/dole dva aktuální odkazy/ - Podvědomý národní archetyp a mýtus zázračného všemocného pastýře nás, oveček, jsme si v dějinách dlouho pohodlně pěstovali. Trochu modifikovaně jsme si ho zachovali dosud. Máme odedávna v národní povaze, že očekáváme vyřešení kdejakých obtíží od toho nejvyššího. Němci to měli trochu jinak, volili si vůdce, kterého stádově masově následovali, ať v dobrém nebo v expanzi jejich říše do okolí. Nám stačí, když o nás ten nejvyšší pečuje. V dějinných vzpomínkách a mýtech jsme si navykli, jako by skvělý panovník sám od sebe zařídil skvělou epochu dějin. V dávných dobách heroů mohl takovou roli mít, obsahuje ji třeba mýtus o Praotci Čechovi, nověji částečně ještě za Karla IV. To se však postupem rozvoje duše vědomé, tedy i vlastní osobní zodpovědnosti, mělo změnit. A změnilo? Nakolik?
Role národního spasitele se pohodlně požaduje mnohdy i od těch současných. Mýty jsou opřádány nejen bájné postavy dějin, ale i současní vládci. V novodobých dějinách se to u části národa začalo pěstovat už za Rakousko-Uherska vůči císaři pánu. Za První republiky, k jejíž samostatnosti nám dopomohli Masaryk a Beneš, jsme k nim vztahovali nadále neúměrná očekávání. Po válce panoval i mezi mnohými mýtus, jak komunisti zařídí jakousi spravedlnost. Na jejich formát lži a falše jsme nebyli připraveni a vycvičeni, hezky se to poslouchalo, zejména dělníkům. Kdesi zasuté očekávání všeho od vladařů přečkalo i komunistické běsy (ostatně, těm bezpáteřním zařídili privilegovaná postavení). Opěvování humanistů bylo za bolševika vystřídáno mávátky, hesly a opěvováním hrdlořezů – Lenina, Stalina, Gottwalda… Sice jsme zpočátku nevěděli, co jsou zač, ale i tak se to prosáklo někam do národního sklepení. Toto zastření hranic dobra a zla pak umožnilo i snazší okolnosti pro nastolení vlády quasi-pastýřů – zločinců Husáka, Biľaka, Jakeše, Štrougala...
Po převratu nám vyjednal Václav Havel bezpečí a prosperitu členstvím v NATO a EU a světovou prestiž, měl ideu pravdy, lásky, etických úběžníků... - a my? Archetyp pastýře a oveček jsme si vůči němu pohodlně ponechali, ale zautomatizovali jsme si ho. Čekali jsme, že za nás napraví i morálku mezi lidmi, dokonalé fungování institucí, následky suchého roku, vyrovnání se s minulostí (ale tak, aby nás to nebolelo) aj.. Místo vlastního přičinění jsme od něho požadovali víc a víc, až ho mnozí začali, ba i nyní posmrtně, vinit z kdečeho, snad i z rozvodu vlastního manželství. Pak mu někteří vyčetli, že se do této spasitelské role někdy příliš vžil.
Po dvou následujících obsedantně mocichtivých a sebejistých mega-egách - chorobných ješitech, nositelích ostudy, psycho-megalomanech a packalech v čele státu, které jsme si pěstovali, jsme se nyní vrhli do nadějí vůči novému prezidentovi. Obnovili jsme mnozí mýtus absolutně dokonalého a všemocně spravedlivého (každý ovšem podle svých představ) panovníka a zároveň tak dokonalého hospodáře, že se bude snažit i za nás. Opět je prezident mytickou projekční plochou, kam mnozí pohodlně svěřujeme všechna svá očekávání. Připomnělo mi to moji dávnou pouť, ještě za komunistů, na posvátnou horu Živčáková u Turzovky, kde se měla lesníkovi Lašutovi zjevovat Panna Maria. Prostranství u mariánské sochy bylo ověnčeno cedulkami s přáními ve stylu: Panenko Maria, dej mi na garáž…, dej ať mne nikdo nepomlouvá…, dej ať mi vzejde česnek…, dej ať zaprší..., dej ať se naši mladí mají rádi… Ba i výčitky: Panenko Maria, proč jsi mne nevyslyšela s tím uzdravením snachy? To jsi všemocná?
Jenže je pořád aktuální ono Havlíčkovo – „Kéž by nám Pán Bůh všeliké to vlastenčení z huby do rukou vraziti ráčil!" Krom vlastenčení si dosaďme poctivost, pracovitost, svornost, trpělivost, toleranci a mnohé jiné ctnosti. Třeba i generálskou energii k větrání zatuchlostí. Zdá se, že vzor k tomu jsme si konečně dokázali zvolit (i přes jeho možná menší nedokonalosti - nemůže se zavděčit všem). Respektuje, že dnešní ovečky mají právo znát kam, proč a jak je pastýř vede, i jaké těžkosti nelze hned vyřešit. - Proti němu stojí inferno národní duše se vzýváním zločineckých pastýřů a dezinfoscény, ať na východ od nás nebo i v kulturně ochablejší části naší veřejnosti - u lidí s nižším kulturním a morálním kapitálem.
Někteří z nás jen vznáší vůči všemu jen další a další námitky, ale nepochopí ve své navyklé mentální skepsi a nihilismu nic a nepomohou ničemu. I přes tuto menší destrukční část voličů, která spíš hází písek do ložisek a tahala by nás do ruského područí, mějme jako národ radost ze sebe i z nového pastýře. A podporujme ho. Potřebuje to on i my. Ale rozeznejme: tento pastýř je schopen, ba možná určen činit tečky za roky ignorance a zrazování potřeb národa, roky ješitnosti, nemorality, vulgarity a nejapných, dětinských a dvojsmyslných řečí z míst nejvyšších, roky krysařských píšťalek, a nenechme si ho utopit v našich půtkách a hašteření. Někdy platí, že snadné je začít, ale je těžší vytrvat. Tedy se sebedůvěrou i s pomocí Boží do toho. Karel IV. řekl – Mějme lásku k budoucnosti svého národa.
.oOo.
A DVA AKTUÁLNÍ ODKAZY NA JINÁ TÉMATA:
Oddechli jsme si. Oddechla si i čeština.
2024 ©