Období: rok 2025

Velikonoce letos 17. resp. 18. až 21. dubna - Velikonoční Pondělí;  číst dál

Pomineme-li svátky obžerství, za kterými se šklebí Lucifer a Ahriman, či takzvané lidové zvyky a obyčeje k pobavení nižšího já, tedy jakési anti-velikonoce, je zde grandiozní kosmický děj, týkající se každého z nás, chceme-li se malinko otevřít. Přibližme si ho. číst dál

MD: Vracím se nočním vlakem ze setkání v hospodě se svým kamarádem od základky, setkáváme se na duchovní témata, máme velmi těsný karmický vztah, slíbili jsme si, že dnes vyřešíme veškeré zásadní duchovní otázky týkající se směřování světa. Nepovedlo se to, ale otevřeli jsme spoustu témat dalších, neméně zásadních. Nejskloňovanějšími jmény padajícími z mých úst byl Steiner, Ivanov a Vy. Jinak ovšem, kdo by to pozoroval z paradigmat materialistického světonázoru, byl by nucen domnívat se, že se jedná o setkání dvou starých bláznů, kteří kdyby své vývody povídali někomu jinému, ten by byl povinován volat rychlou záchranku s požadavkem na hospitalizaci na psychiatrii. - KF: To jsem netušil, po jakých jménech budu probírán. Ale proti těm dvěma nejsem ani jedna ku tisíci. - Jo, za taková témata bysme z psychiatrie nevyšli ani po sto letech. I když - největší blázni či podivíni bývají mnozí psychiatři, jsou nakažení pacienty. Nebo i někteří vědci. Steiner řekl, že nejhorší pověrou a tmářstvím je ateismus a materialismus. Je to logické. číst dál

PŘENESU SEM STARŠÍ ÚRYVEK. TŘEBA JAK JSEM V DIAKONII NECHAL PŘEHRÁT JEHO MŠI, A PAK NĚCO O NÍ. I O ZPOCHYBNĚNÍ TRADOVANÉ TEORIE O RYBOVĚ SEBEVRAŽDĚ. číst dál

PES BEZ KRUNÝŘE: Novodobá aktuální bajka: Máma želví, která dlouho spala a pak se doploužila do našeho prostředí, praví želvátkům: Rebjáta /soudruzi, čaulidi…/, koukněte na to nemožné zvíře. Nazývá se to pes a není to schopné si na sebe opatřit ani krunýř či různé převleky, hlupák. číst dál

K odbornému pojednání - viz dole - kamarádka Ludmila napsala: Jsou vybaveny tolika výjimečnostmi. Netušila jsem, ale určitě to nezpochybňuju - po zkušenosti s dvěma slepicemi - se Zorkou, které je dnes už hrozně moc let (asi 14). KF: stařenka čilá No jo, vrtá mi ta její vitalita hlavou, a mám pro ni velkou slabost. Asi je stařenka protekční. Jak už moc neběhá a nehrabe, jen si v poklídku žije, rostou jí stráááášně dlouhé drápky. číst dál

A opět mne zde inspiroval Martin Dohnal svým mailem. Škoda, že svou Psí knížku mám už vydanou, hodilo by se to do ní. Napsal mi: „Měl jsem přes oběd světlou chvilku, jdu po obědě do svého oblíbeného Alberta (podle hesla dlouho jsem už nejedl) a potkal jsem paní se psem a koukám, pes vláčí tlapu, měl ji nějakou deformovanou a šlapal bokem. Nejdřív jsem si říkal chudinka, a pak jsme si uvědomil že fakt stačí se na tu přírodu pozorně dívat, a uvědomil jsem si, ten pes neheká, nefňuká, nestěžuje si, nepřemejšlí, co kvůli tomu handicapu nemá a co mají oproti němu jiní psi a on nemá. Dělá to, proč byl stvořen, žije, intenzivně tady a teď a poznává svět a žije tak, jak to po něm život chce. - Fakt to bylo najednou úplné osvícení, ten pes se nelituje, nepřemýšlí, nesrovnává se, jestli může jiný pes chodit na delší procházky… Dělá to, co od něj chce Prozřetelnost, žije naplno a plně, a s tím, co má, se snaží dělat po psovsku to nejlepší. Ano, někdo řekne, protože je to blbé hovádko, a není schopno lidského úsudku. Pak ale si musíme říci, zdali my nemáme ten úsudek blbý, když na rozdíl od handicapovaného psa žijeme nešťastně. Ano jsou psi, co strádají, ale nepřemýšlejí, proč jiný pes se má dobře. - Byla to taková chvíle, kdy vás v tý palici něco osvítí a napadne.“ číst dál

/Bylo mi napsáno:/ Vážený pane Funku,válka v Ukrajině ovlivnila každodenní životy milionů lidí včetně těch nejzranitelnějších – dětí. Mnohé přestaly kvůli hrozbě bombardování chodit do školy, chybí jim kamarádi i volnočasové aktivity. V Charkovské oblasti zůstává většina škol zavřená, učí se online. Proto jsme přímo v metru vybudovali bezpečnější třídy, a to i díky dárcům a dárkyním, kteří podpořili sbírku SOS Ukrajina. Podívejte se do jedné z tříd, kam se s Vámi vydá Šimon Pánek. číst dál

Odkaz na vzácný text mi poskytl můj kamarád a příbuzný Radek. číst dál

Nebyl jen tzv. králem dechovky. V rozhlase s ním na přelomu 60. a 70. let dávali hezkou rychlou písničku se spíše beatovým doprovodem se slovy: Bože důvěru mi dej. Slyšel jsem ji jen jednou. Slova zněla jako modlitba, soudruzi to rychle stáhli, nemohli připustit tuto náboženskou propagandu. Možná už se nedochovala. I tu dechovku, topící se v pivní strejcovské pozerské náladě, pomohl svou bezprostředností oživit. číst dál

TEXT PRO TOTO ZVEŘEJNĚNÍ LASKAVĚ PŘELOŽIL A POSKYTL MARTIN DOHNAL. číst dál

Z DALŠÍHO: Tichota: ptal se, kam by se maminka ve svých 60 chtěla podívat, řekla že ještě do Lán, ke hrobu pana presidenta Masaryka. „Moje nejhodnější maminka řečená Luša, rozená Němcová (zní to jako z vyšší společnosti, ale byla prostě Lojzička, děda byl zámečník), se narodila 15. března 1909. v Novém Bydžově. Třicátiny asi neslavila, to v ulicích rachotily nepřátelské tanky, tenkrát německé. Když byl náš tatínek v padesátých letech v komunistickém kriminále, živila mne a sestru jako uklízečka v Bílé labuti. Byly za to úplné plevky, ale nikdy jsem ji neslyšel reptat, že dostává málo peněz; v den výplaty koupila vždycky 6 obložených chlebíčků - pro každého dva - a říkala nám „Tak co, nežijem´ si špatně, ne?“ Hned po srpnu jsme honem spolu vyrazili vlakem do zahraničí, než zapadne brána. Vybrala si (přes Vídeň) Benátky, Řím a Florencii. Byla těžký kardiak, a v šedesáti, když jsem se zmohl na Trabanta a ptal se kam by se chtěla podívat, řekla že ještě do Lán, ke hrobu pana presidenta Masaryka. Krátce nato, v třiašedesáti letech, přišel definitivní infarkt. Vzpomínám jako poslední z rodiny; neznala chamtivost, závist, zlobu a už vůbec nenávist! Naše nejhodnější Lojzička, prodavačka.“ číst dál

MÍT OČI K VIDĚNÍ, UŠI K SLYŠENÍ A MOZEK K ROZEZNÁVÁNÍ A JEDNÁNÍ. číst dál

NOKTURNO: https://www.stream.cz/pohoda-s-hudbou/pohlazeni-po-dusi-nokturno-in-g-je-nejkrasnejsi-skladba-vadima-petrova-65249810#source=hp&seq_no=3&dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=videoportal.sznhp.box&utm_campaign=abtest269_like_comment_small_https://duckduckgo.com/?t=lm&q=radek+tom%C3%A1%C5%A1ek+zp%C3%ADval+jen+rokenrol+nic+v%C3%ADc&atb=v214-1&iax=videos&ia=videos&iai=https%3A%2F%2Fwww.youtube.com%2Fwatch%3Fv%3DXY5f1ldYBlE> číst dál

Jednou mi v 80. letech nástup šesti řečnících soudružek na tribunu připomněl Wagnerův děsivý pochod krutých zvrhlých kněžek - Jízda valkýr. Soudružky ale opěvovaly, jak socialismus osvobodil ženu. Některé čelní soudružky funkcionářky, v čele s M. Kabrhelovou (mj. předsedkyně komunistického svazu žen) či Gustou Fučíkovou, měly těch objednávek ke slavení tolik, že jezdily (jistě se služebními šoféry) po republice celý březen. Nechávaly si to proplatit jako pracovní cestu. Vždy si samozřejmě, krom honoráře, odvážely jako socialistickou pozornost i štangli nedostatkového uheráku, flašku šampusu apod.. K té flašce: V 60. letech sověti nestydatě vyráběli a vyváželi „sovětskoje šampánskoje“. Poté, co prohráli mezinárodní soud kvůli názvu, to přejmenovali na „sovětskoje igristoje“, tedy perlivé. I když původní receptura byla ukradena Ukrajincům. V kradení všeho byli a jsou Rusové nedostižní. - K různým komunistickým sabatům, ba i k MDŽ, se rozdávaly rudé karafiáty. Byly levné. Nevoněly. Býval to většinou jediný povadlý sortiment  socialistických květinářství. Dával jsem raději - pokud jsem sehnal - po jedné růži, nebo bomboniéru. Sehnat se dal jen jediný druh. Lahvičky čehosi k navonění byly sovětské výroby. Nevoněly. Zapáchaly. Strašně. - Jaké události a hodnoty kdysi stály za vznikem MDŽ jsme se tehdy nedozvěděli. I když byly snad oprávněné, souvisí se slovem Amerika, které znamenalo pro soudruhy něco jako rudý hadr pro býka. číst dál