Nejprve krátké porovnání:
Dějiny znají dva zrůdné socialismy, hnědý a rudý.
- Hnědý, Hitlerův nacionální socialismus (strana NSDAP) - cca 55 - 62 milionů obětí. Trval šest let.
Rudý socialismus - trvá v různých zemích, podobách a názvech stran už přes sto let a má na svědomí podle badatele S. O. Prokofjeva 105 - 130 milionů, podle současných historiků přes 140 milionů životů a stále to pokračuje.
- Hitlerův socialismus vraždil lidi a lámal charaktery jen dočasně. Pak nastala plná porážka a vypořádání.
Marx-leninský socialismus v některých zemích dále vraždí a mučí, všude devastuje nejen ekonomiku a lidská práva, ale i kulturu a charaktery (udavačství, nutnost lži, přetvářky od dětství, anebo naletění na to, privilegia straníků atd.). Kam vstoupil, vnesl vždy bídu, lež, izolaci a tyranii.
- Po strašné válce Hitlera, trvající šest let, se většina evropských národů vrátila přibližně do původních hranic a ke své kultuře.
Při vládě komunistů byly celé národy natrvalo vysídleny, porobeny, zdevastováno národní vědomí, zničeny tradice, kultura...
- Hitlerovo řádění zčásti umožnili i Sověti (zrádný pakt Ribbentrop – Molotov z roku 1939). Považovali se za spojence. Dosud to popírají.
- Němci provedli sebekritiku (i když ne hned) a za svou minulost se stydí (krom většiny Prušáků, tedy bývalé komunistické NDR).
Rusové svá zvěrstva buď tají, nebo vyvracejí, nebo obhajují, nebo jsou na ně hrdí.
- Němci se s většinou zločinců vypořádali, např. i v Norimberském procesu (i když ne hned a ne se všemi). I poté sami odhalili a odsoudili řadu bývalých zločinců. Nalezli sílu pro národní charakterovou sebereflexi a vyrovnání.
Rusové nic takového nečiní, ve zločinech pokračují, ve věznicích, gulagách a na tzv. psychiatriích bez rozsudků drží a mučí vězně svědomí.
- Naše KSČM jako jediná z postkomunistických zemí se nedistancovala od minulosti (tají i, že Gottwald označoval ještě krátce před válkou německé nacisty za bratry-soudruhy proletáře, kteří jen navlékli zelené uniformy).
- Čeští váleční udavači a kolaboranti po válce houfně vstoupili do KSČ – věděli, že zde budu nepotrestáni. Jejich kolaborace vůči vlastnímu lidu pokračovala (StB apod.), jen řízena jinou státní ideologií a jinou státní mocí.
- V Německu je propagace nebo jen hlášení se k nacismu či popírání těch zločinů trestné, stíhá to jejich zákon. Dbají na to sami. Uřvané demonstrace neo-nácků nemají reálnou sílu.
U nás vůči starým zvěrstvům a přežívající zločinné ideologii komunismu nic podobného v praxi prosazeno není. Netrestá se ani nynější komunistické falšování dějin.
- Němci, byť zvolna a váhavě, uveřejňovali konkrétnosti o mučení vězňů v koncentračních táborech. Jistě, měli to učinit rychleji. Veřejné mínění bylo otřeseno. A my? Zvěrstva bachařů vůči vězňům, zejména politickým, na Bytízu, v Jáchymově, ve Valdicích a dalších asi patnácti komunistických koncentračních táborech byla ještě důmyslnější než ta nacistická (konkrétněji viz dřívější článek na těchto stránkách), včetně ozáření uranovou rudou. Ta šla zdarma do Sovětského svazu, ale nechává nás to klidnými. A to dělali Češi Čechům. V dětství jsem byl se školou na povinné návštěvě koncentráku v Terezíně. Bylo to otřesné. Nevím ale že by se konaly podobné exkurze do koncentráků z doby pozdější, z 50. a počátku 60. let, u nás, často v blízkosti našich bydlišť. Měli jsme v mém dětství rodinného přítele, bývalého vězně z Bytízu. Líčené komunistické praktiky při výsleších a při věznění předčily i ty nacistické. I to byl soustavný komunistický státní terorismus na vlastních lidech.
- Běžným Němcům jsme měli za zlé, když o hrůzách války v jiných zemích říkali – My jsme o tom nevěděli. Jistě, měli to vědět a jednat. Jenže co říkáme my k oněm hrůzám poválečným? Rovněž – My jsme to přece nevěděli.
- Když nás zabrali Němci, tehdejší president Hácha před Hitlerem poníženě kleknul a prosil ho, aby neubližoval naší vlasti. Dnešní prezident se jede s Putinem patolízalsky družit, zpochybňuje ruský státní terorismus a špionáž na našem území, a ještě od něj koupí za naše peníze jedovatou očkovací vakcínu. Pár let před tím po návratu z ruského velvyslanectví opilecky vrávorá nad nejposvátnějšími symboly naší vlasti a naší státnosti. I to je symbolické. Podobně jako když Rusové v roce 68 ukradli z foyer našeho Národního muzea vzácný kočár českých králů – jeden ze symbolů naší svrchovanosti. Nevím že by ho čeští politici požadovali vrátit.
- Některé projevy prezidenta a jeho mluvčího připomínají návštěvu ve „středověké krčmě“. To je ten typ podniku, kde vás číšníci usadí ke stolu a pak na vás spustí salvu urážek. Jako byste pro ně byli obtěžující tvorové, kteří nemají právo na elementární úctu a slušnost. Zajímavé – nekrachují. Že by to části návštěvníků vyhovovalo? Stýská se jim po tom? Na rozdíl od prezidenta je to ale jen dočasná hra, ze které se dá brzy odejít. Z toho, že jsme si zvolili takového prezidenta, odejít taky nelze. Patrně kormidlujeme k nehezké budoucnosti.
- Z karmického hlediska – nejen nacističtí kolaboranti, ale i ti, kteří ruské zločiny minulosti a současnosti popírají nebo zlehčují, se patrně budou muset jednou zrodit do podobného režimu a zakusit ho jako jeho oběti. Možná k tomu poslouží některé dosud trvající zločinné komunistické či podobné režimy. Tedy i ti naši spoluobčané, kteří stojí na straně této zrůdné ideologie a praxe nynějšího Ruska, kterým vyhovuje toxická infiltrace Kremlu, nebo "jen" relativizují dobro a zlo, i kdyby to byli, a taky jsou, někteří antroposofové, působí proti lidské svobodě, proti národní duši, proti duchovnímu vývoji, proti duchu antroposofie samotné. Od nich jakožto představitelů nejvyššího učení, kteří mohou znát pravdu, je to proto mnohem větší vývojový prohřešek. Autoritu a věrohodnost, odvozovanou od duchovní vědy, vůči veřejnosti i vůči začátečnickým zájemcům o duchovno zneužívají. K prezidentovi, vlastizrádně kolaborujícímu s nynější ruskou agresí, vzhlížejí někteří jako málem k prorokovi budoucího slovanství. Steinerovo Nejprve dva kroky na poli etickém... hodili za hlavu.
- Když na prezidentku kandidovala Tána Fischerová, vzešlo od Antroposofické společnosti doporučení členům, pokud by nevyhrála, pak volit Zemana.
- Bude jednou obtížné a dlouhodobé očistit naši antroposofii od postojů a náhledů některých našich antroposofů, neberoucích v úvahu agresi a lživost dnešního ruského režimu. Bylo to zřetelné mj. v Anthroposofických rozhledech 2017/1. Rozhovor s Danielem G. rozebírá, místy možná pravdivě, nepravosti USA resp. Západu. Budiž, proč ne. Patrně jej ale nechává lhostejným ruská skrytá propaganda, ba místy mluví i jejím výrazivem, které má pro mnohé čtenáře jednostranný resp. dezorientující dopad.
- Někteří lídři naší polistopadové antroposofie si přinesli „pod kůží“ postoje a orientaci svého někdejšího členství v KSČ a aniž by to připustili, infikují práci s antroposofií těmito vlivy. Hnutí jako komunismus si s sebou nesou v kolektivní paměti resp. egregoru celou svou minulost, ne ovšem jako vědomí viny, ale jako pocit prohry a touhu znovu vládnout.
- I pro jejich charaktery a psychiky to bylo zřetelné schizofrenní rozdvojení: stanovy KSČ měly jako základ násilí a ateismus, zatímco antroposofie vychází z křesťanství. Obojí sjednotit nelze. Pak jsou u nich projevy sociální dysfunkce, konfirmačního zkreslení a útěku od reality.
- Odpouštění? Odpouštět lze, pokud viník pojmenuje a uzná své viny a dá přesvědčivě najevo lítost. Jinak má nastoupit alespoň odsouzení, zemská spravedlnost (tisk, soudnictví apod.), ta někdy prozatím zastupuje i tu karmickou. Ta jednou vše dorovná.
- Informovanost: Kdysi se dali snad tolerovat ti tzv. poctiví komunisti - i když byli hloupí a naivní. Neměli ale dost informací. Dnes už jsou informace třicet let dostupné a tedy hlásení se k této ideologii nebo i k nenávistné agresivní podvratné politice současného režimu v Rusku je znakem podobně bezcharakterní povahy. Tak jako němečtí antroposofové za války adorovali Hitlera jako "Meč Michaelův", má i dnešní antroposofie svůj odvrácený protipól. Možná se to ale táhne už od doby tahanic o urnu s popelem R. Steinera. Nebo od trapné soudní pře dvou křídel antroposofické organizace v 90. letech. Nic z toho ovšem neubírá na velikosti Steinerova odkazu. U žádného učení nelze odvozovat jeho úroveň podle úrovně chování jeho stoupenců.
- tak by se dalo dlouho pokračovat.
2024 ©