DOPLNĚNO 14. 4. - PELE MELE... (Od požáru a Wericha přes děti, léčení, Rusko, "perly" duchovědců, jasnovid, "nakmitání", diety, elementály, práci na sobě až po Kryla, Havla a Pammrovou.)

Z mailu: Bývalá kolegyně ze sociálního odboru mi vyprávěla o jedné vile v Č. Byla to velká krásná vila vedle silnice, hlavního tahu na Prahu, mám ji v paměti. Žila  tam starší žena s 29letým synem, oba silní alkoholíci. Matně pamatuju že už za mne tam byly nějaké problémy. Kolegyně s podřízenými děvčaty tam byly nedávno na šetření - odpadky byly až do výše postele, hlavně hadry s fekáliemi, flašky, krabičky od cigaret a od jídla. Těžko se jimi brodilo. Roky se tam neuklízelo. Oba byli v alkoholovém komatu, nic nevnímali. Ta ženská chodila na velkou do hadrů vedle postele, které pak v tom pokoji zůstávaly pohozené. Vzduch nedýchatelný. Jedině její manžel jim nosil nákupy, jinak nikoho nepouštěli. Jejich syn ho ovšem mlátil. Sociálka tady nemůže nic dělat, dokud jsou ti lidé svéprávní a nikoho neohrožují a nevychovávají děti.
Akorát trnuly, kdy to od cigaret vyhoří. Krátce po jejich návštěvě vila lehla
popelem, i s těmi dvěma. Byl to obrovský požár, provoz  na Prahu byl odkláněn přes půl dne po místních silničkách, byly zácpy a zdržení. I tak už prý byly hned námitky "co dělala sociálka". Nemohla nic, byl by to zásah do soukromí, pokud nikoho neohrožují a pokud nejsou zbaveni svéprávnosti. Ani OÚ nemohl nic. A co by taky, když si takový život svobodně svéprávně zvolili. Nikoho nelze spasovat před sebou samým proti jeho vůli.

 

 

Jan Werich:

 

Paměť je výsadou blbých. Chytrý nemá čas si pamatovat, chytrý musí vymýšlet.

 

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

 

Neříkej, že nemůžeš, když nechceš. Protože přijdou velmi brzy dnové, kdy to bude daleko horší: budeš pro změnu chtít a pak už nebudeš moci.

 

Vždycky bylo, je, a já se domnívám, že i bude, na světě víc lidí hloupých a nevzdělaných, než chytrých a vzdělaných, i když moudrost a vzdělanost nejsou na sobě přímo závislé. Já znám mnoho vzdělaných hlupáků.

 

 

Mít rád lidi a milovat lidi, to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí. Kdo myslí jenom na sebe, ochudí jiné o sebe, ochudí sebe o jiné, zakrní a zahyne.

 

Humor je boj s lidskou hloupostí. V tomto boji nemůžeme nikdy vyhrát. Ale nikdy v něm nesmíme ustat. Ovšem pozor na zmýlenou. Ten, koho považujeme za blbce, považuje za blbce nás. Jde o to se nevyvraždit.

 

Umění je jako slunce, které se taky nikomu nevtírá. Když zatáhnete záclony a zavřete okenice, tak vám slunce do bytu neleze, jenomže je to vaše chyba, pane, že chcete žít potmě.

 

Jeden z  malérů Wericha v 50. letech, kdy měl pak jeden ze zákazů: Přišel v Lucerně s kufrem na jeviště a říká: Tak jsem se vrátil z Ameriky. To jsem vůl, co? - A Lucerna bouřila. Tehdy se nesmělo říkat vůbec nic, pro lidi to bylo osvobozující.

 

V jednom tv rozhovoru Werich líčil, jak ho s autem zastavil policista, protože udělal přestupek. Mohl mu dát velikou pokutu, ale řekl mu, že mu ji odpustí, pokud mu slíbí, že už bude dodržovat předpisy. On to slíbil, jenže: Od té doby musel jezdit předpisově.

ooo

Z mailu KF: Nynější Rusko je výmluvná dokumentace, jak dopadnou primitivní nevzdělaní (často i nevzdělatelní) mužici, když se jejich malého uťápnutého ega zmocní velké marx-leninské ego a budují či spíš napodobují v něčem vyspělou společnost. Jsou pak jen trapní a směšní. Jak kdosi napsal - Čím výš leze opice, tím víc je vidět její holý zadek. Je to ale tragédie: jak napsal Prokofjev, americká společnost, propadnuvští nejvíc Ahrimanovi, tím není tolik tknuta, vyvíjela se k tomu postupně a se základem (byť zdeformovaným a porušovaným) křesťanství, demokracie a humanity. Ale když se amerikanismus dostane mezi východní Slovany, kteří ještě nemají hotovou duši vědomou a řadu desetiletí se tam šíří cíleně ateismus, tam to působí pustošivě. Komunismus, i ten nepovedený, likviduje Já (hlavně u dělníků, ale nejen) a srovnává ho do kolektivní dekadentní roviny, tedy návrat do dávné skupinovosti vědomí. To se dnešním fosilním rusohujerům moc nelíbí.
 
Někdejší rusohujerové se činili zdatně. Často se mi vrací úvod k učebnici zeměpisu z asi poloviny 60. let, kdy se Chruščov veřejně chvástal, že do r. 1970 předežene SSSR USA v HDP jak v absolutní výši, tak na hlavu. Mezi tím se rozdíl ovšem zvyšoval.

ooo

Kate a David Ogg se těšili na svá dvojčátka. Ovšem v 26. týdnu těhotenství se stalo něco, co si nepřeje žádný budoucí rodič. Kate začala předčasně rodit. Bohužel její maličký chlapeček, který dostal jméno Jamie, přestal dýchat a byl lékaři prohlášen za mrtvého.

Když nepomohly žádné oživovací pokusy a lékaři nad malým nedonošencem zlámali hůl, matka se odhodlala k poslednímu zoufalému činu. Přitiskla si dítě na prsa a poprosila svého partnera, aby si lehl k ní. Společně syna zahřívali a mluvili na něj. Po několika minutách dítě opět začalo jevit známky života. Lékaři dodnes netuší, jakým zázrakem se malého Jamieho povedlo vrátit zpět.

 

http://www.kafe.cz/rodina-a-domov/vytrhla-telo-sveho-mrtveho-miminka-lekarum-z-rukou-a-pak-se-stalo-neco-co-nikdo-necekal-36774.aspx?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

 

/Pravopisné hrubky v internetovém textu opraveny - pozn. KF/

ooo

http://www.rodicevitani.cz/rodina-a-skola/vychova/jit-svym-tempem-a-rypat-klackem-v-zemi-dnesni-deti-nechodi-samy-ven-a-bude-jim-to-v-zivote-chybet-rika-jan-krsnak/

 

ooo

Kdysi byl článek o Moskvě, je to tam mnohde ještě horší než v Petrohradě: 1 kuchyně na řadu partají, "byty" většinou 1 místnost, někdy v ní i tři generace, koupání na rozpis pro řadu rodin, pokud je vůbec koupelna, vodovod společný na chodbě... Žijí tak, jak jim to Lenin ideologicky "zařídil" - komunismus = vše společné. Protože měli donedávna uzavřené hranice, netušili že lze žít jinak. Sem dospělo sto let "budování komunismu". Kdysi jsem četl reportáž Rusa, a nebylo to míněno ironicky, jak zavedli do jednoho činžáku telefon.  Dali ho na chodbu a svolali domovní schůzi, kdo, kdy a komu bude volat a co bude říkat. Když se domluvili, sešli se kolem volajícího a sledovali ho. Tedy ponížení já, identity, individuality - podle duchovní vědy je to ve věku duše vědomé ten nejhorší zločin pro lidský vývoj. Tyhle věci nebyly dosud psychologicky ani duchovědně dostatečně zpracovány. Něco je v knize Setkání se zlem, ale jen málo. Ten těžký mrak cíleného programového ateismu likviduje vše dobré, co křesťanská civilizace přinesla.

ooo

Petr Pithart: S Ruskem vždy souvisely dvě hrozby: rozšiřování světa komunismu a pro ruskou říši typická rozpínavost. Rusové ji mají v sobě hluboko zakořeněnou. O první hrozbu dnes už samozřejmě nejde. Rusové ale v sobě nyní pěstují pocit ohrožení, protože rozpínaví jsou podle nich ti druzí.

ooo

http://tancimzivotem.cz/metoda-rus-terapie/doktori-pred-kterymi-smekam/

 

ooo

 

Z mailu kamarádce: Já jsem si, řečeno někdejším výrazivem, přišel líto, že tu furt jen sedím "za písí", tak se vezmu - ne na procházku, ale na presso a svařák. Je tristní pohled, jak většina hostů sotva dosedne, vybalí placatý mobil, často i když jedí dort, tak jen odkouknou od displeje na podání dalšího sousta, a ani nevědí co jedí. Né že bych byl proti těm placatým stroječkům, kdyby se mi tenhle mobil rozbil, asi by mi nic jiného taky nedali, jistě se tam vyčte ledacos, ale ti lidi neumějí být jen se sebou, volně se porozhlídnout po prostoru, nic nedělat..., těch pár minut si mohou dovolit. A neumějí ocenit vzácnost ústní komunikace, vědomě s někým pobýt, podívat se na něho... Třeba i bezděčně odtušit auru... Nahrazují množstvím komunikace hloubku a kvalitu.

 

ooo

 

Ještě z mailu: Pod vedlejším stolem v kavárně se na vodítku krčil takový mrňousek s dlouhými fousy, barvy a délky asi jako jsou ty mé, tak jsem na něj začal nahlas po "psovsku" dýchat. Povylezl zpod stolu, kulil oči, natáčel hlavu, pak se nejistě podíval na páníčka, asi jestli tam opravdu je, a začal na mne hrdinsky ukrutně řičet, krásně se to rozléhalo.
Společnost se otočila mým směrem, kam byl pes nasměrován, já jsem si znuděně
hleděl svého kafe. Moc se mi to líbilo, že jsem jen pár dechy pejska rozhejbal k aktivitě a společnost vytrhnul od mobilů.

 

ooo

 

Jistá reprezentantka naší nynější anthroposofie údajně prohlásila, že Slovanská kultura právě začíná, a jejími hlavními přínosci jsou Zeman a Putin. - Takhle vypadá nynější antroposofie? Opět - tradiční rusohujerismus, postkomunistické dědictví, dokonce v duchovních kruzích. Místo "švestiček z vlastní zahrádky" dáváme mnohem cennější hodnoty.

 

Reakce kamarádky: Není-li to vtip, pak to je to smutné, že takoví lidi si vybírají informace jen pro podpoření toho svého (tzv. konfirmační zkreslení), ne pro objektivní korekce. A smutnější proto, že reprezentuje takto AS. Ale je to  nemorální, jako by neviděli ty desetimiliony mrtvých v SSSR a tam, kam pronikli, ty lži u nás od války, devastaci morální i ekonomickou s Ruskem v pozadí... A  jako by nečetla duchovědné rozbory marx-leninismu od RS i následovatelů.

 

ooo

 

Reakce K. J.: Děkuji. No, tak to překvapuje... Pokud by tomu tak bylo, pak by mě zajímalo, jestli a nakolik například ví o současné ruské informační válce - nejen prezentování ruského pohledu a zájmů v rámci obvykle očekávatelné propagandy, ale o přímo rozkladném a sofistikovaně konstruovaném působení na obyvatele zemí EU prostřednictvím dezinformačních serverů a placených diskutérů v diskuzích ("trolů"), ale také třeba o finanční a mediální podpoře různým extremistickým hnutím, jak z pravé, tak levé části spektra. Působení, které má nastolit rozkol v jednotlivých státech, nevíru ve státní instituce, rozhádání jednotlivých složek společnosti, jednotlivých národností atd... (Jak je o tom možno se dočíst v otevřených materiálech Ruské armády - jako o nových způsobech vedení války...) Nebo jestli ví o kybernetických útocích na IT infrastrukturu klíčových institucí (pobaltské země by mohly vyprávět, ale nejen ony...). Také by mě pak zajímal její názor na prokázané lhaní pana Putina: ten například tvrdil, že na Krymu žádní ruští vojáci nejsou, pak později jakoby nic řekl, že tam byli. Tvrdil, že na východě Ukrajiny ruští vojáci nejsou, pak opět přiznal, že tam jsou. (Podle zdrojů rozvědek jich tam má být několik tisíc, nemluvě o obrovské podpoře separatistů (teroristů) dodávkami ruských zbraní...)

A ještě důležitý rozhovor s bezpečnostním expertem O. Foltýnem, důstojním armády o informační válce.
 
http://video.info.cz/strunc/rusko-to-proste-dela-sikovne-na-cesko-staci-stovka-trollu-hraji-na-narodni-myty-rika-foltyn-26553.html <http://video.info.cz/strunc/rusko-to-proste-dela-sikovne-na-cesko-staci-stovka-trollu-hraji-na-narodni-myty-rika-foltyn-26553.html>
 

ooo

 

A ještě výňatek z jedné "perly" známého duchovního publicisty - je "skromnost sama":

"Jádro legendy Svatého grálu. K těmto minulým dějům jsem se dostal tak, že v důsledku vlastních mimotělních prožitků mám schopnost nakmitat se na myšlení autora jakéhokoliv spisu či článku. Ponořil jsem se tedy před léty do Karlem IV. napsaného životopisu „Vita Caroli“. Navštívil jsem s otevřenou a dychtící duší místa zřízená Karlem IV. a nechal je na sebe působit. Na základě toho a s přidáním vlastních životních, duchovních a vědeckých poznatků jsem se ponořil do luštění jinotajů grálské legendy. Dospěl jsem k následujícím závěrům..."

A kamarádka k tomu: TO SNAD NÉÉ ! Tohle už není jen "jájínek", tady mám pocit něčeho svatokrádežného.

K tomuto autorovi mi kamarád napsal: O tom, jak p. ... je schopen se "nakmitat" na myšlení autora článku a správně vše vyhodnotit, a podobně, svědčí i to že je bohužel schopen obhajovat v něčem Stalina a ty, kdo (na prokremelských webech) Stalina a jeho politiku "obhajují". Vidím, že si často staví vlastní konstrukce, byť s prvky, které mají vztah k hlubokým pravdám...

 
Z mého mailu příteli k tomu: Pro laiky jsou takové výplody, jako tyto dva výše, zkouškou, zda naletí. Právě tím je to zrádné, že se to vztahuje k hlubokým pravdám. Navíc machruje tajemným výrazivem, jako že se "nakmital"... (to já kmitám leda autem po městě či republice a jsem z toho pak taky nakmitaný až až).

  

A ještě poznámka k jasnovidu: Pravý jasnovidec, kterých je v dějinách jen hrstka, je zároveň i zasvěcencem, a tedy i člověkem pokorným. Se svými poznatky nakládá právě opačně, než aby si z nich dělal efektní hlásnou troubu. Často je jen zcela přirozeně a nenápadně začlení do výkladu. Jasnovidné poznatky se získávají z úrovně akaši, univerzálního rezervoáru ínformací. Do ní převážná většina jasnovidců nedosahuje (i kdyby to o sobě tvrdili). Informace z akaši se v několika nižších astrálních úrovních zakalují stále více a "jasnovidci" se bezděčně spojují s jeho podvědomým, s tím co už zná, s jeho tendencemi, preferencemi, omyly ap.

 

ooo

 

Poznamenáno z internetu: „Lidé podléhají často podivným dietám a také různým celebritám, protože tlak okolí na to, že máme být štíhlí a fit, je enormní. Ale základem je vždy psychika, protože když jste sebevědomí, nemáte potřebu se měnit,“ říká o nekonečné touze hubnout Cajthamlová.

ooo

 

Z mého mailu:

Mám teď zvláštní vzácné období. Všechny prohřešky v životě, stovky, asi tisíce, kdy jsem někoho napadal agresivitou, netečností, pohrdáním, ironií, zlými myšlenkami, slovy i city atd., vše se mi vybavuje. Je to tak už delší čas, ale velmi osvobodivé a nutné. Jako by to šlo samo. Podrobná inventura života. Vše, co mne bezděčně tlačilo, se ukazuje a tím odplouvá. Člověk plně(ji) nachází sebe i blízké. Je to detailní procházení života se všemi nedobrými myšlenkami, city, slovy, činy. A zároveň - pochopení závažnosti trvalé kontroly každé myšlenky. Ono v tom není vůbec nic nového ani převratného, je to až překvapivě "obyčejné",  jen znovu a znovu sebekontrola, a prosby o Kristovu pomoc, posilu, vedení... A vědomí jednoty se vším stvořeným, i s "nepohodlnými" lidmi. Toto trvalé klidné sebekontrolování  je velmi obtížné, ale potřebné. Sice to zdaleka neumím, ale pochopil jsem ten úžasný cílový stav, kdy je člověk plně pánem sama sebe, nic jím necloumá,  je už jen v současnosti, nic minulého a něho nedoléhá. Chvílemi to tak ve mně je a je to osvobození, naplnění, zklidnění... Přijití k sobě ze života plného pokusů o úniky a o vždy jen jakási provizorní "řešení". Vzpomněl jsem si, jak Steiner popisuje stav nirvány současného člověka: ne vzdát se konání jako kdysi v Indii, ale žití, kdy myšlení, cítění, konání nezanechává negativních stop, vše je bdělé, v klidu kontrolované. Není to žádný sebe-dril, ale osvobozování se.

Reakce kamarádky:

Ten můj stav se mi nelíbí. Jen vzdychání, že se nedokážu vzmužit a zmobilizovat se aspoň k pravidelné modlitbě. Je  mi opravdově líto, že čas běží a po duchovní stránce kde nic tu nic resp. nic konkrétního z mé strany. ...  

Odpověď: To nemůže člověk o sobě nikdy vědět. Někdy to dlouho "nejde", aby člověk pokorněl, poznával se, sbíral touhu. Tak opět a opět - Pane Bože, tady mne máš. Vidíš že mi to nejde, prosím pomoz mi aspoň pro budoucnost. A už je to modlitba. Přinese Ti to uklidnění i pro stav, kdy Ti to "nejde". Někdy se tím musí  rozpouštět naše seběvědomí, a růst důvěra ke Kristu a v Jeho pomoc. I v to, že i za mraky je trvale slunce.

Pamatuju si, jak jsem měl před lety asi v OC společně s Jankovskou povídání a pak do jejího kamrlíku za mnou mohli chodit lidi se svými starostmi. Ti lidi dokázali podivuhodně stručně vystihnout svůj problém, takže "audience" trvala třeba jen pár minut. Jeden muž středního věku mi jako největší tíhu života řekl, že je doma zlý, že nesnáší chyby ženy a dětí, furt je napomíná, sekýruje... Jen jsem bez převahy řekl (jinak asi až drzou větu) - To je vaše pýcha. Naznačil, abych už níc neříkal, že to musí trávit, pak řekl něco jako že na tuhle větu čekal roky.

 

ooo

 

Většinou nejsme sami sebou, jen cosi kašírujeme, šolícháme, nedotahujeme. Imitací je i to, že většinou neumím(e) plně odpočívat, byť by to bylo jen na chvilku. Odpočíváme taky jen jakoby. Když zrovna mám chvilku (třeba po dojedení něčeho, před usnutím, při čekání na něco, u kafe, ve výtahu ap.), obyčejně je ve mně bezděčný celodenní spěch či úprkové napětí, co ještě musím, a ta volná chvilka je jen takovým provizoriem, s nasměrováním na další činnosti co musím stihnout. Ale nic by se nezanedbalo, když jen spočinu na pár vteřin či minut v klidu a nenasměrování. Jako když slehne pěna. Pak jsem sám u sebe, a není to žádná věda. (Pokud bych tomu říkal módně "relax", hned si na to navěsím elementála té sebeopečovávací libosti, že dělám něco, co alternativci doporučují, že jsem "in", a ten libý humbuk mi to poživačně zabarví.) Srovnání: mraky (téměř) neustále v pohybu, jasná obloha září a léčí klidem, stejností.

ooo

Krásná Krylova píseň: „Stvořil Bůh ratolest, bych mohl věnce vázat, děkuji za bolest, jež učí mne se tázat. Děkuji za nezdar, jenž naučí mne píli, bych mohl přinést dar, byť nezbývalo síly. Pro touhu po kráse děkuji za ošklivost, za to, že utká se láska a nevraživost. Pro sladkost usnutí děkuji za únavu, za ohně vzplanutí i za šumění splavu. Děkuji za žízeň, jež slabost prozradila, děkuji za trýzeň, jež zdokonalí díla…“  Text je i na nástěnce ve vstupu do moderního krásného kostela z roku 1934 na pražském Spořilově.

ooo

Ptal se mne někdo - Jak se sebou pracujete? Máte metodu?

Nijak. To by bylo jen sebestředné manažerské rozhodnutí, patlání se v sobě. Pro okolí to ovšem může vypadat, jako že dělám kdovíjaká cvičení na vůli, na ovládání atd. Nedělám takto nic. Přesto - když mám ideály před očima, jak má člověk vypadat, prostě  je toužím plnit. Takže denně dělám všelijaké sebezpytující, mentálně očisťující úvahy a sebepoznávání, předsevzetí, pravidelné průpovědi, prosby o ochranu, za mír a harmonii světa, za vedení, prozařování, ukázňování, obrušování egoismu...

ooo

Pozitivní myšlení - podle jakéhosi sebenaprogramování a přelakovávání reality ve stylu New Age je to jen cesta k odsouvání karmických poučení a zkušností, které budeme potřebovat. Tedy zadržování nebo dočasné obcházení přirozeného vývoje, řízeného vyššími bytostmi. A skutečné pozitivní myšlení? Mít vřelý vztah ke světu (i při rozeznávání a pojmenovávání nedobrot). Obdobně: Práce pro vlast? Podle Karla IV. je základ milovat budoucnost svého národa. A třeba pomoc našim zemřelým? Předpokladem je vděčnost jim za to, že jsme s nimi mohli popojít kousíček cesty, i kdyby to bylo bolavé. Neměla by být jen zvědavost vůči nim, nezodpovědné vyrušování jich v jejich posmrtném dění. Pouze vděčnost a nenásilná láska je pro ně hojivá. Schopnost vděčnosti ale je nutné mít vypěstovanou v různých oblastech - od vděčnosti za dar života po vděčnost za naše karmická vyrovnání. Pak můžeme být stateční a charakterní ve svých "obyčejných" životech, i kdyby o nás nikdo nepsal romány.

ooo

A ještě myšlenky dvou, kteří k sobě měli blízko:

Nejlepší cestou k vlastnímu neštěstí je zakrývat si oči před neštěstím jiných. Václav Havel

Ničeho neleká se přítomná nespolčená společnost tolik jako myšlenkových zárodků, jimiž může být kvalitativně zlepšena... Anna Pammrová 1925