Z mého mailu kamarádce, která je po léta nejbližší přítelkyní paní Marty:
Chodili sem lidé různí. Někteří dnes nedokázali rozpoznat tu Marty radostnost a laskavost, která zůstává, i když po druhé CMP nemyslí a nehovoří souvisle, špatně vidí, hůř slyší a nemůže chodit ani nic dělat. Takoví se od Marty „odfoukli“ jako plevy od zrna v situaci, kdy se už takto nemohou realizovat, kdy již neobdrží shovívavou odezvu či jinou reakci. Před tím na pobytí k milé stařence chodili tedy spíš kvůli sobě. Sdíleli se naprázdno, nerozpoznali Marty laskavou moudrost, která jde zpoza šťastného i přátelsky šibalského úsměvu i zpoza slov, nalézá se za nimi a nejsilněji působí právě mimo ně. Touhu sami druhého oblažit, a třeba si k tomu najít úplně prostý upřímný způsob, neznají.
Je vzácné, že ač nemá tu myšlenkovou a řečovou kontinuitu a nedokáže dýl sledovat téma, sleduje duši hovořícího a také za kdeco opravdově děkuje (až je mi to trapný). Udržuje si pořád sdílnou, povznesenou, snad až slavnostní hladinu mysli (připodobnitelnou ke Scherzzu ze Smetanovy Triumfální symfonie - mimochodem, chtěl ji pak výstižněji nazvat Slavnostní). Je jí, či spíše okolí, to dopřáno mj. díky anthroposofické medicíně a jedné anthroposofické lékařce.
Nemusí řečnit o duchovnu, žije jeho esencí ve své duši. Náročný úkol této inkarnace je splněn a ona se nadále pohupuje na vlnkách průzračného jezera bez spodních vírů. To podstatné z minulých inkarnací, se kterými i "letos" souvisela, jí bylo přirozeně vyjeveno (nepotřebovala se o to ani minimálně snažit, tedy plnit zvědavost ega metodami jako inkarnační regrese ap.), a co bylo nejdůležitější k dořešení, stalo se. Samozřejmě že po letech tápání, zkoušení slepých uliček, a dlouho marné ale trpělivé touhy po duchovním poznání. Alespoň to podstatné pro možnost další inkarnace práce pro lidstvo bylo patrně splněno. Netoužila po prožitcích, ale po Bohu. Prošla pokorně i mnohá strádání za obou diktatur (například za války jen díky "náhodě" objevila známého, který pak na gestapu stornoval příkaz k jejímu nasazení do říše). V sedmdesátých letech byl její pražský byt dějištěm řady konspirativních schůzek a přednášek.
Je tu ráda kvůli okolí a sdílení štěstí. Bez esentivního vnímání její duše bych nic nenapsal. A to podstatné pro růst její duše v této inkarnaci? Odehrává se pod láskyplnou září vlivu živého Mariánství, s podkladem duchovní vědy (viz její prožitky v knize Epopej Mariánství). Neměla žádné mimořádné schopnosti, které by ji ve vývoji oproti druhým jakkoli zvýhodňovaly. Po letech niterných bojů a poctivého sebepoznávání a sebekontroly, kdy se opírala o pomoc Kristovu a božské Matky, září dnes lidstvu ze svého lůžka.
(Jak je to odlišné od jiné její vrstevnice, přezdívané "antroposofická muzikantská Liduška", neumějící opravdově mlčet, nechybějící na žádné antroposofické /donedávna i jogické či New Age/ akci, která velitelsky sebevědomě až nevhodně trousí až vnucuje své teoretické znalosti, propaguje to či ono, směruje - někdy až manipulativně - tam či onam, ale neoplodňuje bohatstvím duše. Obdobně situace z roku 1990, kdy jeden písecký komunista-antroposof-organizátor přispěchal Martu se stranickou vehemecí agitovat pro antroposofii a pro jeho předčítání RS a vyčítavě nesl její nezájem, nevěda, že Rudolfa Steinera četla už v době, kdy on ještě chodil na nočníček, ani že jsme s M. opsali a svázali desítky knih duchovní vědy v době, kdy on budoval socialismus coby člen ZO KSČ.)
Lhát Marta neumí. Jednou se mi ovšem její bezelstnost nehodila "do krámu". Když nám před mnoha lety volal Zdeněk Hajný, neměl jsem výdrž na dlouhý hovor s ním, tedy jsem Martě pošeptal, ať mu řekne, že jsem v práci, což udělala. Po chvilce na jeho jakýsi dotaz slyším jak říká: Počkej Zdeněčku, já ti dám Karla. Zdeněk s oprávněnou břitkostí ironicky prohodil, že mám patrně schopnost bilokace.
Leckteré známé osobnosti (např. Táňa Fischerová, Milan Friedel, Zdeněk Hajný, Jan Kristofori, Štěpán Rak, Alfred Strejček, Otakáro Schmidt, Jan Šimon Fiala, Ján Zákopčaník, někteří antroposofové či jistý manipulátor-"etikoterapeut"...) se před mnoha lety dotkly její duše jen letmo a opatrně a zůstaly spíš jen u úcty z povzdálí, když patrně vycítily, co vše cesta k tomuto stupni vývoje může obnášet. Někteří z kruhů, zajímajících se o duchovno, zvědavě očekávali vyprávění mystických zážitků či hlubokomyslné diskuze. Po několika desetiletích zrání v duchovní vědě by jich byla schopna, ale netouží po nich. Poučení od ní ale může přijít jen při jejím zavnímání opravdové potřeby u někoho. Nynější upřímnosti několika přátel a spřízněnějších duší si váží a je jí milá.
Takový Oldřich H. si bezprostředně přisedne na lůžko, vezme Martu za ruce, je radost hledět na dvě dětsky čistě, avšak vědomé duše, přetékající láskou a radostí. Anička T. jí nedávno opakovaně předvedla eurytmickou soustavu "Hallelujah". Bylo to cosi hlubokého, světelného, významného i pro auru v bytě. Čisté éterné síly tu zůstaly po této dvojici dosud. Marta nemůže za světem, naplněným bohatstvím lásky či světla inspirovaného anthroposofií, tedy přichází tento svět za ní. Od Aničky T. se jí dostalo opakovaně i daru světelného kořene, který pěstuje (Rudolf Steiner upozornil, že je to jediná rostlina na světě, která obsahuje zduchovňující světelný éter).
Dvě sestřičky z Charity, které sem chodí mi pomoci s péčí, nevědí nic o duchovnu, ale mají ji za sluníčko, těší se sem a označují ji jako kouzelnou oblažující stařenku. I ona se těší na ně. Je radost pozorovat jejich součinnost s klientkou při péči. Jak dobře vyciťuješ, to omezení po CMP jí napomohlo vyjevit usmířenou, laskavou hladinu duše - i proto je schopna s plným zaujetím vyslechnout například Beethovenovy symfonie. Po mnohaletém období vstřebávání hlavně Eroiky a Osudové posloucháme v poslední době hlavně Šestou, Sedmou a Osmou - plné jasu a jiskření (objednal jsem je všechny s ČF pod už starším nastudováním Paula Klecki-ho, které patrně ještě nebylo překonáno). Radši ale posloucháme z rádia, protože lze v duchu poslech sdílet současně se všemi právě naslouchajícími a snad v nich ten prožitek i trochu umocňovat. I takový zasvěcený poslech, byť jen z postele, je tvorbou pro světlo světa.
Ba je i dosud schopna sledovat myšlenky na toto téma, třeba když jsme hovořili o rozdílu Beethovenových lichých a sudých symfonií, jak jsme ho vypozorovali (zjednodušeně, jak se mi to jeví: LICHÉ - tvůrčí, s pátravou hudební inteligencí, přinášejí vždy něco v hudbě převratně nového; spíše programní, dramatické, hudebně i obsahově revoluční, obsahující i sílu k vyrovnávání karmy osobní i všelidské; obrovské duchovně-tvůrčí počiny světové hudby; činy pro lidstvo. Pokud člověk vstřebá byť jen jedinou z nich, stává se jiným. SUDÉ - líbezné, vznešeně mazlivé, též hluboké, ale ne novátorské, skladebně navazují na to, co už Beethovenem dříve prošlo, jsou spíše pro radost, tryskají harmonií duše i ducha). Udělejme si malou úvahu, jak se zde povaha sudých a lichých čísel vtiskla i do procesu Beethovenovy tvorby. Lichá čísla jeho symfonií jsou, kromě čísla 9, prvočísla (1, 3, 5, 7) - nelze je získat násobením těch menších. Jsou tedy původní, originální. Sudá čísla jsou dělitelná - krom jiného - vždy dvěma. Nejsou originály. Vrchol jeho tvorby, symfonie č. 9 (druhým vrcholem je Missa Solemnis) je násobkem 3 x 3, tedy vrcholem pyramidy: dole tři, na nich dvě, na vrcholu jedna - nejvyšší. Marta sleduje Beethovenovu hudební přítomnost i tím, že sdílí jeho neustále vroucný a vděčný tok inspirace. Zrovna tak vydrží v plném soustředění od začátku až do konce vyslechnout třeba Smetanovu Triumfální (konečně se začala dávat) či Schubertovu C dur - "Velkou". Robert Schumann výstižně řekl, že v této Schubertově symfonii je běh k "nebeským rozměrům". Je to úžasná hudba: melodie střídá melodii ve stále napjatém plynulém hudebním toku a přitom je to vzmach obrovské duševně duchovní energie, té čisté, ryzí, dávající sílu k životu. Jak je to jiné než unylost některých bezkrevných svatoušků nebo snobismus duchovních vzdělanců. Myslím, že i v dalším období hudebního romantismu, ke kterému Schubert nakročil ze základu vídeňského klasicismu, bychom těžko hledali obdobně melodickou a zároveň duchovně průraznou symfonii. Není divu, že Smetana nosil její partituru dlouho při sobě jako veliký poklad. Však za tento vzmach zaplatil autor i rychlejším výtryskem zbylých negací, které si žádaly vyrovnání utrpením. Tak už to u velikánů někdy chodí. Jejich dílo není o nic menší.
Shrnující odpověď příjemkyně: Tím vším se Marta odlišuje od všech ostatních lidí, které znám a nebetyčně se z jejich řad vyčleňuje. Nikdy nepřestanu být za seznámení s ní vděčná. Kdybych ji nepoznala, nepoznala bych ani PRAVÉ, ČISTÉ BYTÍ, nepodmiňované žádným očekáváním. Nevěřila bych, že je ho možné žít na zemi. A s takovou vděčností a pokorou. Jistěže si uvědomuji, kolik tvrdých zkoušek to Martu za celý její dlouhý a mnohdy strastiplný život stálo, ale určitě v mnohých z nich, i moc těžkých, plně obstála, když stále umí dávat Lásku a prošťastňovat Jí okolí.
2025 ©