Pokus o reakci – vděčnou, plodnou. K onomu zveřejněnému uznání na mém fb: „ @sarkana5798 Mily Karle, moc dekuji za sdileni Vaseho mileho povidani. Dokazete I na velkou dalku pohladit 
„ Toto je od Šárky P., žijící nyní v Jižní Karolíně v U.S.A. Mínila besedu v Plané, opět skvěle uváděnou Danielem Drdou:
https://www.youtube.com/watch?v=_rlwiGyHp5E>
Beseda se týkala hlavně témat mé poslední knihy PÉČE, PROVÁZENÍ, ODCHÁZENÍ. A kdo je autorka výše uvedeného sdělení? Vyhledala si před několika roky videa se mnou, natočená převážně a nádherně zejména Petrem Tomaidesem, a ač je mi to záhadou, našla si ve mně jakési zalíbení. Napsala mi o knihy, když se z videa dozvěděla, že cosi píšu. Tedy jsem poslal do amerického Suvannee, kde tehdy žila (odešla do USA pracovně a natrvalo) balík mých knih, zejména těch vydaných panem Martinem Dohnalem. I jeho zásluhou byly a jsou mé knihy tedy k dispozici dalším Čechům v Americe, alespoň těm, kteří nezapomněli mateřštinu. (Sice jsem uvažoval o zadání překladu některé mé knížky do angličtiny, ale to bych se nedoplatil). Kamarád se mi dobrácky „posmíval“, že jsem „dobyl Ameriku“, já tuto pochvalu ale předávám „svému“ vzácnému nakladateli Martinu Dohnalovi s tím, že jeho vydávání sklízí uznání i za oceánem, jest tedy světový nakladatel. A zároveň - díky zveřejněným videím, točeným se mnou erudovaně a citlivě hlavně Petrem Tomaidesem, byly ty její sympatie ke mně až tak odvážné a vzácné, že mi nabízela trvalý pobyt s ní u ní doma (nebylo by to na ničí úkor). Psala mi maily překrásné. Hluboce si toho vážím, bylo to opravdové.
Jenže já ze svého milého Písku a drahé vlasti nehodlám natrvalo odejít, i když svobodomyslnou Ameriku mám niterně od mládí za svou druhou vlast (pobaveně tím dráždím různé neokomunistické paranoidní antiamerické zputinizované duchovnisty). K Šárce: Nevyužil jsem i proto, že neumím žádnou řeč a že bych se cestou někde ztratil. Nedala se. Nabídla, že na mne počká v NY na letišti. I z toho jsem měl obavy, jak bysme se v tom mumraji našli. - Opět se nedala a vzácně nabídla, že si pro mne přiletí na Ruzyň. To bylo obětavé, lákavé, ale já odtud nechci, mám tu své křeslo u počítače, své přátele, koukání z okna na řeku a lesy, české kořeny i větve, české kopečky a lány i Lány, Český ráj, Krkonoše a Šumavu, a - tam bych neměl nikoho a nic... Tedy jsem se mohl stát díky videím a knížkám Čechoameričanem. Tím jsem jen v duši. Pak se odmlčela. Chápu. Až teď po tom videu se mnou se mile a vzácně ozvala na tom fb.
Moje poučení nejen z této situace: I když momentální situace či dilema či nesouhlas vede někdy k opuštění vztahu, může to být k užitku, možná v něčem k niternému uvolnění. Ale - jindy právě naopak, delší odmlka může vést při „odzátkovaném“ setkání k obohacení. Tedy - pokud vztah mohl něco, ať vzájemně či jednostranně přínosného poskytnout, anebo bylo lépe od vztahu odstoupit – k řešení někdy „osud“ nabídne situaci pro tvořivé samostatné rozhodnutí – ať už vztah dále zkrásnit, nebo z něho vyprchat, nebo se na čas, řekněme, zlatentnit. Vždy je ale nutná etika, zodpovědnost a snaha druhému neublížit. (A nemusí to být vždy plně emoční vztah, někdy je plodný i jen mentálně souhlasný, ideově tvořivý.)
.oOo.
Malá asociace: Cizokrajný kanár, kterého v písni dostala Ljuba Hermanová, nezpíval, protože, jak zpívala, „sužuje ho hajmvé (touha po domově). Koupím si čížka, číšek je malej Čech...“)
.oOo.
K čemu významnému kdysi Šárka dopomohla? Viz článek na těchto stránkách z roku 2000
2024 ©