KVŮLI ZÁJMU NA FCB O MYSTICKÉ PROŽITKY PANÍ MARTY, viz dole odkaz na video s ní a jí vyprávěné prožitky, PŘIKLÁDÁM: Z mého mailu z roku 2016 kamarádce, která je po léta, možná věky, nejbližší přítelkyní Marty, nyní odtělené; Chodili k nám lidé různí. Někteří dnes nedokázali rozpoznat tu Marty radostnost a laskavost, která zůstává, i když po druhé CMP nemyslí a nehovoří souvisle, špatně vidí, hůř slyší a nemůže chodit ani nic dělat. Takoví se od Marty „odfoukli“ jako plevy od zrna v situaci, kdy se už takto nemohou vůči ní sami realizovat, kdy již neobdrží shovívavou odezvu či jinou reakci. Před tím na pobytí k milé moudré stařence chodili tedy spíš kvůli sobě. Sdíleli se naprázdno, nerozpoznali Marty laskavou moudrost, která jde zpoza šťastného i přátelsky šibalského úsměvu i zpoza několika slov, která jsou za ním a mohou nečekaně silně působit. Touhu sami druhého oblažit, a třeba si k tomu najít úplně prostý upřímný způsob, mnohdy neznají.
Tedy z mailu - 2016: Je vzácné, že ač nyní nemá tu myšlenkovou a řečovou kontinuitu a nedokáže dýl sledovat téma, sleduje duši hovořícího a také za kdeco opravdově děkuje (až je mi to trapný). Udržuje si pořád sdílnou, povznesenou, snad až slavnostní hladinu mysli (připodobnitelnou ke Scherzzu ze Smetanovy Triumfální symfonie - mimochodem, chtěl ji pak výstižněji nazvat Slavnostní). Je jí to dopřáno mj. díky anthroposofické medicíně.
Nemusí učeně řečnit o duchovnu, žije jeho esencí ve své duši. Náročný úkol této inkarnace s mnoha bolestmi je splněn a ona se nadále pohupuje na vlnkách průzračného jezera bez spodních vírů. To podstatné z minulých inkarnací, se kterými i "letos" souvisela, jí bylo postupně přirozeně vyjeveno v určitých vztahových, zlomových či krizových situacích (nepotřebovala se o to ani minimálně snažit, tedy plnit zvědavost ega ošidnými metodami jako inkarnační regrese ap.), a co bylo nejdůležitější k dořešení, stalo se. Kratičké nevyhledávané, shora darované zážitky společné minulosti, její, mé, i někoho dalšího, nám postupně vzájemně zapadaly do sebe. Samozřejmě, že po letech tápání, zkoušení slepých uliček, prožívání a odkládání esencí dávných cest a vůdců, a dlouho marné ale trpělivé touhy po duchovním poznání. Alespoň to podstatné pro možnost další inkarnace práce pro lidstvo bylo patrně splněno.
Netoužila po prožitcích, ale po Bohu. Prošla pokorně i mnohá strádání za obou diktatur (například za války jen díky "náhodě" objevila známého, který pak na gestapu stornoval příkaz k jejímu nasazení do říše).
V sedmdesátých a částečně osmdesátých letech jsme v jejím pražském bytě pořádali pravidelné konspirativní schůzky a přednášky, někdy až pro dvacet lidí. Měli jsme společné víkendové semináře po republice – od Prahy přes Svatý Hostýn po Strážovice u Mirotic.
Je tu ráda kvůli okolí a sdílení štěstí. Bez esentivního vnímání její duše bych nic nenapsal. A to podstatné pro růst její duše v této inkarnaci? Odehrává se pod láskyplnou září vlivu živého Mariánství, s podkladem duchovní vědy (viz její prožitky v knize Epopej Mariánství, později i v Mariánství a Slovanství III. milénia). Neměla žádné mimořádné schopnosti, které by ji ve vývoji oproti druhým jakkoli zvýhodňovaly. Po letech niterných bojů, modliteb a poctivého sebepoznávání a sebekontroly, kdy se opírala o pomoc Kristovu a božské Matky, září dnes lidstvu ze svého lůžka. Nemůže už dělat pro fyzické tělo svůj ranní kratičký Surjanamaskár, malovat posvátné obrázky ani pracovat svou hodinu až půldruhé u našeho oltáříčku. Ten má ale v nitru. No vlastně – ten hmotný si s sebou Tam člověk nevezme, i kdyby byl kdovíjak načančaný, ale ten niterný ano.
(Jak je to odlišné od jiné její rádoby kamarádky Márie J., přezdívané občas podle Hálkovy povídky - antroposofická „muzikantská Liduška", neumějící opravdově mlčet, nechybějící na žádné antroposofické /donedávna i jogické či New Age/ akci, která velitelsky sebevědomě až nevhodně trousí až vnucuje své teoretické znalosti, propaguje to či ono, směruje druhé - někdy až manipulativně - tam či onam, ale neoplodňuje bohatstvím duše. O čtvrt století starší Martu, i mou maminku, se panovačně urputně snažila manipulovat.
Obdobně situace z počátku 90. let, kdy jeden písecký funkcionář-komunista-antroposof-organizátor (zajímavá kumulace) přispěchal Martu se stranickou vehemencí agitovat pro antroposofii a pro jeho předčítání Steinera a dotčeně a vyčítavě nesl její nezájem, nevěda, že Rudolfa Steinera četla už v době, kdy on ještě chodil na nočníček, ani že jsme s Martou opsali, svázali a uvážlivě rozdali desítky knih duchovní vědy v době, kdy on i někteří jemu podobní antroposofové komunisti budovali ošidný socialismus (nebo se tak tvářili), on dokonce coby člen ZO KSČ. Mimochodem, ve stanovách a členských legitimacích KSČ byla formulace o předpokladu zastávání tzv. vědeckého, tedy ateistického světového názoru. Tito komunističtí organizovaní duchovědní rozdvojenci-schizofrenici pak měli chaos v nitru i ho působili navenek. Zbylí zakonzervovaní jedinci možná dosud, ač pod jiným štítem.)
Lhát Marta neumí. Jednou se mi ovšem její bezelstnost nehodila "do krámu". Když nám před mnoha lety volal tehdejší přítel malíř Zdeněk Hajný (napsal jsem o něm tři monografie), vzala to Marta. Neměl jsem výdrž na dlouhý hovor s ním, tedy jsem Martě pošeptal, ať mu zalže, že jsem v práci, což udělala. Po chvilce na jeho jakýsi dotaz slyším jak dobrácky říká: Počkej Zdeněčku, já ti dám Karla. Zdeněk s oprávněnou břitkostí ironicky prohodil, že mám patrně schopnost bilokace.
.oOo.
INFORMUJI NOVÉ ZÁJEMCE, ŽE NA TĚCHTO STRÁNKÁCH LZE ČÍST ODKAZ Z ROKU 2020: „MARTA HLAVSOVÁ - LISTY PŘÁTELŮM.“
Leckteré známé osobnosti, se kterými jsme se poznali (například Táňa Fischerová, Milan Friedl, Zdeněk Hajný, Jan Kristofori, Hana Jankovská, Štěpán Rak, Tomáš Zuzák, Otakáro Schmidt, Jan Šimon Fiala, Vratislav Žižka, Ján Zákopčaník, Zdeněk Bašný st., Emil Páleš, někteří antroposofové či jistý vysloužilý estébák - manipulátor-"etikoterapeut"...) se před mnoha lety dotkly její duše jen letmo a opatrně a zůstaly spíš jen u úcty zpovzdálí, když patrně vycítily, co vše cesta k tomuto stupni vývoje může obnášet. S takovými se dříve či později naše cesty rozešly. Někteří z kruhů, zajímajících se o duchovno, zvědavě očekávali vyprávění mystických a senzačních zážitků či hlubokomyslné diskuze. Po několika desetiletích zrání v duchovní vědě by takových veřejných vyprávění byla schopna, ale netouží po nich. Poučení od ní ale může přijít jen při jejím zavnímání opravdové potřeby u někoho. Nynější upřímnosti několika přátel a spřízněných duší si váží a je jí milá.
Takový tvůrce celostní a organické architektury Oldřich Hozman (mimochodem, jeden z mých kmotřenců, křest jsme měli v Obci křesťanů, i společné programy) si bezprostředně přisedne na lůžko již nechodící Marty, vezme ji za ruce, je radost hledět na dvě dětsky čisté, avšak vědomé duše, přetékající láskou a radostí. Anička Tinclová jí nedávno opakovaně předvedla eurytmickou soustavu "Hallelujah". Bylo to cosi hlubokého, světelného, významného i pro auru v bytě. Čisté éterné síly tu zůstaly po této dvojici dosud. Marta už nemůže za světem, nabízejícím akce inspirované duchovní vědou, tedy přichází výtěžek duchovní vědy za ní. Od Aničky se jí dostalo opakovaně i daru světelného kořene, který pěstuje (Rudolf Steiner upozornil, že je to jediná rostlina na světě, která obsahuje zduchovňující světelný éter).
Dvě sestřičky z Charity, které sem chodí mi pomoci s péčí, nevědí nic o duchovnu, ale mají ji za sluníčko, těší se sem a označují ji jako kouzelnou oblažující stařenku. I ona se těší na ně. Je radost pozorovat jejich součinnost s klientkou při péči – diskrétní, rychlou. Taktéž u Tebe při Tvých návštěvách (i ještě dřív, než jsi nabyla kvalifikace sanitářky). Podobně by to jistě zvládala naše vzácná kamarádka Markétka K., nebo můj kamarád Honza Ř., oba pracující obětavě v nemocnicích. Coby pracovník sociální péče nejen s vysokou kvalifikací (např. roky akreditovaný lektor a supervizor Asociace poskytovatelů sociálních služeb v ČR a spolutvůrce standardů kvality sociálních služeb pro seniory), ale i s delší praxí (kdysi i v tom „nejhorším“ prostředí) to ocením, ale vše už nezvládnu. Jak dobře vyciťuješ, to omezení po její CMP jí napomohlo vyjevit usmířenou, laskavou hladinu duše - i proto je schopna s plným zaujetím vyslechnout například Beethovenovy symfonie. Po mnohaletém období vstřebávání hlavně Eroiky a Osudové posloucháme v poslední době hlavně Šestou, Sedmou a Osmou - plné jasu a jiskření (objednal jsem je všechny s ČF pod už starším nastudováním Paula Klecki-ho, které patrně ještě nebylo překonáno). Radši ale posloucháme z rádia, protože lze v duchu poslech sdílet současně se všemi právě naslouchajícími a snad v nich ten prožitek i trochu umocňovat. I takový zasvěcený poslech, byť jen z postele, je tvorbou pro světlo světa.
Ba je i dosud schopna sledovat myšlenky na toto téma, třeba když jsme hovořili o rozdílu Beethovenových lichých a sudých symfonií, jak jsme ho vypozorovali. Zjednodušeně, jak se nám to jeví: LICHÉ - tvůrčí, s pátravou hudební inteligencí, přinášejí vždy něco v hudbě převratně nového; spíše programní, dramatické, hudebně i obsahově revoluční, obsahující i sílu k vyrovnávání karmy osobní i všelidské; obrovské duchovně-tvůrčí počiny světové hudby; činy pro lidstvo. Pokud člověk vstřebá byť jen jedinou z nich, stává se jiným. SUDÉ - líbezné, vznešeně mazlivé, též hluboké, ale ne novátorské, skladebně navazují na to, co už Beethovenem dříve prošlo, tryskají harmonií duše i ducha. Udělejme si malou úvahu, jak se zde povaha sudých a lichých čísel vtiskla i do procesu Beethovenovy tvorby. Lichá čísla jeho symfonií jsou, kromě čísla 9, prvočísla (1, 3, 5, 7) - nelze je získat násobením těch menších. Jsou tedy původní, originální. Sudá čísla jsou dělitelná - krom jiného - vždy dvěma.
Vrchol jeho tvorby, symfonie č. 9 (druhým jeho vrcholem je Missa Solemnis) je násobkem 3 x 3, tedy vrcholem pyramidy: dole tři, na nich dvě, na vrcholu jedna - nejvyšší. Marta sleduje Beethovenovu hudební přítomnost i tím, že sdílí jeho neustále vroucný a vděčný tok inspirace. Zrovna tak vydrží v plném soustředění od začátku až do konce vyslechnout třeba vlastenecké LP Ulrychových Meč a přeslice, rané Bee Gees či Beatles, Smetanovu Triumfální (konečně se začala dávat celá) či Schubertovu C dur - "Velkou". Robert Schumann výstižně řekl, že v této Schubertově symfonii je běh k "nebeským rozměrům". Je to úžasná hudba: melodie střídá melodii ve stále napjatém plynulém hudebním toku a přitom je to vzmach obrovské duševně duchovní energie, té čisté, ryzí, dávající sílu k životu. Jak je to jiné než unylost některých bezkrevných svatoušků nebo snobismus duchovních vzdělanců. Myslím, že i v dalším období hudebního romantismu, ke kterému Schubert nakročil ze základu vídeňského klasicismu, bychom těžko hledali obdobně melodickou a zároveň duchovně průraznou symfonii. Není divu, že Smetana nosil její partituru dlouho při sobě jako veliký poklad. Však za tento vzmach zaplatil autor i rychlejším výtryskem zbylých negací, které si žádaly vyrovnání utrpením. Tak už to u velikánů někdy chodí. Jejich dílo není o nic menší.
Shrnující odpověď příjemkyně: Tím vším se Marta odlišuje od všech ostatních lidí, které znám a nebetyčně se z jejich řad vyčleňuje. Nikdy nepřestanu být za seznámení s ní vděčná. Kdybych ji nepoznala, nepoznala bych ani PRAVÉ, ČISTÉ BYTÍ, nepodmiňované žádným očekáváním. Nevěřila bych dříve, že je ho možné žít na zemi. A s takovou vděčností a pokorou. Jistěže si uvědomuji, kolik tvrdých zkoušek to Martu za celý její dlouhý a mnohdy strastiplný život stálo, ale určitě v mnohých z nich, i moc těžkých, plně obstála, když stále umí dávat Lásku a prošťastňovat Jí okolí.
.oOo.
Na mém webu je rekonstruovaný záznam, kde Marta sděluje své vzácné prožitky:
A světelný kořen:
.oOo.
Churchill a Zelenskyj:
Marta (mj. i módní návrhářka Domů módního odívání a Vkusu) měla ráda Churchilla, právě v jeho zeleném válečném obleku pro všechny návštěvy a situace. Chodil v něm hrdě všude. Jistě by dnes ocenila i zelený oblek Zelenského. Na rozdíl od některých nynějších trapných proruských pseudoestétů.
- Dnešní věta: Král Charles III. k Zelenskému: Nemusíte se omlouvat za dresscode, když jste oděn do cti a odvahy.
PS – VZÁCNÁ SYMBOLIKA: Jak už jsem kdysi psal – vypovídající: Ukrajina má vlajku dole žlutou, nahoře modrou: její obilí zraje pod modří nebes. Tedy – pozemský fyzický národ žehnán Bohem. Smíchá-li se (i dle Goethovy nauky o barvách) určitá dávka žluté s modrou, vznikne zelená. Tedy - že by se i onen statečný vůdce Ukrajiny jakýmsi řízením jmenoval proto Zelenskyj?
2025 ©