Poznávacím předpokladem a schopností pro vyšší hodnoty je úcta, devoce. Chybí-li, nalézáme jen anděly ze staniolu, harmonii ze sugescí, velké sliby bez obsahu. Šidítka nynějších terapií a spirituálních show a divadýlek různých psycho-servisáků, kteří vytvářejí pasti, do kterých se domnívají chytat Boha, vedou jen k zmaterializovaným atrapám, k libému brouzdání se v nespásných pláních astrálních světů.
Od dětství mám rád koncertní předehru Mendelssohna-Bartholdyho, jednoho z největších - Klid moře a šťastná plavba. Konečně mě napadlo si vyhledat text. Může být vztažen jak na naše osobní osudy, tak na vývoj lidstva.
Vítr orá brázdy
v temné vodě
vítr seje neklid
v nepohodě
Pak náhle ticho
mír a vyrovnání
moře zlehounka
přelévá vlny v pláni
Jak slova andělů
zašumí sluneční příboj
veselá hladina
odrazí tvář nebe milou
A další plavba šťastná
radost zahání tíseň
jarní vzduch z pobřeží proudí
na lodi zpívají píseň
Kantátu pro sbor a orchestr na Goethovu báseň s tímto názvem vytvořil i Beethoven (již v době své hluchoty).
Zprvu jsem podle názvu očekával hudbu líbeznou, hladivou. Velká část Mendelssohnovy skladby je ale bouřlivá. Až jsem asi pochopil – bez procházení bouřemi života nelze nalézt plnohodnotný vědomý klid a ocenit šťastnou životem plavbu. Jsou to díla těch, kteří vlastní touhou, utrpením a láskou doputovali - i přes své lidské doznívající a tím snad i viditelnější nedostatky - k nejvyšším metám lidského vývoje.
Mnohonásobně víc, než ošidná módní esoterická turistika za terapeutickými rychlokurzy či vibracemi a energiemi různých šamanů a svůdců, byť by využívali duchovní a okultní terminologii, poskytne našemu duchu a duši vynaložené trpělivé úsilí proniknout alespoň na pokraj světů těchto nejvyšších zasvěcenců hudby a poezie. Možná i trochu nakročit. Vyžaduje to ale to, co nám dnes tolik chybí: plné zastavení se, vyčlenění si času na to, soustředění a pokoru a úctu.
Mistr Josef Kemr, pokorný zbožný katolík a zároveň zájemce o esoteriku, dal průchod své lásce k Bohu i k bližním nejen svým uměním a účastí v kostele, ale třeba i tím, co by sotva koho z nás napadlo udělat: Ve volném čase chodil s kýblem a bílil zašlé kapličky. I ty jsou součástí národního pokladu po zbožných předcích. Sovětští vojáci nám jich sice v roce 1945 v rámci ateistické osvěty udatně svými granáty zbourali, kolik bylo v jejich silách, poté v bourání pokračovali socialističtí zemědělci, kterým kapličky v krajině překážely, ale ještě nám jich trochu zbylo. A ještě nám zbyly i zbožné duše, které do nich občas donesou květiny k oslavě obrázku či sošky Krista a Panny Marie. Možná i někteří školáci by to rádi udělali, kdyby jim někdo dal tento námět. Třeba by jejich dušičky nakročily ke šťastné plavbě.
Paní Maria G., která má syna pracovně na zaoceánských lodích, k tomu moři dopsala: Než synovi popřeju před odletem na několik měsíců klidné moře, mysl a víru ve vyšší ochranu, udělám mu křížek na čelo. On vždy říká: Mám tě moc rád, opatruj se, jsme pořád ve spojení. To je pravidelný rituál před odletem do přístavu. - Často mívá potřebu v noci, když už všichni spí, na palubě splynout s mořem, oblohou, hvězdami a cítí spojeni i se všemi co má rád. Ať už jsou tady v tělech nebo odtělení. Cítí z moře velikou sílu, ze které má respekt. Myslím, že to moře je jakási analogie života a on ve splynutí s ním přijímá i sílu respektovat život se vším co přináší a že po velikých vlnách přijde klid a obloha nad ním je Vyšší síla, která mu pomáhá. Podle jeho vyprávění to takhle vyplývá.
2025 ©