Osobní charakter a podání mystických zážitků ještě nemusí dávat objektivní poznání duchovní skutečnosti a potvrzovat pravdivost zážitku, i kdyby byl sebeintenzivnější. Poznání by mělo být samo zážitkem. Ten je spolehlivý, pokud přijde až na základě nějakého intelektem zpracovaného duchovního tématu. Pak nepotřebujeme hledat jakékoliv návody či kurzy na zážitky. Zážitky bez celkové životní orientace přicházejí spíše jen mdlým, atrofovaným nitrům (tím afektovaněji jsou někdy sdělovány). Je dobré to vědět jak pro svůj vlastní vnitřní život, tak při případném sledování různého veřejného exaltovaného či teatrálního podání zážitků někým druhým. Děje se to i v bezduchých megalomanských počinech, které jsou dnes bezskrupulózně zahrnovány pod oblast umění či duchovna.
Smyslové klamy i myšlenkové omyly by mělo korigovat, spíš zamezovat, bdělé myšlení, obeznámené s tím, jak to v duchovním poznávání funguje (například Steinerova kniha Jak poznáme vyšší světy, či v jiném překladu O poznávání vyšších světů - lze nalézt i elektronicky https://probud.se/rudolf-steiner/1227-rudolf-steiner-o-poznavani-vyssich-
svetu-1-dil
(https://probud.se/rudolf-steiner/1227-rudolf-steiner-o-poznavani-vyssich-svetu-1-dil) (I když v poněkud neodpovídajícím ideovém okolí.)
Naše zážitky si pak můžeme ověřit a přezkoumat podle tohoto vyššího poznání. SPOLEHLIVĚ JE PROŽÍVÁNO JEN TO NADSMYSLOVÉ, CO BYLO PŘED TÍM POCTIVĚ PROMYŠLENO NA ZÁKLADĚ DUCHOVNÍ VĚDY. TA POLOŽILA BEZPEČNOU LETIŠTNÍ PLOCHU PRO STARTY KAMKOLIV.
Teprve zralý bdělý intelekt - nesobecký, nedeformovaný sympatiemi a antipatiemi a používaný i v běžných věcech, může přispívat i ke spolehlivosti citového prožitku. Cit bez kontroly moudrosti a logiky je jen ošidný chaotický dojem, impulsivní chomáček, který často vydáváme za "intuici". Skutečná intuice jakožto přímé nazírání může přicházet až po maximálně zdokonaleném myšlení. Zanedbání práce intelektu ve smyslu „měl jsem o tom mystický prožitek, tak to tak je“, může vést k prezentaci zfalšovaného poznání. Každý mystický zážitek či vize nepramení automaticky z nejvyšší neomylné úrovně, i kdyby se zdánlivě týkal Krista. Mnohdy se na vysoká témata mlátí s velkým zaujetím jen prázdná sláma. Počátek vyššího poznání přichází až rozhodnutím k odvážně vykonanému aktu studia a myšlení na toto téma. To jde ruku v ruce s morálním a sociálním faktorem, bez kterých je každé učení i učení se jen uschlou slupkou bez obsahu. Zde začíná obnova, znovuoživení křesťanství impulsem Krista a archanděla Michaela, vládce nynějšího času. A zde je protiváha k nynější technice a dalším požadavkům moderního světa.
Tak jako se už od dob jogy říkalo, že je-li žák připraven, učitel se najde, platí to dnes i pro odpovědi. Umíme-li dobře formulovat otázky, pak se odpověď najde. Někdy je lepší nosit v sobě otázku i delší dobu, než se urputně domáhat okamžitého řešení či odpovědi. Při duchovním studiu si tedy nemusíme klást další otázky, než na jaké je v dané přednášce či knize odpověď. (Není to detektivka, kde se až na poslední stránce dočteme, že vrah je zahradník, nebo román, kde až do konce netušíme, zda se vezmou či utopí.)
Máme-li nitro připravené, dychtíme-li po vyšších hodnotách a poznání, pak vše při duchovním studiu je odpovědí, aniž bychom si netrpělivě kladli otázky. Duchovní svět se pak sám postará o posloupnost našeho dozvídání se. Vstřebávání a vděčnost je na nás.
Při skutečné četbě textů o duchovních světech, zákonech, prožitcích bychom měli každý odstavec, někdy každou větu sami znovu vypracovat, dopracovat. Stáváme se pak malým gravitačním polem pro autorem vyzářené myšlenky. Máme se pak cítit součástí tohoto tématu a tedy poznávat sebe i jako součást lidstva. Vnímat své světoobčanství, později i kosmo-občanství. Vyžaduje to i touhu a odvahu k nesení a sdílení onoho problému či tématu s pisatelem i ostatními čtenáři. Právě tímto snášením závažnosti, někdy i tíže problému se rodí porozumění k osvobodivému poznávání světa a sebe v něm, tedy i sebepoznávání. I proto nelze považovat antroposofii za jakési hotové uzavřené spásné učení či kamenolom neobvyklých ínformací, ale za cestu a podnět k poznání světa a sebe. Antroposofie je neustále otevřená, neustále čeká na to, aby byla myšlena a tím i uskutečňována. Karma světa se pak stává i naší karmou. A poznáváme, že i svojí tiše prožitou bolestí předáváme druhým sílu ji nést. A též poznáme, že Boží Světlo světa je i naším světlem, pokud jím záříme. Prosvětlování nitra musí být motivováno nejen rozpouštěním své karmy, ale hlavně karmy světa. Pak je nezbytné a zároveň úlevné jak poznávání dění kolem sebe, tak sebepoznání i v nejmenších záhybech naší duše. V souhrnu řečeno - v zásadě jest lidský život ospravedlněn jen tím, že dáváme své myšlenky do služeb dobra a krásy a že svou intelektuální činnost pronikáme pravou, skutečnou krví božského duchového života, že ji pronikáme morálními impulsy. (Rudolf Steiner)
Podobně antroposof Paul Schatz, když vyjádřil účel umění, že má člověka vyburcovat k poznání: Musíš změnit svůj život. Tak, jak jsi, to nestačí ke spáse.
Z Měsíčních ctností Rudolfa Steinera:
VĚRNOST
Tak si vytváříš
sílu vytrvalosti.
Budeš ji potřebovat
abys sloužil spáse.
OČIŠTĚNÍ, KATARZE
Pomůže ti uvolnit se
od vlastní bytosti
a radostně rozvinout
nesobeckost.
NA ROZHRANÍ VĚKŮ
vstoupilo světové Slovo ducha
do proudu zemského bytí.
Skončila temnota noci,
světlo denního jasu
zazářilo v lidských duších:
světlo,
jež zahřívá
srdce chudých pastýřů
světlo
jež osvěcuje
hlavy moudrých králů.
Božské Světlo,
Kriste-Slunce
zahřej
naše srdce,
osviť
naše hlavy;
ať dobré je,
co ze srdcí zakládáme,
co ze sil hlavy
chceme dovést k cíli.
2025 ©