SKROMNÉ CHARISMA SLUŠNOSTI A UŘVANÉ CHARISMA LŽI, NENÁVISTI A MANIPULACE; BUDU VOLIT SPOLEČNĚ S JXD

Druhý Václav Havel tu není a asi hned tak nebude (nerozpoznali bychom ho, nevolili, protože by většina z nás nepřijala jeho mravně občanské hodnoty,  ba možná někteří by kamenovali), ale i tak mají volby význam. Dostávám hromadnými maily krom ojediněle seriózních námětů na kandidáty i různé agitační trapnosti, abych určitě volil toho či onoho – Jakla, Nose… , o kterých tam praví, že jsou to ti praví, co vše napraví (co dokázali krom podbízivého nadávání na všechno?). Už styl oněch agitací je tu žlučovitý, tu fanatický, tu velkohubý… Možná by nám prospěl způsob myšlení či metoda, kterou kdysi zvolil vůči jednomu politickému lumpovi celý svět (odlišně se zachoval jen Václav Havel - viz dále). Na rakouského prezidenta a zároveň generálního tajemníka OSN Kurta Waldheima se až počátkem 90. let provalila jeho nacistická minulost – a nebyl to jen řadový člen, nýbrž nacista velice aktivní. Dělal mrtvého brouka (vida, vzor pro naše komunistické pohlaváry – zločince), neodstoupil z funkce, neprojevil lítost. Demokratická Evropa reagovala správně: platila dohoda (možná spontánní), že žádný státník Waldheima do své země nepozve, a žádný nepřijme jeho pozvání do Rakouska.

A pak – svět strnul a žasnul: světoznámý český disident a poté president, demokrat Václav Havel, dostal od Waldheima pozvání – a přijal. Jak se k tomu postavit? Nejistota netrvala dlouho: Havel udělal něco, co si mohl dovolit s plnou váhou svého života jen on: Pronesl v Rakousku významný projev o svědomí. O důležitosti jeho čistoty. To byl nápad vpravdě havlovský.

Byl publikován v desítkách zemí (mnozí Češi ho ovšem dodnes mají za moralistu). Nezmínil žádnou konkrétní totalitu, nikoho nejmenoval (ostatně – při jeho sebekritičnosti nebyl zvyklý ukazovat jen na druhé z povýšené pozice, jak se děje jeho nástupcům, kteří neslouží národu, ale mají ho za prostředek ke svému kárání nebo ukájení mocichtivosti - místo hodnoty slyšíme jen bonmoty, a to ještě otřepané). Toto řešení mělo mnohonásobně větší účinek, než kdyby se přidal ke gestu – ignorovat politika-darebáka.

Zaujal mne na webu článek JXD (bohužel jsem si nepoznamenal zdroj, snad mi to autor odpustí). Píše mj.:

Abych darmo nepaušalizoval: Kromě Miroslava Kalouska z TOP 09 je mezi našimi viditelnými politiky, na které nic nevím, ještě paní Miroslava Němcová z ODS. A jinak je poušť...

Chodím kolem plakátů...

a nejsem schopen si nikoho zapamatovat. A pokud tam náhodou figuruje někdo, koho znám, tak na něj buď vím nějakej strašněj trapas, nebo zlodějinu. A ti, které neznám, mají skoro všichni zajímavé tváře. Tak zajímavé, že jsem si nikdy žádnou nedokázal zapamatovat. Pokud jsem někdy viděl přehlídku portrétů lidí bez jakéhokoliv charismatu, osobního kouzla a potenciálu oslovit a vést lidi, tak je to v právě začínající volební kampani. A když se podívám na politiky, které znám, tak je to bu´d tatrman, nebo lump, nebo paní Němcová a pan Kalousek. Je pravda, že některé naše politiky si pamatuji velmi dobře - například pány Okamuru, Roznera a Babiše. A i Miloše Zemana. A musím přiznat, že oni to charisma - či alespoň jeho odlesk - mají. Je to sice charisma zla, nenávisti, manipulace a lži - ale potenciál oslovit lidi mají. Je pravda, že je mám v podstatě rád - ale to souvisí s mou zálibou v chovu mutantů. Mé mutované šneky můžete vidět na mém youtube kanálu, a mě by se moc líbilo mít v těch videích i záznamy chování pana Roznera. Ale nemám tak velké terárium, kam by se mi vešel. A že by mě tito pánové mohli zastupovat jako mnou volení reprezentanti, tak to fakt ne...

Ani moje tradiční strany...

nenabízejí v podstatě nikoho moc zajímavého. Mám (střídavě) rád Honzu Zahradila z ODS, ale ten je nám v Bruseli platný jak mrtvému ponožky. A sympatický je mi mezi našimi politiky také Karel kníže Schwarzenberg, ovšem jeho politická použitelnost je z mého hlediska limitovaná. Nejsem si úplně jist, zda politik, kterého už pár let politický život upřímně a zcela zjevně nezajímá, je tím nejlepším zástupcem. A jediní dva, na které si vzpomenu a kteří mají mou důvěru, jsou paní Němcová z ODS, která už však není nejmladší, z jejích projevů mám pocit, že je stavem naší politiky opravdu znechucená, a především je v té ODS dost sama. A druhý politik, na kterého - přes všechny drby a pomluvy - nevím žádnou sviňárnu, je Miroslav Kalousek. A mám ho rád, a chtěl bych, aby mě reprezentoval. A jsem si plně vědom, že je to veřejný nepřítel, zemský škůdce, nepřítel lidu, a že když se v hospodě pochlubím svou náklonností k jeho osobě, tak že dostanu přes držku. A tak fakt nevím, jestli nebudu letos volit výběrem kandidáta skrze on line generátor náhodných čísel. Jinak tam nevidím skoro nikoho, koho bych chtěl vidět zastupovat své zájmy, sorryjako.