, získání okultních sil atd., vše v sobeckém duchu - a posléze Vaše distance od něho. Zde bylo cenné, že úkol tohoto rozeznání a odpoutání se od falešných a sobeckých „hodnot“ jste splnila zcela samostatně, bez cizího upozorňování. Bylo to pracné a bolavé, ale tím cennější. Proto to mělo pro Vaši budoucnost pravou hodnotu jako základ poznání, kudy cesty nevedou. Tím jste niterně velmi zesílila (i když to možná ani nevíte).
Ale, samozřejmě, nejsou takovéto důležité zkoušky vždy těmi posledními; přicházejí i později, třeba jen lehčí, zas odjinud. Myslím tím to, že svou prožitkovou dychtivost ještě někdy můžete trošičku zavěnovat i něčemu labilnímu – třeba unáhlenému nadšení pro společenství s někým, koho ještě nemáte spolehlivě prohlédnutého, nebo prožití něčeho (třeba v kultuře), co nevede k pravdě, kráse, svobodě či poznání. Ale to mohou být spíš jen přechodné drobnosti, které později rozeznáte.
Připadá mi, že teď máte období, kdy se můžete dostávat dál, otevírat si dveře k dalším poznáním. Může to ale znamenat, že Vaším postoupením na další stupínek se otevře další kousek karmy, ať už v podobě nějakých nedobrot, tak v podobě nesnází. Někdy další stupeň vyžaduje, aby se otevřela nějaká další karma obtíží, které mohou zastínit v něčem i dosavadní pohodu a vyžadovat uplatnění toho, co jsme četbou získali či toužili získat. Jinak to nejde. Ono je to dnes náročnější, ta škála všeho, co nám svět nabízí, je mnohem pestřejší a rafinovanější, než bývala. Výběr je věcí zrání a vůle. Pohrajte si i s rozeznáváním, co Vám duši zapatlá, zapráší, co Vám do ní kope, co agresivně bourá, co rafinovaně láká do klamných prožitků, co ničí estetiku – anebo co hladí, těší, posiluje, povzbuzuje, dynamizuje, co dává gejzíry čisté energie, odvahu k nesení karmických břemen, co je ze světa Múz… Pamatuju, jak jsem, coby beatnická generace, zaujatě prožíval muziku bezpočtu tehdejších zpěváků a kapel (ba byl jsem kdysi i časopisovým recenzentem beatu a popu a prolézal jsem u vytržení tehdejší pražská beatová doupata), a teprve časem mi odpadával jeden styl i interpret za druhým jako pro mne zbytečný, plytký, povrchní, klamný, až zbyl jen nepatrný zlomek, a tím silněji mohu prožívat skutečnou uměleckou hudbu. A obdobně: prolézal jsem v té době po Praze i tajné mystické kroužky různých směrů – ono se to od beatu či hippiesácké psychedelic music zas až tak nelišilo. Šel jsem třeba z tibetské jogy Eduarda Tomáše v Unitarii na Matadors, Olympic, Vargovo Collegium Musicum nebo Blue Effect – a s podobným výsledkem: Nejprve jsem vstřebával, pak odhazoval. Ani z nabídky tehdejšího tajného duchovna toho moc nezbylo. Je to orloj života.
To jsem odbočil, zahleděv se zas do sebe. Váš vývoj směřuje k tomu, abyste svou touhu a schopnost ledacos živě prožívat, nepoužívala někdy jaksi naslepo, naplano, bez kompasu, jako unášená větrem, který člověka pak může hodit i zprudka na zem (duchovní věda nazývá takové neuvážené unášení - „vichry jedovatého vzduchu“). I když je dobré si tohle stále hlídat, máte už niterný základ, který, budete-li ho bedlivě používat, Vás ze všeho mylného vyvede. Už víte o realitě vyššího vedení, které nás nikdy nenechá dlouhodobě na bludné cestě, pokud se snažíme. Věřte - a není to těžké - i v Milost, že je-li Vaše celkové nasměrování poctivé a odvážné, bude Vám i ve zkouškách pomáháno. Vždyť Bůh na to čeká, aby nás mohl vést a pomáhat. Nikdy nejsme sami.
Teď totéž popíšu od začátku ještě jinými slovy: Mám dojem, že jste se dosud potřebovala (či toužila) při prožívání něčeho hezkého na někoho, skoro kohokoliv, jaksi spontánně nalepit jako na spoluprožívatele. Je to pochopitelné, obzvláště u lidí spíše sociálních, jako jste Vy. V dalším vývoji ale budete už od prahu cenného prožitku hlouběji odhadovat či rozeznávat, zda vnímání něčeho krásného s druhým je niterně shodné, inspirující, nebo zda on v sobě krmí něco jiného, třeba plytkého, falešného, mělkého, po čem už byste neměla toužit. Sdílení s někým je krásné, ale neměli bychom nekontrolovaně sklouzávat po jeho cítění. Je třeba si vybírat. V dosavadním životě jste to možná někdy přejásala společnou shodou, jak je to krásné. Ale jak si budete více uvědomovat (stačí jen věřit, přijmout to), že žijeme obklopeni duchovními bytostmi, pak ani při samostatném prožitku nebudete sama. A můžete i živěji vědět, že svět je propojený a že Váš prožitek, je-li hodnotný a pojmete-li ho jako hostinu pro svět, nezapadne do Vaší samoty neužitečně, bez realizace. Po určité krystalizaci vkusu se můžete pak dělit v duchu se světem, nebo s někým, o kom víte či tušíte, že by to prožíval shodně, a může to být jak někdo blízký, tak i někdo neznámý, koho budete chtít těmito vlnami oblít a obohatit. Jak je krásné třeba při Beethovenovi prožitek v duchu sdílet s celým světem. Tím jsme pak i Beethovenovi blíž. Jeho Devátá, nebo Missa Solemnis obsáhla nejmohutnější a zároveň nejintimnější boží láskou celé lidstvo (a nemusíme ani vědět, že při skutečném prožitku jeho hudby začínají naše lotosy rotovat a rozšiřovat nás do prostoru). Pro vnímavost mi napomohlo k této schopnosti i pradávné cvičení v mládí - na rozšiřování našeho vědomí - pociťovat sebe do obsáhnutí stále většího prostoru - jako dům, jako město, na vlast, na celou zem, na planetární soustavu. To je ale jen metodický předpoklad. Pak mu musíme dávat vřelý živý obsah. Nemusí to být jen prožitek umění, ale i logického rozpoznání nějaké myšlenky, nějaké pravdy, ba třeba i geometrie. I láska dvou lidí by měla mít v pozadí stanovisko, že je součástí lásky vyšší a že touží inspirovat neviditelně i okolí. A vzpomeňme na Ježíšovu modlitbu, kterou začíná oslovením „Otče NÁŠ…“ – tedy bere do své modlitby celé lidstvo, nemodlí se Otče můj - za sebe.
Může se to od nás šířit jak kruhy na vodě. A můžete se i nenásilně cvičit to takto s Boží pomocí vysílat, později i sledovat jak to působí do dálek. Neexistuje tady, že „to mi nejde“, že „to neumím“. Už to klidné rozhodnutí je činem, počátkem k tomu.
Krátká odbočka: Na facebooku u mého povídání o svatém Grálu a Karlštejnu (SVATÝ GRÁL u Berounky? KARLŠTEJN jako úschovna relikvií) to vypadá jako naaranžovaně, že si kdesi v přírodě sedím v křesle a za mnou je obrázek Karlštejna. Ale – je to autentické: mezi loukou, kterou jsme s Petrem Tomaidesem našli jako vhodnou k točení a s výhledem na hrad, a hradem samým, je celé údolí s obcí Karlštejn, se silnicí, železnicí a řekou. To ale není z oné louky vidět. A to křeslo, to jsem si vozil na některá natáčení, protože jsem ho měl rád.
A když už jsem tak upovídaný, tak proč to křeslo už nemám: měl jsem ho uskladněné v řadové garáži na kraji Písku, která mi sloužila jako skladiště různých věcí, co se mi do mé garsonky nevešly. Jednou u mne zazvonil uniformovaný policista (sympatický pan Profant, jehož maminka byla kdysi mou podřízenou a prý na mne ráda vzpomínala), a že pojedu s ním, abych se oblík. Hrklo ve mně a v duchu jsem přemýšlel, co jsem asi proved, že si mne odvádí policie. Ba i vykouknuvší obsousedka povážlivě až káravě pokývala hlavou. Jenže – zavezl mne (svezl jsem se v krásné policejní škodovce) k mé garáži. Ta vyhořela. Nastěhovali se tam asi bezdomovci, topili si tam mnou uskladněným přímotopem (zaplatil jsem pak za elektriku asi 15 tisíc), a pak to celé vyhořelo, včetně asi metráku mých knih, co jsem si nakoupil na rozdávání. Tedy jsem vyhořelý.
/Malá ukázka z připravované rozepsané knihy o karmě, kterou by opět laskavě vydal pan Martin Dohnal. Pracovní titul mám zatím
KARMA BLAHODÁRNÁ. /
2024 ©