PROSTOŘEKÉ ODPOVĚDI V "ROZHOVORU", SLOŽENÉM Z NĚKTERÝCH OTÁZEK, KTERÉ JSEM KDY DOSTAL - I. část

PROTOŽE JSEM VE PSANÍ MOC UPOVÍDANÝ,  UDĚLAL JSEM JEDNOU I NĚCO STRUČNÉHO:

 

 

Jak jste se porval s osudem?

S osudem se nervu, ale miluji ho, ať je jakýkoliv.

 

 

Jak relaxujete?

Nerelaxuju, ale prachobyčejně odpočívám. Nemám rád tyhle módní nafouklé pojmy. "Relaxovat" podle těch návodů musí být dřina.

 

 

 

A jak lenošíte?

K lenošení je třeba se rozhodnout  a  vyhradit si čas a pak jen lenošit. Je to činnost kvalifikovaná:  Nemyslet na to, co jsem ještě neudělal, co jsem zvoral, co ještě mne čeká. To je pak odfláknuté lenošení, které nestojí za nic.

 

 

 

Jaký byste dal recept na šťastný život?

Žádný. Nejde o to mít život šťastný, ale hodnotný.

 

 

 

Žijete na plný plyn?

Nejsem auto. Krom toho - plný plyn často končívá havárií.

 

 

 

Co používáte k dobíjení baterek a k restartu života, aby měl grády?

Lidé s tímto ztechnizovaným pojmoslovím a náhledem na život mají jen jakousi umělohmotnou duši, podobnou poštovní schránce přecpané reklamami, a jejich plechová životní klec brzy zreziví.

 

 

 

Jaký je recept na lásku?

Žít jí.

 

 

A na pravdu?

Žít jí.

 

 

Jak si děláte klid?

Klid se nedělá, do něho se vědomě vstupuje. Asi tak, jako se ráno, ještě než začne myšlení, otevírají oči.

 

 

 

Význam sebepoznání?

Nedeformují nás negace, o kterých u sebe víme, ale ty, o kterých nevíme, které si nepřipouštíme. Těmi nejvíce napadáme svět.

 

 

 

Pomoc druhým?

Pomoci někomu nést jeho úděl neznamená chtít jej z něho vyrvat.

 

 

 

Rozrušuje vás pohled na cizí utrpení?

Pravé soucítění spíše mlčí, respektuje osobnost trpícího a jedná pro něho podle potřeby.

 

 

 

Tedy nemáte soucit?

Je soucit a soucítění: Soucit je okatý, sklání  se k druhému ze své výše a často se kochá sám v sobě, ve své ušlechtilosti.  Je to často jen duševní kýč. Soucítění v dané situaci si přisedne k trpícímu kouskem své duše, případně bez pózy ušlechtilosti pomáhá. Pomáhá, ale nerozmazluje.

 

 

 

Postoj pomáhajícího k pomáhání?

Sebereflektující pomáhající stojí pevně na vlastních nohou, nevzdychá. Stojí vedle potřebného jako svědek, jako někdo, kdo vidí a podporuje jeho snahu, zápas, jeho růst. Odděluje energii svého Já od něho. Aby mohl pomáhat, musí myslet  i na sebe. Ne se obětovat až do úplného vyobětování.

 

 

 

Péče o někoho?

Neměla by být uchvacující, nýbrž podpůrná.

Nevrhat se do péče zdola, ale z nadhledu (sebepoznání, sebereflexe).

 

 

 

Přehánění pomoci?

Pomoc neznamená dělat vše za druhého, ale ponechat  mu autonomii, potěšení ze zvládání toho, co zvládat může.

 

 

 

 

Neměli bychom tedy péčí někoho zbavovat důstojnosti, že?

Důstojnost slabších je v našich rukou, stává se i důstojností naší. Proto - pokud lze - neposkytujme péči tak, aby ponižovala a zahanbovala.

Je rozdíl v pojmu péče a podpora: péče nemocného umyje. Podpora mu - pokud to jde - podá lavor, mýdlo a žínku a nechá ho umýt. Péče nemocného nebo seniora učeše. Podpora mu podá hřeben a zrcadlo. - Rozumíte? Předčasná péče seniora  ponižuje a zbavuje ho autonomie, nedopřává mu radost, že ještě něco dokázal. Tím urychluje starobní nihilismus.

 

 

 

 

Dá se s tím něco dělat?

Poskytování naší služby povýšit na součinnost. Podnikáme spolu, nejen já pro nemohoucího či nemocného. Jsme rovnoprávní partneři na stejném díle. I on je dárce - daruje mi možnost projevit se jako užitečný nástroj.

 

 

 

 

Láska?

Nelze ji vysílat, jak se na některých kurzech dělá, jako prasátko ze zrcátka, pokud jsme jí nenabyli celoživotním poctivým úsilím. Pak je samozřejmostí a nežvatláme o ní.

Neutloukejme druhého svou představou lásky, ale dávejme  i  najevo, že vnímáme jeho lásku k nám. I tím mu pomůžeme.

 

 

 

 

Víra nebo vědění k činu?

Ve středověku stačil křesťanovi cit, dnes  je nutný čin. Dříve - láska v srdci, dnes - srdce v činu.

 

 

Věříte na nadpřirozené bytosti?

Ne. Žádné neexistují.

 

 

 

Tedy ty pohádkové bytosti byly jen výmysly? Fantazie?

Ale kdepak. To byli jen prachobyčejní skřítkové, víly, elfové, gnómové apod. Na nich není nic nadpřirozeného, to jen my je nevidíme.

 

 

 

Tedy to není jen fantazie?

Ne. Fantazie je třeba můj "skřítek Zášupšaník", který mi doma neustále schovává a přendavá věci, abych musel neustále něco hledat.

 

 

 

A zázraky?

Neexistují! Zázrak je jen to, co je za zrakem - tím naším, který vidí jen hmotné věci. Vše se děje přirozeně, podle zákonů, daných Bohem. Vyšší bytosti dokážou dělat i to, co my ne. Děti tomu lépe rozumějí.

 

 

 

 

Válcuje vás život?

Co to je za pitomost? Život jsem já, tak nemohu být sebou a zároveň válcem. A utrpení, pokud ho přijmeme, je skvělým učitelem.

 

 

 

Tedy, co děláte se svými nesnázemi?

Snažím se rozeznat, co je v mém životě vyvolalo. A pokud se mi to někdy nedaří, pak i tak platí "Co Bůh řídí, dobře řídí".  Nejsme na světě k rekreaci, ani abychom si užívali podle nižší libovůle, ale abychom se učili a milovali Boha a bližní. Vše ostatní nám může být přidáno - podle naší poctivé snahy a podle naší karmy. I podle skromnosti a pokory. A za vše můžeme děkovat - ne slovy, ale plně vědomým postojem. Proto Drtikol říkal - Pane Bože, i kdybys mne uvrhnul do plamenů pekelných, i tam Tě budu chválit.

 

 

 

Říkal jste někde, že egoismus zastiňuje logiku. Jak to?

Příklad: Lékař řekne pacientce, která volá že chce přijít, že dnes nemá čas. Ona na to: Ale vždyť já bydlím jen dvě ulice od vás, tak jsem u vás hned.  Všimněme si, kolik podobně nelogických odpovědí dáváme.

 

 

 

Jak se vám líbí SUV - teréňáky či malé náklaďáky?

Je to obraz části národa. V těchto arogantně a neústupně se tvářících obludách si mnozí léčí své komplexy. Jsou to zástupné předměty za lidskou nedostatečnost. Hned si majitel takového monstra připadá taky větší, nenapadnutelný, bohatý. Původně byly pro americké farmáře, kteří si je nechali vyvinout pro potřeby objíždění svých často nerovných či rozbahněných pozemků, přivážení zaběhnutých  či mrtvých kusů dobytka ap. U nás farmářů, potřebujících takováto auta, je jen mizivé procento. Vozit se po městě v teréňáku je asi jako chodit v holínkách do práce či do divadla.

 

 

 

 

Co říkáte těm tisícům vlajek na billboardech kolem silnic?

Krom neúcty ke své vlasti a jejím symbolům se dá ještě říct, že je to i projevem typického českého šlendriánství. V čem? Všimněte si, že zatímco modrý klín má sahat do poloviny vlajky, na těchto billboardech modrý klín do poloviny nedosahuje, ten poměr modré a zbytku vlajky odhaduju na cca 14:15, možná až 11:12.  Divím se, že to ještě nikdo z komentátorů nenapsal. Tedy jsou to jen útvary podobné naší vlajce resp. připomínající naši vlajku. Inteligenčně retardované a zdeformované lobby si vzaly vlajku jako rukojmí svých záměrů  a zdeformovaly ji.

 

 

 

A volební billboardy?

Z 90 % urážejí zdravý rozum, dělají z lidí pitomce. Třeba ty sliby na snížení daní. Jenže z daní se vyplácejí celé resorty jako sociální dávky, péče, zdravotnictví, nemocenská, důchody, část kultury, životní prostředí aj. Když tedy někdo slibuje snížení daní, měl by říct, které výdaje státu pro nás nám sníží. Jinak je to lhář a podvodník. Ale všimněte si taky většiny těch rozbředlých, veledůležitě se tvářících či naopak podbízově se usmívajících obličejů na billboardech. Není v nich, až na výjimky, pevnost. Tedy se dá říct, že billboardy skutečně mé volební preference ovlivňují: ty lidi z billboardů volit nebudu. Je až komické, jaké si tam někteří dávají fotky, takový Bělobrádek tam vypadá jak čerstvý maturant, možná pobírající ještě přídavky na děti.

 

 

 

Napsala mi paní Eva R.: Při čtení Vašeho blogu mě tak napadlo, že bych ráda věděla, jak vnímáte nadcházející volby. Setkala jsem se totiž i s názorem, že jít volit je podporovat systém a dávání energie něčemu, co je před rozpadem. Že neexistuje reformovatelnost systému...atd.. mě to tedy nějak nesedí, ale zajímal by mě Váš názor.

Z odpovědi: Jistě, že ten názor na volby je úplně hloupý. Jakýpak nereformovatelný systém - je to přece demokracie, kterou jsme si zvolili. A svobodně si volíme i neseme následky. To, že dnes máme v čele vulgárního opilce, který nám dělá ve světě ostudu, je z vůle 52 % voličů (obrázek národa). Systém není před rozpadem - ostatně co by bylo po něm? Jistě něco mnohem horšího. Anarchie? Nebo by toho využili zase komunisti? Problém je, že většina slušných nikam nekandiduje, raději jen ze svého kanape kritizují. Jak už řekl Platon - Zlu k rozšíření stačí, aby dobro bylo nečinné (či tak nějak). Pokud se někdo slušný do politiky dostane, a vím o takových, stejně ho nedůvěřivá a zapšklá část lidu časem pomluví a vláčí svým bahnem. Jsou to stateční lidé.  
Bohužel dokonalejší systém než demokracie, byť jakkoliv nedokonalá, nebyl vynalezen a asi nebude.
Já budu volit TOP 09, sotva lze docenit vliv čestného českého šlechtice, navíc po Havlovi našeho jediného světoobčana. Celý život, tak jako jeho předkové po staletí,  poctivě pracoval pro vlast, ač byl nedobrovolně ve vyhnanství. A to se o něho ještě naše spodina, poslušná proletářské nenávisti a malosti,  otírá. Bude mi smutno, až tu jednou jeho charakterní, vlídná a hřejivá osobnost nebude. On nás spojuje s národní duší.

 

 

 

Kandidoval byste někam?

Jistě že je lepší pro změnu čehokoliv něco dělat, než za pecí reptat, to my Češi činíme udatně. Když mi kdysi nabízeli jč Zelení kandidaturu do Senátu, nepokusil jsem se o to pouze ze zdr. důvodů. Pochopil jsem ale, že je to skutečně veliká dřina a odpovědnost. Ale do městského zastupitelstva jsem kandidoval a i když jsem se nedostal, zůstal jsem v klubu kandidátů, kteří byli jakýmsi poradním sborem pro ty zvolené, dávali náměty, stanoviska apod..