NA CO SE NAPOJÍME, Z TOHO SE NAPÁJÍME; Přiblížení se k duchovní cestě pro každého; Svět mezi Madonnou a Sixtinskou madonou

Na co se napojíme, z toho se napájíme; Přiblížení se k duchovní cestě pro každého; Svět mezi Madonnou a Sixtinskou madonou

Je dobré si uvědomovat neviditelnou skutečnost, jak vším co myslíme, cítíme, říkáme a děláme nějak souvisíme s těmi, kdo myslící, cítí, mluví a činí něco podobného či shodného. Napojujeme se na jejich sféru.

Může to být jak velmi užitečné, tak devastující.

Pár příkladů k tomu prvnímu:

Poslouchám vážnou hudbu ale „nerozumím“ jí? Nevadí. I tak do mne cosi proudí.

Dívám se na Sixtinskou madonu, ale jen tuším, či ani  netuším, jaké poklady v ní lidstvu Raffael zanechal? Klidně mohu zůstat jen u toho soustředěného a oddaného hledění. I úcta je poznávacím orgánem, a cosi se do mne z tohoto díla ukládá.

Čtu si, dejme tomu, průpovědi nebo přednášky Rudolfa Steinera, básně Březiny, Zeyera, Novalise či Morgensterna a cítím se jen na pokraji pochopení? I tak mne vlivy autorů, které za těmito díly stojí a které se okultně nazývají étery, mohou blahodárně prostupovat a oplodňovat.

Hledím na hvězdnou oblohu, ale neznám souhvězdí? A k čemu to? Stačí se ztišit a aspoň trošičku se nořit do dálav světů, kde panují různé boží hierarchie a záměry.

Ale také: sleduji, v souladu s davovým snobským sdílením, třeba vulgární psychopatické záškuby Michaela Jacksona a jeho zženštělé skřehotání, a říkám si, že když za ním třeští celý svět…? (Jeden z mnoha možných příkladů.) Pak se podílím na světě, který se sám uvrhuje do zániku a beznaděje, do světa „splozenců synagogy Satanovy“. Totéž při trapných kopulačních kreacích Madonny. Jsem lhostejný třeba k její drzosti, když se ve svém morálním protipólu k mariánské čistotě nazývá Madonnou? Pak jsem morálně pohodlný, poslušný žáček té převládající části  lidstva, která jednou nepostoupí ve vývoji a bude muset celou evoluci prodělávat znovu od počátečních stádií, i se vším utrpením.

Nevadí mi, když je můj byt naplňován hlasitými slizkými či agresivními hlasy reklam? Je-li to pravidelně a dobrovolně či bez niterného odporu, sotva se v této místnosti asi mohu uklidňovat či prožívat intimní hlubiny lásky k druhému.

Poslouchá budoucí maminka celé dny zrůdnou hudbu jako zvukovou kulisu? Za pár let si bude klást udiveně otázku: Kde se to v tom dítěti bere? Nebude chápat, že agresi, hněv či naopak bázlivost apod. dodala dítěti plnými doušky ještě před mateřským mlékem.

Naletím na kdejakou konspirační spikleneckou teorii? (Třeba o 17. listopadu 1989 nebo 11. září 2011?). Pak zrovna tak naletím i na falešné duchovno.

Divím se, že si nedokážu prohloubit vztah k dobrému člověku? Jak bych mohl, když se napojuji třeba na kýčovité, ploché, nasládlé a neživotné seriály, plné střídajícího se svádění a rozvádění mělkých lidí s konzumními obzory.

Nenacházím slova a náladu modlitby, neumím prožívat sílu slova duchovní průpovědi, pravdivých tvrzení ani sdělení prožitků lásky? Asi jsem se v tom nejen necvičil, ale znečisťoval svá ústa slovy prázdnými, vulgárními, pochlebovačnými, hrubými atd. Sotva se třeba soustředím na obsah pojmů (jmen) jednotlivých božích bytostí i sílu modlitby, když jsem zneužíval slova „panebože“, „ježíšmarjá“ kdykoliv kdekoliv, nebo dokonce jako výraz vzteku. Potrubím, které vypouštělo fekálie, k nám boží světy nemohou posílat čistý nektar milosti. Ježíše či Marii, které jsme si lehkomyslně brali  denně do úst při nejrůznějších banalitách, jsme si sami zakryli svou slovní kulisou. Sílu a význam jejich jména jsme si zničili. Čeká nás obnova.

Sledováním erotických filmů či scén, pokud alespoň nezapneme okamžitě niterný nesouhlas a distanci, se vřazujeme do kalných mračen světové sexuality a sežíháme v sobě čistotu k modlitbě, k nevinné radosti i k čistému sdílení intimity s milovaným člověkem. Jednáme podle okoukaných modelů chování.

Zamysleme se ale i nad naší souvislostí s některými běžnými skupinami lidí, se kterými máme třeba i jen nenápadné a skoro nevinné shodné znaky:

Nosíme mobila za pasem, i když to takto není nutné? Rázem nás to lehce vtahuje mezi uhoněné či rozbujelé konzumní typy bez hlubšího niterného a morálního zázemí.

Žvýkáme žvýkačku zuřivě několik hodin denně? I naše naladění je pak nahony vzdáleno klidu v hlavě, jsme zrovna tak neklidní až roztěkaní, jako naše horečně se meloucí ústa. Z urputnosti žvýkání se těžko přelaďujeme do tišších nebo soustředěnějších poloh nitra. Navíc jsme se nechali k tomu bezděčně přesvědčit nějakými davově stupidními argumenty, které jsme převzali bez samostatného úsudku a bez představy, co je a co není pro člověka normální (samozřejmě že přenechávání žvýkačky v ústech z hygienických důvodů může být něco jiného).

Nosíme čepici kšiltem dozadu? Napodobujeme skupinu těch, kteří nenalézají vnitřní svobodu snad v ničem a nahrazují si ji bezděčným, ale zbytečným a nevkusným „odvazováním“ se od konvencí (v pubertě pochopitelné.)

Líbí se mi nízký dvoumístný sporťák kabriolet a představuji si zálibně jízdu v něm? (Příklad z řady občasných nazvládnutých choutek ze života autorova.) Ale: vturánu se kousíčkem sebe přiblížím připitomnělým frajírkům či plejbojíčkům s uzoučkým životním obzorem, kteří s vytřeštěným zrakem hulvátsky předjíždějí, lepí se drze za zadek dalšího auta před nimi a to je celý jejich životní styl.

Máme doma, třeba jen z recese, symboly či fotografie nositelů nacistického a komunistického teroru? Asi nám to na harmonii v bytě nepřidá, cosi se tím tříští.

Řaděním se, byť jen některými vnějšími znaky, do shody s určitou skupinou lidí, přejímáme, byť jen v nepatrné tendenci, nějaké promile z jejich morfických rezonancí, tedy ze silového pole jejich stylu života, postojů, náhledů, celodenního naladění, nepřipravenosti k překážkám a krizím, výronů démonů… Jistě, že se hned takovými nestáváme, ale při déle opakované činnosti či libosti navazujeme s touto skupinou prvky magnetické přitažlivosti a cosi si v sobě narušujeme, ztrácíme se sami sobě, a jsme i hůře niterně nalezitelní pro lidi nám blízké.

Je-li z toho milý čtenář trochu vyděšen, pak dlužno říci, že to nebylo hřímání ve stylu starozákonních proroků, které by mělo vyvolávat úzkost, ale jen lehká a užitečná připomínka jedné z věcí, kterými žijeme a které můžeme někdy i snadno ovlivnit při zachování klidu, harmonie a vědomí boží ochrany, pokud o ni prosíme.