Za komunistů jsme museli psát podrobně tzv. zprávy z pracovní cesty. Plácali jsme tam výmysly, vrchnost to věděla, ale dělala té její vrchnosti to samé. Byla to taková falešná hra, tak jako vše za komoušů. - Tak, to byl úvod k něčemu současnému příjemnému, opačnému. Na waldorfské školce na Jarově jsem měl právě něco jiného. Byl jsem požádán o "kmotrovství" této vzácně pojaté knihy rozhovorů "NEMUSÍM SE BÁT - Rozhovory o waldorfské pedagogice". K mému údivu, namísto očekávaných asi 15 - 20 lidí přišlo kolem 40. Manželé Smolkovi to dokonale zorganizovali, včetně mého dovozu a v noci odvozu. Takový milostán jsem v cestách na mé povídání ještě nikdy nebyl.
Pojetí knihy formou rozhovoru je nápadité. Vlídná kniha byla vlídně představena ve vlídném prostředí. Vzácné souznění. Měl jsem být jedním z řečníků. A jak je mým zvykem - začal jsem vtipy, i těmi na některé antroposofy, probrali jsme něco podle mých knížek a mé letité praxe v péči o seniory, nějaké mé "veselé příhody z natáčení", zkušenosti z mých seminářů, vzpomínky na některé vzácné poznané osobnosti, pak besedu, včetně toho, jak na nás působí nynější prezentace skomírající antroposofie. Desetiletý absolvent školky třikrát zahrál klasické skladby na kytaru. Moderování Táni bylo odlehčené, vtipné. Přítel režisér Petr Tomaides to točil, vybrané části budou časem k vidění. Zatím jsou na mém fb fotky.
Ivan, který mne dovezl i v noci odvezl, je mistr řidič, já bych si do dnešní Prahy už netrouf. Návštěvníci byli moc srdeční. Za mé rozdané knížky a účinkování jsem nechtěl nic, ale do košíčku na stole a pak obálky se nasbíralo docela dost, bude věnováno pro dobročinné účely. Mají zájem časem ještě o téma strach, stres a co s tím, k tomu jsme se už nedostali. A někdy později možná další témata, třeba jak mi bylo dáno poznávat vzácné či známé osobnosti Milady Škárové, Bohumila Jerie, Josefa Adamce, Sergeje O. Prokofjeva, Zd. Neubauera, Zd. Váni či Tomáše Zuzáka, nebo téma o posvátných místech naší vlasti, případně jejich prožitcích. Ocenil jsem vzácné souznění s přítomnými, pokorně si toho vážím.
Měl jsem tu čest prezentovat (sám za sebe nepoužívám slovo křest či křtít, to patří do jiných souvislostí) a v menším počtu rozdat i některé své knihy, i tu poslední s příběhy a povídkami, společnou s Danielou Drtinovou. Konstatovali jsme s organizátory i účastníky shodné názory a zkušenosti s nynějším podáváním antroposofie..., kým a jak. Té harmonie s organizátory i účastníky si hluboce vážím. Shodli jsme se i v pohledu na lokajství některých mravně pokleslých antroposofů vůči diktátorům: kdysi k Hitlerovi, dnes k Putinovi, před pár lety i adorace Zemana.
Udělal jsem tam i vteřinový symbolický rituálek k prezentaci oné knihy NEMUSÍM SE BÁT: udělal jsem na ni lehce malý křížek a srdce kratičkou větvičkou z lípy, posvátného stromu
Slovanstva, namočenou v dovezené vodě ze studně v Písku Hradišti. To místo mne už dávno oslovilo, prý tam kdysi bývalo slovanské hradiště. Je to klasická pumpa, musel jsem asi čtyřicetkrát zabrat, než voda vytryskla. I to se mi líbilo. Nabral jsem ji tam s sebou do lahvičky a malinko jsem nad ní "čaroval". Ve spolupráci bychom chtěli časem pokračovat možná i v Písku, v Miroticích či na Parezí u Cerhonic.
.oOo.
Postřeh Táni - všimla si, že datum konání 11. 1. 2025 dá krásný součet - 12.
.oOo.
Zajímavé, že nezávisle na sobě pojednáváme často o shodných tématech: děti, letní slavnosti, umírání a smrt, o strachu…, ale neopisujeme od sebe. Plní mne to údivem, ale příjemným. Jak vzácná shoda zájmů.
Spojuje nás hlavně, ale nejen, zájem o dílo RS. Ale třeba i o vývoj situace v AS, kým a jak je dnes duchovní věda prezentována (něco o tom zde už bylo kdysi napsáno - k nelibosti některých, což jsem očekával, možná se zde k tomu taky ještě někdy dostaneme. Malinko předběhnu - prezentace faráři Obce křesťanů si vážím).
Témata knihy:
O LÉTĚ A SLAVNOSTECH
O DOMOVĚ
O JINÝCH DĚTECH
O POHÁDKÁCH
O SVOBODĚ A HRANICÍCH
O STÁŘÍ A ODCHÁZENÍ
O SMRTI
O JINAKOSTI JEŠTĚ JINAK
O SMYSLECH
O STRACHU
Občas zde některou kapitolu s autorským souhlasem uveřejním.
2025 ©