Má to tak být?

Naše osudovost spočívá asi v sítích našeho sobectví a nevědomosti. V první řadě je však třeba vědět, že existuje i Boží Milost, která je nad osudem. K naději Milosti se ale snáze dospívá přes osobní zkvalitňování. Láska překrývá množství hříchů – píše se v evangeliu, a tedy i osudovost. Na zemi se musíme stále setkávat se zlem, aby naše morální síla nezakrněla, ale zocelovala se. Co nás potkává, není náhodné. Ale co s tím děláme, jak na to reagujeme, jak to prožíváme, zda uklouzneme po svodu nebo ho rozeznáme – to vše je už naše svobodná vůle, která se někam zaznamenává.

        Občas se používá pohodlný argument či názor, že „má-li to být, tak se to stane“. Není to trochu pohodlné? Není to alibi pro nečinnost? Mnoho a mnoho věcí, které měly být, se nestalo. Neustále za sebou zanecháváme nevyužité příležitosti a nedodělané úkoly. Argument, že něco bude, má-li to být,  lze použít až po vynaložení maximálního úsilí podle nejlepšího vědomí a svědomí v dané věci. Jinak je to pohodlnost či fatalismus. Dané máme jen narození a smrt. To, co uděláme s okolnostmi, které nás potkávají, je jen na nás. Obrazně řečeno – je sice pravda, že ležíme tak, jak jsme si ustlali. Ale zároveň se můžeme prací vynasnažit, abychom si vydělali na lepší polštář a strožok. A teprve pak může zbývající hraničku našich překážek spálit i oheň lásky a pomoci někoho druhého, nebo my můžeme pomoci platit dluhy druhých, nést jejich břemena. Pokud se nám něco hned nezdařilo – můžeme říkat, že k tomu nebyl souhlas takzvané boží vůle? Jak víme, že jsme naopak neměli vynaložit úsilí k překonání překážky? Úsilí ano, ale bez osobnostní chtivosti a lpění na výsledku.

Kdysi jsem jednoho nedělního dopoledne zabušil na mohutné dveře domova pro řádové sestry na Velehradě. Byl jsem poslán jednou kamarádkou, abych se tu seznámil se sestrou Damiánkou, skvělou to bylinářkou, původem z východního Slovenska. Nikdo neotevřel. Hloupá má reakce byla: Holt to nemělo být. Pak jsem přesto zabušil ještě jednou – a Damiánka ve dveřích a přátelství na obzoru. Holt to asi mělo být. Tak co – mělo nebo nemělo? Co já vím? Možná se dobrotivý Pán Bůh shovívavě usmívá nad našimi spekulacemi o boží vůli, kroutí při tom hlavou a říká: Děti děti, tohle bych měl být já?