Mám vzpomínku, že když jsem byl koncem 70. let na dovolené na Šumavě, našel jsem v jednom koutě Prachatic nenápadnou vitrínku u cesty - a na rozdíl od tehdejších komunistických rudých nástěnek tam byl obrázek a článek o Janu Nepomuku Neumannovi. Byl jsem z toho dojatý, jednak že prachatický rodák se dožil ocenění aspoň v Americe, a taky že si vůbec někdo troufnul to dát v době nejtužší totality na nástěnku. Stáli jsme u toho pohnutě hodně dlouho. To jsem ještě netušil, že přijde doba, kdy mu bude zasvěcen úžasný prachatický hospic - je to krásná a v té situaci tam pro rodiny pacientů i opěrná připomínka jeho oduševnělé osoby. Má tam v areálu i nádhernou sochu. I to jsou počiny, na které můžeme být hrdí.
Blíže o českém světci, známějším a oceňovaném více v Americe než tady, viz:
I proto mám Ameriku rád a vážím si jí (považuji ji niterně za svou druhou vlast), že měla nejen pochopení, ale i potřebu inspirace z našich zdrojů - od hraběte Zinzendorfa (přenesl tam Komenského podobu rosikruciánství resp. zednářství, kterou přijali a praktikovali i američtí presidenti Washington a Jefferson a která tak stála u zrodu americké ústavy a demokracie), přes vřele přijaté České bratry či později nadšeně oceňovaného Antonína Dvořáka (vřeleji než zprvu u nás) i mocnou podporu a následné oceňování Masaryka a přijetí našich vystěhovalců v době hospodářské krize či potravinovou pomoc UNRA po 2. světové válce (velkorysý Marshallův plán
viz https://www.novinky.cz/veda-skoly/467891-marshalluv-plan-ceskoslovensko-vitalo-po-natlaku-stalina-ho-ale-muselo-odmitnout.html
a nabídku U.S.A. nám platit celý roční státní rozpočet za jáchymovský uran nám zakázali přijmout Sověti a naši komunisti, Rusové si pak náš uran zdarma nakradli) až po přijetí Václava Havla americkým kongresem, který požádal o jeho projev a poté dojatě povstal. A - až po placení svobodných vysílání VofA a RFE pro nás z peněz amerických poplatníků. Zde všude se projevila americká svobodomyslnost, nezávidění, velkorysost. Jak těžké je to pro některé úzkoprsé duše přiznat a raději se schoulí ke známému zlu a lžím Ruska než k neznámé svobodě Západu. A taky nelze zapomínat, že bez amerického přispění bychom nevyšli z obou světových válek jako svobodná samostatná země a dnes bychom po 2. světové válce patrně mluvili rusky, žili nevolnicky a umírali při pracech na Sibiři, pokud bychom vůbec existovali, protože bez zastrašovací politiky NATO by ruské impérium sahalo přes celou Evropu až k Atlantiku (jak ostatně připomněl i Václav Havel při našem vstupu do NATO). Zatím se k Americe chováme jako drzí nevychovaní kluci. Tedy - chováme se rusky. V rozhovoru pro Právo z 15. 9. 2007 řekl Václav Havel: "Proč má Česká republika pomáhat Americe? Podle mne k tomu má minimálně tři dobré důvody. Za prvé, obrana Ameriky je do značné míry fakticky, ale především morálně a psychologicky zároveň obranou Evropy. Za druhé, Amerika je náš nejvýznamnější spojenec. A za třetí jí to dlužíme. Bez Američanů bychom neměli po první světové válce samostatný stát a po druhé světové válce bychom se bez nich těžko dostali mezi vítězné mocnosti. Bez Američanů bychom nevyhráli tak snadno studenou válku a nebyli bychom v NATO, této dnes nejdůležitější záruce naší bezpečnosti, a tudíž ani v EU."
A že Američani sledují ve světě své ropné zájmy - třeba při operaci Pouštní bouře v roce 1992 v Iráku? Jistě. Ano, sledují. Naštěstí. Sledují tím totiž i naše zájmy. Podle expertů by totiž bez jejich zásahu (i naše jednotky protichemické obrany byly oceněny) by tehdy ropa stála pětinásobek, což by hraničilo s kolapsem národního hospodářství.
Popustil jsem teď uzdu svému proamerikánství, a řečeno někdejší komunistickou hantýrkou, byl bych pro soudruhy americký štváč, protisovětský a protisocialistický rozvraceč. A zaprodanec západních rozvědek a štvavých stanic (Svobodnou Evropu jsem poslouchal od svých osmi let) či imperialistický buřič (i když nejvíce impérií měl Sovětský svaz, ale pro nás byli zlí imperialisté jen Američani). A propos: Když na půdě OSN prohlásil v 70. letech žlučovitý sovětský velvyslanec, že imperialismu brzy odzvoní, reagoval generální tajemník OSN, že toto je jediné tvrzení, kde se sovětským názorem souhlasí. Všimněme si, že Rusové, ale i naši komunisti, mají až obsedantní potřebu za něčími pravdivými tvrzeními hledat, kdo to zosnoval, odhalovat něčí masku, za vším stojí nějaký nepřítel..., jen nedokážou pochopit, že někdo může mít vlastní svobodný názor, který je v jejich neprospěch. I to je typické pro paranoidní leninské myšlení.
A že nepřiměřeně dnes fetišizujeme americký styl konzumu a spotřeby? V tom neviňme Ameriku, ale sebe. Je to, jako kdyby obézní člověk vinil cukrárnu či masnu. Naše, slušně řečeno rozjedenost je i důsledkem padesátileté "diety" počínaje válkou přes 40 let vlády komunistů až do počátku 90. let. Městnání našich neukojených tužeb za totality udělalo své.
Podle staršího textu Mgr. Jana Šobotníka PhD - již dlouhou dobu jsou USA zárukou alespoň jakéhosi pořádku a bezpečí ve světě. Nebyli to Češi (Čechoslováci), Francouzi, Brazilci, ani jiné národy, kdo se postavil na odpor rudé rozpínavosti. Byli to především Američané a jim patří dík za to, že žijeme ve světě aspoň o trochu lepším než dřív. Kupodivu to byli opět Američané, kdo zachraňovali Evropu i svět během dvou světových válek. Byli to američtí občané, především mladí muži, kdo umírali za naši svobodu, a netřeba pochybovat o tom, že i jejich cílem bylo nebýt cílem. Přesto však bojovali a umírali na bojištích celého světa, a za to jim patří náš vděk. Plané jsou argumenty o šíření ekonomického impéria, neboť na příkladu Švýcarska je dobře vidět, že obchodovat s každým je výhodnější strategie, než jít do války. V tomto kontextu je třeba nahlížet i na válku v Iráku a Afghánistánu; ačkoliv dochází k celé řadě trestuhodných selhání (jako ostatně v každé válce), svět bez diktátorů nechávajících své oponenty rozpouštět v kyselině nebo vyvražďovat celé rodiny kvůli prohřeškům jejich členů je lepším světem. Přes všechnu hrůzu a utrpení běžných lidí si upřímně myslím, že invaze do Iráku i Afghánistánu byla správná, a v nepořádku je naopak přehlížení tristní situace v jiných státech (Súdán, Barma, Severní Korea, Zimbabwe, Somálsko, Etiopie …).
A budoucnost? Česká republika je, bohužel, příliš malým a bezvýznamným státem, jemuž musí jeho bezpečnost garantovat někdo významnější. A jelikož je Evropská unie v tomto směru bezzubá..., nezbývá, než se obrátit s pokornou prosbou o ochranu někam jinam. Jaké máme k USA alternativy? Rusko? Čínu? Přes všechny výhrady, které směrem k USA mám (a pro tuto chvíli si je nechám pro sebe), budu raději, řečeno komunistickou terminologií, "otrokem" USA než Ruska či Číny. Ze světových velmocí jsou totiž jedině USA ochotné dodržovat smlouvy a nechávat svým „vazalským státům“ „výsady“ typu svoboda či demokracie. Nakonec i poměry v USA, jakkoliv se nám Evropanům nemusí líbit, jsou vyjádřením svobodné vůle občanů – voličů... A podpora USA bezpečnosti v Evropě? Vždyť kdo by si troufl zaútočit na obranné zařízení USA! Všem vládcům i diktátorům je jasné, že by to byla z národního i jejich osobního hlediska sebevražda! A ony nepochopitelné státy, které se nezajímají o spokojenost nebo jen prosté přežití svých občanů (např. Írán) zase nikdy nebudou mít prostředky pro překonání obranných mechanismů USA... Na závěr bych chtěl vzkázat všem aktivistům, pacifistům i dalším zaslepencům, ať už placeným z Ruska nebo ze soukromých peněz, aby přestali bránit vybudování efektivní obrany (nejen) České republiky...
2025 © Bloger.cz
Registrovat blog
Hledání