Milá a podnětná korespondence s Jiřím Waldem; „Šel jsem po celý život se slabším“; Kde se (také) tvořily dějiny; Komunistům nestravitelný; Jak se Jiřímu „udělalo špatně“.

NEJPRVE JIŘÍ WALD:

Vážení a milí,
posílám vzpomínku na profesora Františka Walda.

Málokdo v této zemi v covidově-očkovací době ví, že Ehrlichovi, chemikovi,
lékaři, serologovi, imunologovi a zakladateli moderní chemoterapie, pomáhal
při výpočtech ředění očkovacích sér můj pradědeček. A proč tomu tak je?

Asi před deseti lety jsem zorganizoval mezinárodní setkání na téma Wald
-Ostwald, jehož se zúčastnil také rektor VŠCHT. Ten mi tehdy řekl, že ve
vedení školy je stále mnoho bývalých komunistů, kteří jsou proti zmínkám o
Waldovi. Pradědeček byl totiž přítelem Ernsta Macha a proto bylo po roce
1948 jeho jméno v učebnicích začerněno, Waldova posluchárna se nesměla už
nazývat jeho jménem a bustu Františka Walda, která bývala před touto
posluchárnou vystavena, si dalších čtyřicet let předávali rektoři tajně.
Byla prý uschována pod umyvadlem v rektorské kanceláři. Co více k tomu
dodat? Taková je totalita, taková je realita.

Pro komunisty byl také nestravitelným problémem Waldův vztah k TGM. V
zpřístupněném archivu na <http://www.frantisekwald.cz> www.frantisekwald.cz>
jsou moc pěkné dopisy dětí obou pánů, které spolu kamarádily.

Za těžiště své činnosti považoval Wald problémy teoretické chemie, které mu
také získaly věhlas a uznání, zejména v zahraničí. Je zachována jeho
rozsáhlá korespondence s W. Ostwaldem, J.W.Gibbsem, P. Duhemem, A.
Wróblevským, Le Chatelierem, N.S.Kurnakovem, E. Machem a P.Ehrlichem.

Svá řešení prováděl zcela originálním způsobem. Kostrou vždy byla
matematická úvaha. Tím se hlásil ke směru, v jehož čele jsou jména Mach,
Stallo, Pearson. Ideálem vědy je podle Walda popis skutečnosti pokud možno
matematický a prostý hypotéz. Waldovo vědecké bádání mělo mnoho
obdivovatelů. Německý filozof a fyzikální chemik, nositel Nobelovy ceny
Wilhelm Ostwald ve svém Grundrissu připomíná, že "Wald nás učí řeči, o níž
lze říci, že tak budou v budoucnosti chemikové mluviti". Arhhenius i
Kurnakov zdůrazňují, že ukazuje v chemii novou cestu, Bruni se k němu
výslovně hlásí, Ehrenfeld věnuje jeho názorům celý oddíl své knihy
Entwicklungsgeschichte der chemischen Atomistik, Baborovský jej má za
nejoriginálnějšího českého chemika, Heyrovský vzdává vysoké vědecké kvalitě
profesora Walda hold, Wichterle obdivuje jeho zdůrazňování významu zásahů
experimentujícího chemika, který se dělí s přírodou o vládu nad průběhem
chemických dějů a Karel Čapek vykreslil osobnost profesora ve svém románu
"Krakatit" v epizodě, v níž je Wald věrně líčen jako examinátor smyšlené
osoby, posluchače Prokopa. Wald byl také významně činný i ve veřejném
životě, jehož se velmi intenzivně účastnil, zejména na stránkách časopisů
Živa, Naše doba a Přehled. S profesory Marešem, Nušlem a dalšími se účastnil
ideových bojů za národní existenci. Jeho ochráncem a podporovatelem byl
T.G.Masaryk. V souladu s tím podepsal jako jeden z prvních a jako jeden z
mála profesorů Českého vysokého učení technického za války v roce 1917
protirakouský manifest českých spisovatelů.

Vězte, že podle teorie malých světů jste se také "dotkli" nejen mého
pradědečka, ale i mnoha osobností, které utvářely světové dějiny. Že jste se
"dotkli" mimořádného člověka, pro jehož životní cestu jsou příznačná slova,
která uvedl ve svém životopise v roce 1929 pro Kladenské muzeum: "Po otci
zůstala mi snaha vždy vědět dříve a více, než nám podává škola. Zůstal jsem
alespoň v tomto smyslu samoukem, celým svým smýšlením člověkem svobodným a
samostatným i ve vědě." . Wald byl veliký humanista, jehož životním krédem,
jak v uvedeném životopise napsal, bylo: "Šel jsem po celý život se
slabším."

Srdečně
Jirka Wald

Jiří Wald
Publisher

Devátého ledna uplyne 160 let od

 narození prof. Walda

Vydáno: 07.01.2021, 09:00

Praha 7. ledna 2021 (PROTEXT) - 9. ledna 2021 uplyne 160 let od narození profesora Františka WALDA, rektora ČVUT (1919-1920 ) a profesora teoretické a fyzikální chemie a chemické metalurgie.

K tomuto výročí je zpřístupněn na www.frantisekwald.cz rozsáhlý archiv, kde je zájemcům k dispozici 6300 digitalizovaných originálních dokumentů, zachycujících život i vědecké dílo této nejen svým odborným, ale i osobním životem nepochybně výlučné osobnosti. K výročí byla rovněž vydána kniha František WALD - ŽIVOT A DÍLO a je zdarma ke stažení na https://www.frantisekwald.cz/kniha-zivot-a-dilo-frantiska-walda

A trochu z naší starší korespondence, uveřejněné kdysi na těchto stránkách:

JW:

Dostal jsem od paní šéfredaktorky k dispozici 1500 znaků, abych zavzpomínal na přelomovou událost v historii komunistické tyranie v Československu. U nás doma jsme poslouchali jen Svobodnou Evropu, Hlas Ameriky a BBC, a tak jsme byli o obsahu Několika vět brzy informováni. Bylo jasné, že podepíšeme. Kdo první? Určili jsme si pořadí. Naše manželky souhlasily, že prozatím se zdrží pro případ, že by došlo k zatýkání a budou se muset postarat o děti. Muži budou podepisovat postupně od nejstaršího k nejmladšímu.

První tedy podepsal Několik vět otec, dr. ing. Milan Wald, CSc. Tituly u jména a profese (vysokoškolský profesor nebo člen Národního divadla, olympijský vítěz atd.) byly tentokrát důležitou součástí podpisu a dokládaly, že proti režimu nestojí jen několik málo odvážných z disentu. Pro nás doma to byla i jistá paralela s protirakouským manifestem českých spisovatelů, který jako jeden z prvních a jeden z mála profesorů Českého vysokého učení technického podepsal v roce 1917 dědeček mého otce profesor František Wald. Také tehdy záleželo velmi na postavení a vzdělání signatářů a jako vždy – těch odvážných nebylo právě v té tzv. elitní vrstvě národa mnoho. Po převratu v roce 1948 komunisté také náležitě ocenili Waldovo spojenectví s Masarykem, Marešem, Nušlem a dalšími a jeho jméno vymazali z historie české vědy… Ale zpět k Několika větám. Protože jsme měli možnost archy s podpisy předávat přímo lidem z Charty 77, a ta měla vše skvěle zorganizováno, již druhý den četli otcovo jméno ve večerním vysílání Svobodné Evropy. Od rána pak zvonil doma i u něj v práci telefon, pršely otázky kolegů (což mimo jiné vypovídalo také o tom, kolik lidí poslouchalo svobodné exilové rozhlasové stanice). Otec se těšil mezi spolupracovníky velkému respektu – odbornému i lidskému. Jako bezpartijní vědec vedl pražské pracoviště Výzkumného ústavu hutní keramiky se sídlem v Bratislavě. Všichni věděli, že se nikdy před komunisty neohnul a neohne. Když tedy zazvonil také služební telefon z Bratislavy a sekretářka generálního ředitele se zeptala: „Pane doktore, že to není pravda, že jste podepsal Několik vět?“, otec nezaváhal ani sekundu: „Podepsal a v příštích dnech to podepíší i naši synové!“
Zbývalo pár měsíců do střetu na Národní třídě. Historie se opakuje a je dobré neztrácet paměť. I dnes už jistě někdo píše pokračování protirakouského manifestu, Dvou tisíc slov či Několika vět a v příštích dnech se možná na Facebooku budeme podepisovat, abychom se vyjádřili k tomu, co právě prožíváme. Doba i technika se mění, lidé však zůstávají stejní – i se svou touhou po svobodě.
                                  Jiří Wald, vydavatel

KF: VofA a RFE byly u nás taky na denním pořádku (rádio narafičeno na jednu z těchto dvou možností) a pamatuju jak jsem vždycky zajásal, když Ivan Medek z vídeňské redakce Hlasu Ameriky přečetl nějaké známé jméno, kdo to podepsal. Mimochodem - vlivem staršího kamaráda jsem zahraniční vysílání soustavně poslouchal od osmi let, byl to pro mne úžasný zdroj svobody a pravdy. Dodnes pamatuju všechny ty stanice a všechna vlnová pásma, většinou KV, kde jsem je chytal, i znělky (VofA, RFE, Montreal, Londýn, Monte Carlo, Vatikán, Deutsche Welle).

Jedna příhoda: V roce 1977 jsme museli na pracovišti (ČSVD Praha) všichni z našeho odboru (asi 11 lidí) se osobně na poradě vyjádřit k prohlášení Charty 77. Bylo mi úzko. Říct pravdu by znamenalo jít někam k lopatě a připravit se i o ty malé prvky osobní svobody, a přidat se k ostatním a vyjádřit pohoršení nad "rozvraceči" - to bych se musel ze sebe pozvracet. Nevěděl jsem co řeknu, jen jsem se výjimečně opravdově modlil. Měl jsem být poslední na řadě a těsně přede mnou se šéf kouknul na hodinky - "Je už moc hodin, končíme." Tak jsem tomu ušel. Kdyby tak "soudruh vedoucí" tušil, že právě  v noci před tím jsem doma na psacím stroji, vždy po 10 kopiích, to Prohlášení Charty opisoval a pak hned dával dál. Tehdy jsme si věřili, nikdo nás neudal. Sounáležitost většiny národa v dobách útlaku byla obdivuhodná.

JW: To je moc pěkná vzpomínka. My jsme se museli takto vyjadřovat v pojišťovně a já jsem se domluvil s kolegyní, že mi bude jako špatně a ona se mnou půjde na vzduch. A tak jsme se také „nevyjádřili“.

Jiří Wald
Publisher

PS KF - Jiří, ale ono Ti z toho mohlo být skutečně špatně. Tak jsi měl vlastně pravdu.