Další osvětlení děje k předchozímu článku. Paní Šárka k vnoření slovanských symbolů do americké půdy napsala:
Chtěla jsem Váš poklad zakopat pro Vás - pro nás všechny. Byla to pro mne čest. Je také pravda, že se tak trošku ošívám, pokud někde vidím své jméno, ale nechávám to čistě na Vás… Bylo krásné, jak jste psal o těch lístcích z lípy.. „Lístky z ní byly nedávno odtrženy jemnou, chápající ženskou rukou...“ Ještě k tomu zakopávání - když jsem odcházela od kamarádky, u které jsem to zakopala - šla jsem pěšky - a odbočovala jsem do ulice, kde bydlíme - ještě jsem měla potřebu se otočit a dívat se směrem, kde byl Váš poklad zakopán. Nevěřil byste, co jsem viděla. Na obloze byla nádherná duha. Jeden konec byl jakoby zapíchnutý v místě, kde jsem kopala a druhý konec - měla jsem dojem - směřoval k vlasti. Zajímavé bylo, že vůbec nepršelo, svítilo sluníčko a duha přišla jako znamení. A nad ní byla ještě druhá, slabší. Možná jsem hodně bláhová, ale pro mne to bylo v tu chvilku krásné znamení. Přikládám tyto fotky s duhou…
V českém umění je několik děl, která jsou tvořena přímo inspirací naší národní duše. V malířství především Muchova Slovanská epopej, v hudbě ledacos, například velebná árie Přemysla Ó vy lípy ze Smetanovy Libuše.
Já ale zůstanu. - Milý tu lípy stín a větrové šeptají báje o Libuši. Ó, vy lípy, ó, vy lípy, praotcův ruka vsadila vás! Jak pne se vznešeně hlava vaše dýchajíc vůni, lahodnou skytajíc včelám stravu, a člověku stín! Právem zasvěceny národu jste mému. Ó buďte jeho obrazem, sil, ctností, krásy pravzorem!
Duha na čisté modré obloze po zakopání lípových lístků v americkém Suwanee.
2025 ©