V předcházejícím článku jsem se zmiňoval o umělecky zpracované kropence, darované jednou ryzí českou studentskou duší prostřednictvím našeho premiéra americkému prezidentu Bidenovi. Víme, co je kropenka? K čemu slouží? Bývá v chrámech u vchodu a věřící mohou svěcené vody použít třeba ke smočení prstů a pokřižování se. O hlubokém mystickém významu kříže bylo pojednáno jinde na těchto stránkách. Proč se používá svěcená voda? Bývá knězem posvěcená dávným rituálem. Zamysleme se nejprve v širších souvislostech, až dojdeme k hlubokému významu čtyř kosmicko-přírodních živlů, tedy i vody, a jejich souvislosti s naší povahou, ba i činy.
Pokud myslíme s opravdovou láskou a oddaností na někoho potřebného anebo vzácného, nebo na Krista či Matku boží, pak je dobré to dělat nejen za sebe či pro sebe, ale rovnou v klidném rozšíření se té oddanosti dál, a o rozhodnutí pro společnou lásku se bezeslovně dělit dál, rozšiřovat svou duši naplněnou láskou k nim, naplňovat svět tím, co zrovna hezké v nás je, ale opravdově, nikoliv jakousi vsugerovanou pózou. Není to žádná věda ani něco jednoznačně vypadajícího, co by se muselo pracně docílit. Je to jednoduché, a i kdyby se to plně nedařilo, stačí úmysl. Jsme pak na chvíli vědomou součástí jejich světa (stupeň naší "dokonalosti" nerozhoduje). Pak je to i naše plné naplnění, když je to současné rozšířené sdílení do šíře. Pak je to přiblížení se Kristu, možná na okamžiky i plynutí v Něm.
Podobně, pokud v srdci někomu odpustíme, tedy zřekneme se pomsty, nenávistné odvety, rozšíří se do takto uprázdněného niterného prostoru Kristova substance.
Trochu osobně: Myslel jsem dlouho, že "spojení s Kristem" je něco pro mne nedosažitelného (v porovnání se středověkými extatickými mystiky), ale ono to lze částečně kdykoliv. Né třeba plné proniknutí, ale podle našich možností. Když řekl - Kde dva či tři jsou ve jménu mém, jsem mezi nimi, nezdůrazňoval u toho žádnou vysokou mystiku či vysoké stupně. Tak lze i nám, obyčejným, dávat někomu kousek Krista. Ti dva či tři či lidstvo jako celek nemusí být fyzicky přítomni, ale v našem modlitebním postoji. Proto je Otče náš, ne Otče můj. Vzhlížím ke Kristu nejen já, ale kdesi v pozadí mysli (to stačí) - my. Nenásilně, klidně, radostně, trpělivě, i kdyby to hned nešlo. I za to se lze občas modlit.
A lze si uvědomovat, že jsme součástí Božího světa trvale, vznášíme se a plyneme odvěků a navěky v Jeho Lůně, pouze o tom většinou nevíme. Pak se přiblížíme i poznání, že čas je jen fiktivní představa. Jsou jen změny našeho vědomí.
Uvažování trochu jazkové: nítit, zanítit - směrem nahoru ze vz-nět. Vz-modlitba. Vz-meditace. Vz-myšlení. Vz-láska... = uvolnění se od naší tíhy a zatuhlosti. Pak se ani druhými a jejich problémy či osobnostmi nenecháváme pohlcovat, vhlcovat, zahlcovat, přehlcovat, ale jen pozorujeme a jednáme podle potřeby. Někdy i k tomu je třeba modlitba, prosba o vedení a správné rozeznávání.
Lze i uvažovat podle živlů a pracovat na sobě v následujícím smyslu. Pokud někdo dělá občas nebo dokonce denně večerní hodnocení svého prožití dne, může mu i toto občas posloužit jako vodítko, osnova či inspirace k meditaci.
Oheň - nebeský Oheň Lásky planoucí v celém kosmu, jehož jsme součástí...; zanícení nitra láskou, zapalování láskou druhé, šíření jí jako ohně; spalování nečistého...
Voda - omývání nečistot; volné plynutí s osudem, nechávání se nadnášet; rozvolňování tvrdostí do tvárného, kapalného stavu; očisťující náplň naší krve; "slzy pokání omývají roucho duše"…; kdo má čisté nitro, může „chodit po vodě“, je tedy nad nižší astralitou, neutopí se v ní, jak k tomu poukázal Ježíš
Vzduch - nádech, rozšíření se do horizontu, volné plutí prostorem, vznášení se (vzduch = vz-duch, tedy duch se vznáší, jde směrem nahoru...); naplnění duchem...; i výdech našich úst je naplněn tím, co chováme ve svém nitru; posvátný duchovní vzduch rozšiřuje naši hruď, dává volnost našemu dechu…, podobně jako opravdové odpuštění
Země - naše pevnost, spolehlivost, opora, správný čin; žití na hmotné zemi s dalšími třemi živly (ohněm, vodou, vzduchem); poctivé plnění zemských povinností; karmické tříbení...; i naše tělo je boží zemí, buňkou božího království lásky, je stvořeno a trvale udržováno dvanácti hierarchickými řády; má se stávat místem obětního oltáře božské Lásky; i zeměkoule je od doby mysteria Golgoty proniknuta Kristem…; Petr = skála
Jsou samozřejmě i záporné vlivy živlů:
Oheň - vznětlivost, divoká vášnivost, vzteklost, bujarost, nekontrolovaná sobecká radost, prudká závist, nenávist, vášnivé hájení svých názorů apod.
Voda - nízká, vilná sexualita (i proto byla Atlantida nakonec zaplavena), plytkost, nespolehlivost, úhybnost, nízké smyslné umění
Vzduch : nesoustředěnost, ulítávání myšlenek; luciferská touha po předčasném odhmotnění a zduchovnění; mentální neukotvenost; sobecký smutek, melancholie; myšlenková roztěkanost; vše, co souvisí s řečí, tedy s tím, co vypouštějí do vzduchu naše ústa: lež, pomluva, plané sliby, přetvářka, pochlebování, zkreslování informací, prázdné a plytké hovory (které navíc odčerpávají duchovní sílu), klení, vulgarita; povrchní prchavé záliby a zábavy; oddávání se hrůze, beznaději či touze po sebevraždě; záměrné vzbuzování závisti; falešné umění; inspirace nižších duchů; vichřice zloby a nenávisti; uragán totalitního myšlení - nacismus, komunismus a jejich další podoby...
Země - materialismus, ahrimanismus, sobectví, přízemnost, hmotařství, zatvrzelost, dogmatářství, ničení duchovna, uvažování jen zemským rozumem bez připuštění vyšších vlivů, sobecké finančnictví, zmaterializované náboženství, ateismus…
Mnohdy se, samozřejmě, živly kombinují, například v dobyvačné válce působí oheň nenávisti společně s živlem země-materialismu; ve lživé kampani a pomluvě - oheň, vzduch a země... a podobně. S tím si každý můžeme pracovat samostatně.
Snažme se a prosme, aby všechny živly, které do nás vstupují, i ty, které vysíláme, byly posvěcovány boží přítomností a ovládány sebevědomím našeho duchovního Já, žijícího v Ohni božské Lásky.
2025 ©