Období: leden 2025

NAŠE USAZENÍ V UNIVERSU; PSYCHOLOGICKÝ EFEKT RITUÁLŮ; DÍTĚ MÁ POTŘEBU HRANICE, TA JE PRO NĚHO POSVÁTNOU POTRAVOU; RITUALIZOVÁNÍ KAŽDODENNOSTI; JAK ČINIT BYTÍ POSVÁTNÝM; ČITELNOST ŽIVOTA; REKLAMA CÍLÍ STÁLE VÍCE NA POTŘEBY MALÉHO DÍTĚTE, NUTNO PROHLÉDNOUT KOMERČNÍ ZÁMĚRY; NEZÁVISLOST NA VNĚJŠÍCH POTŘEBÁCH... NEDÁVNÉ POKRAČOVÁNÍ ROZHOVORU WALDORFSKÝCH PEDAGOŽEK ALICE HLAVÁČKOVÉ A TÁNI SMOLKOVÉ (dále jen AH a TS). číst dál

"Zeptáš-li se ale koho, jak to přišlo, že kostelíček ten v tak půvabném údolí o samotě byl postaven...".Nejprve několik řádků Martina Dohnala, který pro toto uveřejnění text laskavě poskytl – o archetypu dějinného „nevědomí“, s hermetickým podtextem: „Místní pověsti a pohádky skrývají často esoterní základ. Se zákonitostmi těchto mýtů a jejich skrytými významy se lze setkat i v širších geografických celcích. I zde tušíme působení univerzálního zákona analogií: jeho poznání odkrývá hlubší a strukturovanější obraz dějin, než jsme byli schopni dosud připustit. - Dokonce i pod některými historickými událostmi a ideovým směřováním, které se přihodily na mnoha místech a v různých dobách, lze občas odkrýt archetyp jakéhosi dějinného „nevědomí“, se zřetelně hermetickým podtextem.“ číst dál

TÍMTO ČLÁNKEM CHCI PŘISPĚT I K TOMU, ABY ODKAZ - MENTÁLNÍ STOPA - EGREGOR - MORFICKÁ REZONANCE NÍŽE UVEDENÝCH, ŽIJÍCÍCH JEŠTĚ ZDE NEBO UŽ "TAM",  NEUPADLY V ZAPOMNĚNÍ; NEJEN KVŮLI NIM, ALE I KVŮLI NÁM A BUDOUCÍM; Protože leckdo mile vyzvídá, zejména po mých nedávných videích z Jarova na facebooku, co dělám či bych rád dělal, tak by z toho mohlo být další natáčení. Možná celý seriál. Tedy – předběžně trocha vytahování se: Napadnul mě totiž - krom psaní tří knih (o karmě, o esoterice naší vlasti či o umění, které mi opět ochotně slíbil vydat Martin Dohnal) námět na další úplně krátká videa s Petrem Tomaidesem: o lidech vzácných, většinou veřejně známých, ale i neznámých, které mi bylo dáno poznat. Nevím jak to přišlo, ale na jednu inkarnaci mi to připadá velký počet (i když jsem o to prvoplánově nikdy neusiloval). Tak si to do hrobu, či kde se jednou octnu, vzít nechci. Jsem za to Osudu pokorně vděčný. číst dál

O čem jsem to chtěl psát? Tak hezky jsem to měl v noci rozmyšlené. Nevím, zaspal jsem to. To mívám často. Opravdu, zapsat a zaspat je rozdíl. Tak napíšu o něčem jiném, co jsem měl v pořadí ke psaní. Jako obyčejně, při nespavosti v noci mám článek rozmyšlený raz dva, pak usnu a ráno chvíli bezmocně tápu, a nic. Hezky mi z toho není. Pak mě ale někdy napadne jiné téma. Třeba o čem psát v další „knýšce“. Martin Dohnal by mi vydal knihy o osvobozujícím smyslu karmy, o povaze a účincích umění, o naší vlasti a jejích velikánech..., pokud je napíšu, nebo co povídat na dalších videích s Petrem Tomaidesem. A je mi zas hezky. (Pravda, k tomu "hezky" mi dnes pomohla i trocha vaječného likéru, který jsem dostal.) Taky mi dnes ale padl po probuzení zrak na nádhernou kytici tulipánů ve váze, které jsou pořád čerstvé, ač jsem je dostal před více dny od milých waldorfských učitelek. Povyrostly ještě o nějakých pět centimetrů. (Ty tulipány.) Napadá mě spojitost - co dávají učitelky - kamarádky dušičkám dětí, to taky jednou povyroste. Možná spekuluju, ale i to, co zasadíme do svého nitra – s úctou a důvěrou, v nás nepozorovaně roste. Nebo i do nitra druhého, hlavně dítěte. číst dál

UKRAJINCŮM PODĚKUJME, ŽE AGRESIVNÍ RUSKÝ SVĚT UŽ NESTOJÍ ZA NAŠIMI DVEŘMI; RUSOVÉ UNESLI UŽ 19 500 UKRAJINSKÝCH DĚTÍ A POKRAČUJÍ V TOM; ZDROJ ZLA, KTERÝ OHROŽUJE CELÝ SVĚT; Z DALŠÍHO: Ruská novinářka, žijící v ČR, říká: „Vážení Evropané, vítězství Ukrajiny a její osud jsou v zájmu naší vlastní evropské bezpečnosti, protože právě na Ukrajině závisí, nakolik se zlo vyčerpá a zda bude moci znovu zaútočit, kdy by chtělo… Pro mě je Rusko zdrojem zla, které ohrožuje celý svět, a nyní se toto zlo snaží pohltit Ukrajinu, která se tomuto zlu brání a zadržuje ho. A zároveň, zatím co jedni Ukrajinci jsou zaměstnáni likvidací zla, jiní Ukrajinci jsou uráženi za to, že se odvážili postavit do cesty největšímu zlu 21. století. Navíc jsou uráženi těmi, kteří ve srovnání s obyvateli Ukrajiny nikdy neměli vůbec žádné problémy… - Myslím, že tento důvod by měl stačit k tomu, abychom se zajímali o osud bránícího se státu. Rusko může napadnout kohokoli, včetně vás… Rusové jsou občané země, která je válečný agresor, a ve skutečnosti statisíce mrtvých na Ukrajině a ekonomické problémy v evropských zemích nevznikly proto, že se Ukrajina odvážila bránit, ale proto, že si Rusko dovolilo zaútočit. Proto jsou všechna obvinění a pohrdání Rusy ze strany Evropanů, a ještě více ze strany Ukrajinců, oprávněná. To není rusofobie a diskriminace, to je norma a realita, se kterou musíme žít...“ číst dál

- Nejprve se vytahuju posledním mailem vzácného přítele Jiřího Walda, rovněž přítele duchovní vědy: Jsem na /evropském/ Jihu, milý Karle a posílám vůni mimóz. Pracujeme, ale je to jiné. Proto se už imunizuji Tvojí knihou o mysteriích svátků před návratem do vlasti. číst dál

Vázanost  pohádek k ročním obdobím a svátkům; "Pohádky jsou zdrojem radosti a životní síly." - T. Smolková. -  Základní spirituální element v životě waldorfské školky - společná modlitba a meditace. - Pohádky jsou vyjádřením podstaty bytosti člověka; Jejich motivy jsou uloženy hluboko v podstatě člověka už od počátku existence světa; Opět čerpáno u knihy "NEMUSÍM SE BÁT – ROZHOVORY O WALDORFSKÉ PEDAGOGICE" s laskavým svolením dále uvedených autorek, vzácných kamarádek. - Alice Hlaváčková (dále jen AH) k Táně Smolkové (dále jen TS): Sešly jsme se dnes ve školce na Jarově, která je jedno z Tvých dětí, Táňo, protože jsi ji kdysi založila. Jsme v krásném prostředí, které dýchá doslova pohádkově, a to se hodí, protože my si dnes o pohádkách chceme povídat. Pohádka má své neodmyslitelné místo v rytmu waldorfské školky. číst dál

Za komunistů jsme museli psát podrobně tzv. zprávy z pracovní cesty. Plácali jsme tam výmysly, vrchnost to věděla, ale dělala té její vrchnosti to samé. Byla to taková falešná hra, tak jako vše za komoušů. - Tak, to byl úvod k něčemu současnému příjemnému, opačnému. Na waldorfské školce na Jarově jsem měl právě něco jiného. Byl jsem požádán o "kmotrovství" této vzácně pojaté knihy rozhovorů "NEMUSÍM SE BÁT - Rozhovory o waldorfské pedagogice". K mému údivu, namísto očekávaných asi 15 - 20 lidí přišlo kolem 40. Manželé Smolkovi to dokonale zorganizovali, včetně mého dovozu a v noci odvozu. Takový milostán jsem v cestách na mé povídání ještě nikdy nebyl. číst dál

Následující text byl použit jako můj úvod či doslov ke knize Aloise Bauera Zlatá Panna, Fabula Olomouc 2004, zde nyní mírně přepracováno. Psal jsem tehdy: Zamysleli jste se už, kde si děti mohou přečíst pohádky? Prostředí běžící televize, uspěchaných plytkých hovorů, agresivní zrůdné ne-hudby jako zvukové kulisy, horečnatého vyťukávání "esemesek", pochvaly dítěte ve stylu – Wow! To je super, to nemá chybu, pěstuj si fyzičku a psychičku ať tě nepostihne depka a každému to nandáš - to není to pravé. Žijeme někdy ve světovém karnevalu klamných světel, bengálů iluzí, fiktivních cílů a provizorních životních řešení. Naše oficiální věda o tom nepojednává. Ani neví, že by měla. A tuší-li, pak nechce, neumí. Její monopol však nevznikl jen jakousi nešťastnou náhodou nebo tlakem skupiny vědců. Vychází organicky ze všeobecného odtržení lidstva od zdrojů, ba snad se i z tohoto podhoubí vyvinula. Fiktivní zábavy, mediální brak, hry u automatů i počítačů, křečovitě samoúčelná až patologická sexualizace kultury i obrazu světa, prospěchářské vyjednávání namísto srdečných rozhovorů, sociální patologie, billboardy místo kapliček nebo alejí, umělá výživa namísto mateřského mléka, potraviny instant, příroda instant, vztahy instant, vše přes displeje - co ještě obsahují naše životy?  Toho autentického, nezprostředkovaného jen pramálo. číst dál

Pověst z Bernarticka sepsal František Krekule: Asi před dvěma sty let žil prý v Křenovicích chromý žebrák, který o berličkách chodil, na jedno oko slepý a na druhé jen slabě viděl, i pravou ruku měl ochromlou, že líto bylo na něho se podívat. Co jinoch, vypravovala mi babička Petříkovic, byl prý jako doubek rovný a zdravý jako hříbek, že nikdy ani nezastonal. Přišly války a s jinými byl též on odveden. Při ztečení jednoho města loupili všickni vojáci, co jen který uloviti mohl. On však že se neuspokojil zlatem a stříbrem, ale věci, které s sebou vzíti nemohl, rozbíjel. V nádherném pokoji domu nalezl v kolébce as dvouleté dítě, jež v drahý šat oděno líbezně na vojína se usmívalo. On však za nožičky je popadnuv o kolébku jím mrštil, že mu mozek z hlavy vyletěl. A ačkoliv soudruh jeho z toho jej káral, hodil jiné dítě, které v druhém pokoji spící nalezl, do vařící vody a jednoho šedivého stařečka mečem proklál, ač sepjatýma rukama za smilování ho prosil. číst dál

Jan Karel Hraše: Bernardice byly dříve statkem samostatným, později však byly s Opařany blízkými spojeny. K nim přifařena jest obec Rákov a v té obci žil před dávnými lety bohatý, ale lakomý sedlák. Měl dosti, a kdo mívá dosti, chce míti ještě víc. Také on. Pořád jen přemýšlel, jak by ještě více zbohatl. Tu mu přišlo na mysl, že by mohl poklady hledat. Slýchával totiž, že ve sklepě, který jest v jeho zahradě, velký poklad je uložen. Byl prý tam jedenkráte od jednoho hospodáře toho statku uschován a zažehnán. Ale nikdo nevěděl o tom pokladu, kde by asi byl zakopán, a sklep byl veliký, těžko pak kopati, těžko najíti. Sedlák si umínil, že jak zase Velký pátek nastane, půjde do toho sklepa a bude dávat pozor, jestli ten poklad bude hořet, nebo ne. číst dál

NEJPRVE O ŠLAPÁNÍ: Nemíněno šlapání chodníku, ale do pedálů nebo na plyn. Když kamarádku, učitelku písecké Svobodné ZŠ Vlastu, poctivě a pracně šlapající na kole, míjím v autě, šlapaje jen na pedály a nedávaje pozor na cestu, trochu se v tu chvíli zastydím. číst dál

Médium.cz - Daniel Písecký:  Nejdéle trvající mír v dějinách Evropy; Evropská unie čelí ostré kritice, přesto je symbolem míru, spolupráce a prosperity; Jak spolupráce zlepšuje naše životy; Jednotný trh: Svoboda, kterou považujeme za samozřejmou; Čistší vzduch, zdravější budoucnost;  Fakta, která často ignorujeme, ukazují, proč je tento projekt nepostradatelný – a stále má co nabídnout. - Zlá EU, ztráta národní suverenity, zbyteční bruselští úředníci, evropský diktát a mnoho dalšího. Nálepky, které slýcháme stále dokola a jsou součástí de facto jakékoli debaty o nových krocích ze strany orgánů Evropské unie. Je přitom jedno, zda nějaké nařízení, směrnice či pouhopouhé doporučení ze strany EU má svůj hlubší smysl, nebo ne. Primitivní kritika EU, často doprovázená zaručenými predikcemi o brzkém rozpadu společenství nebo potřebě ze společenství co nejrychleji vystoupit, se stala národním sportem určité části společnosti. Jsou to přitom dlouhé desítky let a stále nic. Evropa nehoří. Občané se nebouří. I přes mnohé systematické snahy a výhrůžky národoveckých politiků země ze společenství neodchází. Nikdo se nezbavuje eurobankovek ve prospěch rublu či jüanu. Vlajky EU a 27 zemí stále hrdě vlají na veřejných prostranstvích. číst dál

Kněz Orko Vácha: Že se nezadržitelně řítíme do zkázy, nevěřím. Můj recept proti nespokojenosti není úplně příjemnýOldřich Danda41513:59 číst dál

Přátelé a kamarádi, číst dál