Fotografie z Chýnova u Tábora. O mystikovi, sochaři a grafikovi Františku Bílkovi je pojednání i na jiných místech těchto stránek.
/ťuknutím na obrázek zvětšíte/
František Bílek: sousoší na hřbitově v Chýnově u Tábora
Není to „zaručený“ výklad, spíše pocit kamarádky, který se k sochám může vázat. Když se na ně díváte, může Vámi provát pocit: Nejprve nelítostné zkosení utrpením, pak Láska spojená s rozumem a najití sebe i zemřelého v bezpečí. Takové zákonité, vývojové plynutí v čase.
Ještě jinak: Při nečekaném setkání s bolestí podklesnutí pod ní. Pak postupné zavnímání Boha (či Naděje, Ochrany), narovnávání, napřimování se k němu a ponechání se mu k vyvedení ze tmy ke světlu.
Slabost a zvýšená citlivost ženy přechází v pochopení a zpevnění muže. Ale není zde pak důležité, že první socha je ženská a druhá mužská postava. To tu lze brát jen v obecném, přeneseném významu, obsaženém v ženské a mužské duši. Nikde není dáno, že ten ženský a mužský princip se nemůže v životě uplatnit v konkrétních osobách právě naopak. Že žena si v sobě nepřinesla do vínku plné zaštítění niternou ochranou a přirozenou, věcně laskavou orientaci v životě, a muž teprve takový duchovní opěrný sloup pro svou duševní stabilitu hledá, protože si k pevné víře a vědění o Bohu ještě sám nedošel nebo neobdržel Milost takového poznání.
Věčná symbolika: Přes utrpení ke svobodě; Od ukřižování ke zmrtvýchvstání; Křížem ke Světlu
František Bílek: Modlitba nad hroby (sépie)
Dům Františka Bílka v Chýnově, který si vystavěl podle svého návrhu – nyní jeho muzeum.
2025 ©