Nebyl jen tzv. králem dechovky. V rozhlase s ním na přelomu 60. a 70. let dávali hezkou rychlou písničku se spíše beatovým doprovodem se slovy: Bože důvěru mi dej. Slyšel jsem ji jen jednou. Slova zněla jako modlitba, soudruzi to rychle stáhli, nemohli připustit tuto náboženskou propagandu. Možná už se nedochovala. I tu dechovku, topící se v pivní strejcovské pozerské náladě, pomohl svou bezprostředností oživit.

Jeho jiná písnička Když jsem šel tůdle k ránu, potkal jsem bílou vránu, odkud pak šla, to ví Bůh, možná taky z flámu… měla melodii, jak mne tehdy upozornila Maria G., převzatou z Beethovenova Klavírního koncertu č. 5 Es dur, nazvaného po jeho smrti Císařský. Třeba to nebyl autorův úmysl.

Převzatá americká písnička Green Fields od The Brothers Four

https://www.youtube.com/watch?v=46o1joHp7t0

Zelené pláně, Zímova nahrávka z roku 1964, pochvalu nesklidila kvůli líbivému uhlazenému podání smutného textu. Zkritizoval to tehdy i Jiří Černý. To ovšem měli ohlídat naši nahrávací dramaturgové.

Možná se její vysílání mohlo ponechat v anglickém originálu, tehdy se ovšem komunističtí cenzoři báli angličtiny – řeči západních imperialistů, tedy se vše převzaté z angloamerické provenience muselo opatřit českými texty. Ty byly často zcela vzdálené povaze hudby i originálnímu textu. Třeba Matuškův hit, kde zpívá smějící se krásce s bourákem, jak třešně zrály a že chce zůstat věrný své milé, měl původní text žalářníku přines mi vodu - Jailer Bring Me Water.

.oOo.

Pro někdy příště je připravován text o jednom v Rusku, který ZEMŘEL PŘEDČASNĚ, ÚDAJNĚ NA INFARKT. TO JEŠTĚ NEBYLA MODERNÍ RUTINA VYHAZOVAT OPONENTY Z OKEN ČI JE DOMA NALÉZAT NA BALKONĚ NEBO ZVENČÍ POD OKNEM PO NÁVŠTĚVĚ POLICIE POVĚŠENÉ S OFICIÁLNÍM „VYSVĚTLENÍM“, ŽE SPÁCHALI SEBEVRAŽDU.