Voda v lodičce; Lehké klouzání po vlnách osudu.

Ukřivděným a podrážděným odmítáním nepřízně osudu i drobných nepříjemností se člověk uzavírá, těžkne, zmrtvuje svou duši, ve které pak někdy cosi hnije k nemoci i k přenosu na potomky. Samozřejmě že je oprávněná snaha o zlepšení své situace v jakémkoliv směru, ale pouze bez lpění na výsledku a při průběžné pokoře, s klidem, rozmyslem a neubližováním druhému. Na dně duše má přes vší snahu zůstávat ono - Ne má, ale tvá vůle se staň. Pak volně kloužeme po vlnách osudu.

            Když duše naopak houstne opovržením, zpupností, strachem, sebelítostí, přezíráním atd., je to ona tíha, která zatíží lodičku naší osobnosti tak, že peřejemi nebude proplouvat lehce, ale zamotá se, zmítá se na místě, případně nabere vodu - zárodek nemoci nebo dalších potíží. I s určitým množstvím vody se dá plout dále, ale již hůře,  těžkopádně. Možná že v sobě vláčíme z nezvládnutých situací či postojů onu kalnou vodu jako zárodky příštích chorob. Existují třeba jen latentně v podpalubí. Zatím. Čím více je situací, kdy nabereme kalnou vodu, tím je její odpaření sluncem obtížnější a tím více si přitahujeme riziko, že se lodička může  příliš zaplnit a že se jí bude chtít jít ke dnu a my budeme mít poplach.

          Jak lze nabranou vodu odpařit? Projděme si poctivě a soustředěně všechny situace, kdy jsme kaly nabrali: kdy jsme se nořili do ukřivděnosti, smutku, strachu o sebe, vzteku na někoho, pohrdání, ubližování, žárlivosti, závisti, přetvářky, žehrání na osud, zkrátka do všeho, k čemu jsme nepřistoupili rozmyslně, čistě a klidně. Vše si proberme, poznejme do hloubky podstatu své pýchy a sobectví, neochoty přijmout neúspěch, porážku, neplánovanou změnu. Odprosme v duchu lidi za své nedobré myšlenky, city, slova a činy. Vše, co nás potkalo, nyní prozařme sluncem laskavosti a přívětivosti. Prociťme vděk k osudu, že nám překážkami snad bránil v naší nadřazenosti, lehkomyslnosti, rozpínavosti, nemístné sebejistotě... Bude to možná obtížnější, ale bude to sebeobnova, která dává čerstvý vzduch našim duchovním plícím a mohutný nádech k dalšímu žití.

          Vybavme a přijměme tyto situace čistě a pravdivě, ale bez sebezatracování, malomyslnosti či podlamování sebedůvěry. Toto zpytování je plnohodnotné, jen když se k němu odhodláme svou vůlí a dalšími schopnostmi a kvalitami, ne když to za nás či s námi někdo, třeba pochybný módní psycho-servisák, udělá zdánlivě snadno a rychle nějakou metodou či technikou, při které se ztrácí nebo utlumuje naše bdělé vnímání a etická korekce. Případnou pomocí zde může být spíš přátelská a obětavá láska bližního.  Pak se i naše životy pročistí a nabudou nové síly a jasu.