Z DALŠÍHO: Tichota: ptal se, kam by se maminka ve svých 60 chtěla podívat, řekla že ještě do Lán, ke hrobu pana presidenta Masaryka. „Moje nejhodnější maminka řečená Luša, rozená Němcová (zní to jako z vyšší společnosti, ale byla prostě Lojzička, děda byl zámečník), se narodila 15. března 1909. v Novém Bydžově. Třicátiny asi neslavila, to v ulicích rachotily nepřátelské tanky, tenkrát německé. Když byl náš tatínek v padesátých letech v komunistickém kriminále, živila mne a sestru jako uklízečka v Bílé labuti. Byly za to úplné plevky, ale nikdy jsem ji neslyšel reptat, že dostává málo peněz; v den výplaty koupila vždycky 6 obložených chlebíčků - pro každého dva - a říkala nám „Tak co, nežijem´ si špatně, ne?“ Hned po srpnu jsme honem spolu vyrazili vlakem do zahraničí, než zapadne brána. Vybrala si (přes Vídeň) Benátky, Řím a Florencii. Byla těžký kardiak, a v šedesáti, když jsem se zmohl na Trabanta a ptal se kam by se chtěla podívat, řekla že ještě do Lán, ke hrobu pana presidenta Masaryka. Krátce nato, v třiašedesáti letech, přišel definitivní infarkt. Vzpomínám jako poslední z rodiny; neznala chamtivost, závist, zlobu a už vůbec nenávist! Naše nejhodnější Lojzička, prodavačka.“
/Tichotův příspěvek mi zaslala Maria G.; Ludmila Z. mi k tomu napsala: To se čte a vnímá jako to nejkrásnější pohlazení na duši.
Jiří Tichota
todsnSepor8fal4.h5aeř3ct7100119a7i0hnbh87v59u1:8gh 1a2 f 2z1
A mé doplnění ke vzácnému Jiřímu Tichotovi, kterého jsem s úctou sledoval od počátků jeho vystupování, tedy od LP SPIRITUÁLY A BALADY, Supraphon 1973. Byli jsme na tom v dětství totiž velmi podobně.
Když se mnou máma od mých 8 do asi 13 let jezdila asi jednou měsíčně z Hluboše do Příbrami k panu Brožovi na masáž a povídání (byl mariánský mystik a bývalý Masarykův legionář, jeho vyprávění jsem poslouchal ani jsem nedutal), vždycky od něho cestou na autobus mi koupila 10 deka pařížského za 2,10 Kčs, a housku. Na ni jsem si dával jedno kolečko, někdy dvě. Taky - to byl luxusní oběd.
A ještě k dětství v Hluboši. Bydleli jsme v podnájmu 1+1, na suchý záchod, tedy do studené budky s ledovým prkýnkem, se muselo přes dvůr v zimě v létě, tedy i ve sněhu. I jen na malou. Tedy neustálé přezouvání, oblékání, sušení jediných bot… Voda v domě nebyla, museli jsme pro pitnou i jen užitkovou chodit do pumpy skoro půl kilometru s konví nebo s karkou a starým prádelním hrncem. Praní všeho jen v ruce. Koupání nebylo, jen oprýskaný lavor. Sklep žádný. Zfušovaný komín netáhl, i v zimě jsme doma měli od 13 do 18 st., víc se nedocílilo. V celém bytě trvalý kouř – komín špatně táhl a kouř šel i zpátky. Na nic lepšího, ani sladkosti, prostě nebylo. Když si mne v páté třídě soudruh ředitel rádobyvtipně podal - „Funčíčku, šunčičku ti doma jen dávají, co?“, nevěděl jsem, co to slovo znamená. Svítilo se nejvýš čtyřicítkou, i na čtení, aby se šetřil proud. Přijímal jsem vše jako dítě bez reptání. Otec, živitel rodiny, měl tehdy jako učitel plat kolem jednoho tisíce korun. Vstával na autobus ráno v pět, vracel se večer. Jednou mi přivezl z města broskev. Neznal jsem to. Ta dobrota. Byl trvale nevyspalý, doma vzteklý, dnes to chápu a stydím se, že jsem ho za to v dětství nenáviděl. Snad to modlitba trochu vyrovná.
Když jsem pak dojížděl jako větší do školy Příbrami, v bufetu (Na Pražské ulici, byl v městě jediný) jsem si dal jeden, někdy dva chlebíčky, pochoutka převzácná. Někdy místo toho deset deka bramborového salátu (někdy už nakyslého) za 3 Kčs a housku, taky vzácný oběd - v bufetu ve stoje, tašku s učením pod nohama na zemi. Starší, prosím zpozorněte. Nikdy později jsem mladým nevyčítal stylem – To my tehdy..., vy se dnes máte, jste jako v bavlnce, ničeho si nevážíte. - Učíme je ale něčeho si vážit? Čeho a koho váženíhodného si vážíme sami?
Jiří Tichota
todsnSepor8fal4.h5aeř3ct7100119a7i0hnbh87v59u1:8gh 1a2 f 2z1 ·
A k Lánům - malinká osobní analogie: Když jsem si rovněž pořídil (po letech čekání v pořadníku) čoudící socialistickou vymoženost, trabanta (tím se obvykle začínalo, dosáhlo to závratné devadesátky, cena kolem 12 – 15 průměrných měsíčních platů), rovněž jsme s partnerkou jednu z prvních cest směrovali do Lán ke hrobu Masaryka. Bohužel, komunisti obehnali jeho hrob ostnatým drátem a červenobílou páskou, něco tam rozkopali a dali cedulku VSTUP PŘÍSNĚ ZAKÁZÁN. Bylo to tam takto roky. Holt náš Tatíček, kterého nazvali buržoasním nacionalistou, jim nedal spát.
Jiří Tichota (* 18. dubna 1937 Točná u Prahy) - český muzikolog, loutnista, zpěvák, textař a muzikant, zakladatel a umělecký vedoucí skupiny Spirituál kvintet.
/K cynickému dění v Lánech za monarchy Zemana jsem psal jinde./
2025 ©