TO NEJHLAVNĚJŠÍ K UDRŽENÍ ČI NABYTÍ ZDRAVÍ
„... Senzibilská praxe se neustále rozvíjí a její současnou filosofií je co nejintenzivnější energetický vliv na pacienta. Čím mohutnější je však takovýto vpád do organismu, zlepšující jeho fyzický stav, nikoli stav duchovní, tím je nebezpečnější;... periodicky se opakující bolesti a neduhy nás oddělují od všeho pozemského a blokují tak naši agresivitu i příchod mnohem nebezpečnějších onemocnění. Člověk odstraní deset drobných problémů a náhradou se dočká jednoho velkého."
Za esenci učení S. N. Lazareva považuji mj. následující:
S našimi vědecko - technickými možnostmi a jim nepřímo úměrnou etikou jsme se právě dostali k osudové hranici.
„Tímhle směrem jsme se ale ubírat nechtěli,“ řekl mi jeden z badatelů.
„Možná, ale v našich hlubinných strukturách začínají nebezpečné procesy. Pokoušíte se léčit lidi tím, že jitříte elektromagnetickými vlnami hlubinné vrstvy lidského pole. Tím neléčíte, vy jen přesouváte špínu pacientovy duše do struktur budoucnosti.“
,,Ale já jsem za pomoci naší aparatury zachránila před narkomanií děvče, kterému nebylo ani čtrnáct let,“ řekla mi další žena z tohoto týmu. ,,To chcete říct, že jsem ji naší metodou neměla léčit?“
„Zachránila jste mladou dívku, ale zabila jste její příští děti. Její pýcha dosahovala smrtelné úrovně, protože příliš lnula k pozemskosti, a narkotika ji od Země naopak odpoutávala. Skrze ponížení, nemoci a útrapy by svou duši i duše svých potomků naopak povznesla. Kdežto teď šanci mít děti prakticky ztratila. Vy se mě ptáte, máte-li jako lékařka právo nepomoci člověku. A já se vás zase ptám, zda máte právo pomáhat člověku tak, že zabíjíte jeho příští děti. V tomto případě nejde o to, zda pomáhat nebo ne. Pomáhat se musí, o tom není sporu, ale je třeba dělat to správně, abychom zvelebováním dneška neplenili zítřek, protože vše, co souvisí s lidskou duší, je třeba prověřovat mnohem pečlivěji než vliv na tělo.“
,,Mám tomu rozumět tak, že nějak ovlivňovat člověka zkrátka vůbec nemáme?“ zeptal se jeden z nich.
„Abychom mohli na člověka působit, musíme mít koncepci a musíme svému záměru rozumět, nebo alespoň k něčemu takovému směřovat. Pochopte - nemoc není smetí, které je třeba zamést a vyhodit. Nemoc je mechanismus pomoci. A vy se ji snažíte vytlačit, vyhrabat a zahodit, přesně tak, jako to dělají senzibilové…“
„... Senzibilská praxe se neustále rozvíjí a její současnou filosofií je co nejintenzivnější energetický vliv na pacienta. Čím mohutnější je však takovýto vpád do organismu, zlepšující jeho fyzický stav, nikoli stav duchovní, tím je nebezpečnější. Proto se okamžitě spouští systém blokace. Ale elektromagnetické působení se přece dá uplatnit i z jiných pozic,“ pokračoval jsem. ,,Podívejte se, dřív člověk hladověl a nakonec z hladu umíral. Hladovění bylo synonymem smrti a lidé, kteří se den nebo dva nenajedli, hynuli vysílením. Dnes se právě hladověním léčí mnohé nemoci, a úspěšně. Závěr je jasný: správně dávkované nebezpečí léčí. Dřív člověk v kritických situacích aktivizoval všechny obranné síly svého organismu, a přesto často nepřežil. Pak ale přetížení organismu od smrti oddělil - a objevil se sport. V minulosti se často stávalo, že se člověk podchladil a zemřel. Oděv a vyhřívané obydlí se staly jedním ze symbolů civilizace, ale otužování a koupání ve studené vodě přinášejí zdraví. Když jsme vystaveni jen nepříznivým vlivům, čeká nás smrt, zatímco jsme-li neustále chováni jako v bavlnce, je to také smrt, byť pomalá. Pokud se však oba tyto stavy ve vlnách střídají, je to život a vývoj. To znamená, že naše duchovní struktury je třeba rozvíjet podle stejného principu – dejme tomu omezení těla inspiruje k lepší organizaci duchovních struktur. Tělesný stav na pomezí smrti vede k mohutné expanzi aktivity pole…
...Až do dneška se za hlavní lékařský apel považovalo, že člověka je třeba léčit, zbavovat ho špíny a ukládat do dobře vytopené místnosti. Když si však analyzujeme vývoj člověka v různých mystických sektách a školách, zjistíme pravý opak - ty nejrafinovanější formy vnějšího působení na člověka, které zpravidla vedou ke zkáze, s výjimkou posledního faktoru - smrti. Smrt ničí fyzické tělo, ale směřování ke smrti nás naopak fyzicky rozvíjí. Nejdůležitější je vybrat správnou dávku, protože metodiku mystických škol, orientovanou na extrémní přetížení, by dokázali vydržet jen zvlášť odolní jedinci, a i tak by byla úmrtnost vysoká. Aparatura, ovlivňující podvědomí, psychiku a lidskou duši, vytváří situaci agresivnější než jakýkoli fyzický vliv. Proto při správné koncepci, trvalé pečlivé analýze všech situací a při zachování hlavního aspektu všech výzkumů – tedy etiky - se bioenergetika a psychotronika mohou stát důležitou pákou formování člověka budoucnosti.“...
„Zkoušel jste někdy léčit herbalifem?“ zeptala se mě jedna má pacientka.
„Člověk je minerál, rostlina a živočich zároveň. Informace obsažené v rostlinách působí na hlubinné hladiny lidského podvědomí, protože vše živé vzniklo z rostlin. Místo, kde ingredience vyrostly, doba sklizně, způsob přípravy preparátu, způsob jeho užívání - to vše umožňovalo variovat informační vliv. Ukázalo se, že rostlina je schopna blokovat naši podvědomou agresi díky reorientaci na jiné informační plány a změnou podvědomé emocionální zaměřenosti. Pokud se mravně emocionální zaměřenost člověka příliš nerozchází s nejvyššími zákony, mohou přípravky rostlinné povahy přinést jistý efekt. Když ale člověk není ochoten svou povahu a názory změnit ani v nejmenším, žádný lék mu nepomůže. Léky vyráběné na bázi léčivých rostlin mohou být zaměřeny na harmonizaci duchovních struktur, ale v zásadě se jich užívá jen na upevnění vnějšího, fyzického těla, což sice skýtá rychlý viditelný efekt, ale posléze působí velké problémy. Herbalife patří právě do této kategorie.
Jednou jsem se ve společnosti dověděl, že jedna mladá manželská dvojice začala užívat herbalife. Žena začala mít krátce na to gynekologické potíže a muž zase vyrážky. Podíval jsem se, co se to vlastně stalo. Žena do té doby prakticky nevěděla, co je to žárlivost, a teď se v ní zničehonic probudila. Program žárlivosti mohl v konečném důsledku jejího manžela zabít, proto se jeho část vrátila ženě zpět a změnila se v program sebezkázy. Vnitřní nechuť k životu jak známo útočí především na vyměšovací a pohlavní orgány. Zbylá část programu se obrátila na jejího manžela a způsobila mu nepříjemné kožní potíže. Zbývalo už jen zjistit, co v ženě tak překotně aktivizovalo žárlivost. Nu a protože žárlivost je projevem přílišného lpění na vztazích a fyzické blízkosti, lék jen posílil ukotvenost v pozemskosti. A stalo se to zřejmě proto, že fyzické tělo se začalo cítit lépe.
Z toho plyne, že periodicky se opakující bolesti a neduhy nás oddělují od všeho pozemského a blokují tak naši agresivitu i příchod mnohem nebezpečnějších onemocnění. Člověk odstraní deset drobných problémů a náhradou se dočká jednoho velkého.
To znamená, že pokud nevynakládáme trvalé úsilí na očistnou cestu k Bohu, normou je pro nás tělo, které bolí a churaví. Důraz kladený na fyzické tělo, který není doprovázen odpovídající duchovností, nemá perspektivu. Duchovnost - to je splynutí s Bohem, které se projevuje pocitem lásky přímo nesouvisející s ničím pozemským, s láskou, která existuje dál i ve chvíli, kdy vše pozemské pomine. Z pocitu lásky ve chvílích pomíjejícnosti se rodí náboženství, které zase dává vzniknout kultuře a umění a nakonec se realizuje ve vymoženostech civilizace. Cit lásky se projevuje v doteku s pozemským štěstím. Je to sladký lék, tak láska léčí duši. Pak ale přichází poboření všeho pozemského, aby cit lásky příliš nepřirostl k Zemi. A to je hořký lék. Takovým lékem jsou nepříjemnosti, nemoci a ztráty, deptající náš fyzický úspěch. Pokud jsme ochotni rozvíjet v sobě cit lásky a v pravidelných intervalech dobrovolně trýznit vlastní tělo, budeme vědomě opakovat to, co dělá i příroda. To znamená, že periodické fyzické zátěže, stresy a mezní situace jsou pro tělo nezbytné a jsou báječným prostředkem, který pomáhá rozvoji duše. Což je ostatně vysvětlení pro četné urologické problémy. Když lidská duše příliš akcentuje pozemskost, zvyšuje se agresivita, která se nakonec obrátí proti svému nositeli a útočí především na vyměšovací orgány člověka, začne ničit vlastní moč a vše pozemské mu připadá trpké a protivné. Jeho duše se postupně povznese a fyzický stav se pomalu zlepší. To přirozeně nemůže přinést úplnou duchovní očistu, ale pomáhá to v procesu směřování duše vzhůru. Z toho vyplývá, že z vybraných lahůdek se rodí tíhnutí k pozemskosti, jež může vést až k těžkým chorobám, zatímco prosté, jednotvárné jídlo naši duši zušlechťuje. Čím je strava rozmanitější, tím víc musí organismus vynakládat energie na její strávení.“
Nedávno jsem se dal do řeči se známým psychoterapeutem. Je to nadaný člověk, který vydal několik knih věnovaných problémům psychického zdraví člověka. Já sám dělím psychoterapeuty na „ofenzivisty“ a ,,informatisty“. První kategorie těchto lidí myslí především na to, jak na objekt svých snah působit, kdežto ti druzí se zabývají důsledky léčby lidské psychiky. Tato psychologie ostatně v zásadě platí pro všechna odvětví moderního lékařství. Já i můj společník jsme klasičtí informatisté, a tak je pro nás snadné si navzájem porozumět.
,,Víte,“ řekl mi onehdy důvěrně, „když jsem četl rukopis vaší knihy, rozhodl jsem se, že budu velmi kritický. Teď, když už vyšla, čtu si v ní s velkým potěšením jako řadový čtenář. Dnes bych ale chtěl sám mluvit o své knize. Řekl bych, že je v ní dost zajímavých myšlenek a že má smysl ji číst. A vůbec - cítím, že ta kniha znamená víc než já osobně, že je v ní víc, než je ve mně, jako bych tu knihu nepsal já, ale byl jen prostředníkem, jako by kýmsi či čímsi byla jen napsána takříkajíc skrze mne.“
,,Ano, takový pocit mám taky,“ přiznal jsem se. ,,Do stejné míry, do jaké je kniha částí autora, je i autor částí knihy. Tento pocit potvrzují i mé výzkumy. Když jsem si četl signální výtisk své knihy, zaznamenal jsem jednu podivuhodnou zvláštnost: ta kniha mě ovlivňuje stejně jako kteréhokoli jiného čtenáře, cítím mohutný energetický vliv….“
Zdroj: - Diagnostika karmy II - výpisky str. 318 - 323
2025 ©