Období: duben 2025

A opět mne zde inspiroval Martin Dohnal svým mailem. Škoda, že svou Psí knížku mám už vydanou, hodilo by se to do ní. Napsal mi: „Měl jsem přes oběd světlou chvilku, jdu po obědě do svého oblíbeného Alberta (podle hesla dlouho jsem už nejedl) a potkal jsem paní se psem a koukám, pes vláčí tlapu, měl ji nějakou deformovanou a šlapal bokem. Nejdřív jsem si říkal chudinka, a pak jsme si uvědomil že fakt stačí se na tu přírodu pozorně dívat, a uvědomil jsem si, ten pes neheká, nefňuká, nestěžuje si, nepřemejšlí, co kvůli tomu handicapu nemá a co mají oproti němu jiní psi a on nemá. Dělá to, proč byl stvořen, žije, intenzivně tady a teď a poznává svět a žije tak, jak to po něm život chce. - Fakt to bylo najednou úplné osvícení, ten pes se nelituje, nepřemýšlí, nesrovnává se, jestli může jiný pes chodit na delší procházky… Dělá to, co od něj chce Prozřetelnost, žije naplno a plně, a s tím, co má, se snaží dělat po psovsku to nejlepší. Ano, někdo řekne, protože je to blbé hovádko, a není schopno lidského úsudku. Pak ale si musíme říci, zdali my nemáme ten úsudek blbý, když na rozdíl od handicapovaného psa žijeme nešťastně. Ano jsou psi, co strádají, ale nepřemýšlejí, proč jiný pes se má dobře. - Byla to taková chvíle, kdy vás v tý palici něco osvítí a napadne.“ číst dál