SYMBOLICKÉ: Statečná vězeňkyně svědomí se narodila 21. 3. - to je začátek Skopce - znamení počátků, počátek astrologického roku, tedy i počátek naděje. Tu přináší i svým mučednictvím. Je ohromující, že si své hodnoty zachovala i v krutých podmínkách vězení. Nepoddala se. Další drobná symbolika: Vizuální extrapolací lze na jejím foto odhadnout, že perel na náhrdelníku má 12. Objímá ji celý zodiak. - Jak připomněl Karel Jirka, je možná inspirována Arch. Michaelem nebo Duchem národa, nebo obojím. Možná další symbolika: Od 5 - 22 h musí sedět na železné stoličce v zimě, vlhku a bez oken. Železo je Michaelský kov pevné vůle k dobru. Napsali o ní: "Veřejně prohlásila, že je Lukašenko diktátor, policistovi, který vtrhl k ní domů, strhla z hlavy kuklu, řekla soudci, že ji nemá právo soudit. Když pak ve vězení odmítla šít uniformy pro bezpečností složky, dostala další rok odnětí svobody navíc. Příběh běloruské hrdinky Paliny Šarenda-Panasjuk, statečné ženy, která vzdoruje režimu, napsala pro Heroine.cz běloruská novinářka Iryna Chalip."
JAK SE PŘIPOJIT A POMOCI - VIZ DOLE
Zde i s fotografií:
https://www.heroine.cz/zena-a-svet/11325-odtahli-ji-do-vezeni-nasilim-podrizovat-se-lukasenkovu-rezimu-odmita-sve-deti-nevidela-dva-roky#dop_ab_variant=853600&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&dop_vert_ab=853600&dop_vert_id=leg0&dop_req_id=RW2DSIH9Izl-202212051347&dop_id=18737613>
A novinářka pokračovala: Nikdy jsem nepotkala nikoho, jako je Palina Šarenda-Panasjuk. Když jsem si odpykávala svůj trest ve vězení KGB, řešila jsem, jak přežít. Palina o tom vůbec nepřemýšlí. Zoufale se brání – navzdory mučení, týrání a vyhlídkám na to, že se z vězení ještě dlouho nedostane.
Odvahu běloruských žen viděl celý svět v srpnu 2020, kdy během poklidných protestů vyšly do ulic statisíce lidí. Zavírali je, mlátili je, mnohé účastníky donutili uprchnout ze země. Protesty trvaly několik měsíců, utrpení tisíců Bělorusů ale pokračuje dodnes.
Čtěte také:
Foto: Profimedia, Ivan Petrov / Anadolu Agency
Palina Šarenda-Panasjuk je jednou z nich, její příběh se ale liší. Do protestního hnutí se totiž nezapojila v roce 2020, ale mnohem dřív. Její život, to je mnoholetá zkušenost s odporem, nezdolný boj proti diktatuře a nespoutaná odvaha. Opoziční aktivistkou se stala už v mládí, dnes je jí 47 let, takže období jejího dospívání se zhruba kryje s počátkem existence nezávislého Běloruska. V tomto mladém státě absolvovala střední školu a v Brestu, ve městě v západní části Běloruska na samé hranici s Polskem, získala bakalářský titul, magisterské studium už ale absolvovala v Polsku.
Vzděláním je historička a politoložka. V době, kdy chodila na univerzitu, se v Bělorusku konaly první prezidentské volby. Bohužel to byly zároveň poslední svobodné volby v zemi – všechny ostatní byly poznamenané masivním falšováním a v roce 1994 se k moci se dostal Alexandr Lukašenko. V době, kdy Palina získala vysokoškolský titul, se v Bělorusku rozháněly opoziční demonstrace, zakazovaly se nezávislé noviny a Lukašenko podepisoval dohodu o přátelských vztazích s Ruskem. Neváhala se postavit se do čela brestské pobočky mládežnické opoziční organizace Malady front (Mladá fronta), poté se podílela na vzniku mládežnického hnutí odporu proti Lukašenkově režimu Zubr a v roce 2009 se stala koordinátorkou občanské kampaně Jeurapejskaja Belarus (Evropské Bělorusko) v Brestské oblasti.
Sen o svobodném Bělorusku
V roce 2005 se k hnutí Malady front připojil mladý aktivista Andrej Šarenda. Andrej a Palina se brzy vzali a narodily se jim dvě děti, synové Slavomir a Stach. Oba manželé snili o svobodném Bělorusku, které by vstoupilo do Evropské unie a NATO. Společně bojovali, společně organizovali protesty v Brestu. V roce 2019 Palina kandidovala na post poslankyně. I když dobře věděla, že v Bělorusku nejsou svobodné volby a poslance nevolí občané, ale schvaluje je Lukašenkova administrace, rozhodla se využít legálních možností, které jí volební kampaň nabízela – říkat ve státní televizi pravdu, svobodně se setkávat s lidmi, přinášet informace a přesvědčovat zastrašené spoluobčany, aby se připojili k odpůrcům režimu.
Podpisy nezbytné pro kandidaturu Palina shromáždila během pár dnů. V Brestu je dobře známá a respektovaná, vysloužila si přezdívku brestská Johanka z Arku. Zaregistrovala se jako kandidátka a jednou se dokonce dokázala dostat do televizního vysílání. Do studia přinesla bílo-červeno-bílou vlajku, což je původní vlajka Běloruska, kterou Lukašenko na začátku své vlády nahradil sovětskou červeno-zelenou, a veřejně prohlásila Lukašenka za diktátora.
Samozřejmě ji ze seznamu kandidátů okamžitě vyloučili. Ale pravda o diktátorovi už zazněla a začala se šířit na nezávislých webových stránkách a sociálních sítích. Palina počítala s tím, že ji rychle zatknou. Není žádné tajemství, že Lukašenko je mstivý, a těm, kdo se mu odváží postavit na odpor, neodpouští. Tvrdě po nich jde policie, KGB, vyšetřovatelé, státní zástupci i soudci. Pro Palinu si přišli 3. ledna 2021. Zrovna byla doma se svým nejmladším synem, čtyřletým Stachem. Její manžel byl od konce prosince 2020 ve vazbě.
Palina odmítla otevřít dveře. Na otázku „Kdo je tam?“ odpověď nedostala, místo toho se hlas na druhé straně dveří dál hrubě dožadoval, aby otevřela. Malý Stach byl vyděšený. A pak policisté jednoduše vyrazili dveře. Byli to příslušníci speciální jednotky v černých uniformách bez identifikačních znaků a na obličejích měli kukly. Pod takovou uniformou se mohl skrývat kdokoli – příslušník speciální jednotky, lupič, vrah, KGB. Dítě se rozplakalo. Palina strhla jednomu z vetřelců kuklu. Odvedli ji násilím a od té doby se domů nevrátila.
Soudní proces jako absurdní divadlo
Nejprve ji drželi ve vazební věznici. Podle tří paragrafů trestního zákoníku byla obviněna z urážky Lukašenka, urážky veřejného činitele a násilí nebo hrozby násilím vůči veřejnému činiteli. Místo toho, aby podpisem potvrdila, že se s obviněním seznámila, do protokolu napsala: „Potvrzuji politické represe“. Poté ji poslali na psychiatrické vyšetření. Vyšetřovatelé vůbec nechápali, jak by se normální člověk mohl ve vězení mohl chovat takto – jak je možné, že se Palina nepodvolí, protestuje a brání se zvůli? Měla by přece myslet hlavně na to, jak přežít a jak si zajistit alespoň základní pohodlí.
To však nebyl případ Paliny. Její rozhovor se soudcem během přelíčení se nejspíš dostane do učebnic historie nového Běloruska nebo se stane základem divadelní hry.
Úryvek ze soudního líčení s Palinou Šarenda-Panasjuk
„Povstaňte!“
„Před gangstery nevstávám.“
„Jak dlouho jste ve vazbě?“
„Zajata 3. ledna.“
„Uznáváte autoritu tohoto soudu?“
„Tohle není soud.“
„Uveďte důvod.“
„Jste čekisti, co se bojí vlastních lidí tak, že chodí všude ve třech, jste vojenská policie – ale soud nejste.“
„Uznáváte autoritu tohoto soudu?”
„Neuznávám autoritu celého systému.“
„Rozumíte obvinění?“
„Není to obvinění. Pronásledujete mě z politických důvodů.“
„Přiznáváte vinu?“
„To je politická perzekuce. Vy pácháte kriminální čin a jednoho dne za to stanete před soudem. Jste součástí politických represí.“
Palinu odsoudili ke dvěma letům vězení. V trestanecké kolonii ji okamžitě umístili na samotku, protože odmítla šít uniformy pro bezpečnostní složky, což je práce vězeňkyň v ženské kolonii č. 4 v Homelu, městě na jihovýchodě Běloruska. Loni na podzim proběhl další soud, který Palině vyměřil rok vězení navíc za neuposlechnutí rozkazu vedení – tento paragraf trestního zákoníku lze používat neomezeně a to se právě v Palinině případu děje. V říjnu se ukázalo, že na ni podali další trestní oznámení za neuposlechnutí rozkazu, to znamená nový trest v podobě dalšího odnětí svobody. Běloruský vězeňský systém má jediný úkol – člověka zlomit, rozložit ho a donutit k poslušnosti. Vůči lidem jako Palina Šarenda-Panasjuk v Bělorusku používají všechny dostupné metody: mučení, vyhrožování, nové tresty, další odnětí svobody.
Roky v pekle a ztracený domov
Nyní se Palina nachází v jiné kolonii s ještě horšími podmínkami a už několik měsíců je na samotce. V malé, velmi chladné a vlhké místnosti, kde 24 hodin denně svítí žárovka a není tam vůbec žádní denní světlo. Od 5 do 22 hodin musí Palina sedět na malé železné stoličce. Vše ostatní má zakázáno: knihy, dopisy, balíčky od příbuzných, telefonáty domů i návštěvy. Dny tráví v naprosté izolaci. Bez partičního odůvodnění ji nesmí navštívit ani právník. Dostat se z tohoto pekla nemusí být tak těžké: stačí přiznat vinu, podepsat papíry o spolupráci s vězeňskou správou, začít šít uniformy pro vlastní věznitele a plnit rozkazy. Jen tak je možné si ve vězení zajistit relativně normální existenci, možnost využívat knihovnu a chodit do sprchy, na procházky, dostávat balíčky, a dokonce volat domů.
Jenže Palina ani nemá kam volat. Brzy po jejím zatčení úřady zahájily trestní stíhání jejího manžela, kterého poslaly do domácího vězení. Palina však dokázala předat mu přes právníka vzkaz s prosbou, aby uprchl ze země a odvezl děti. Jinak by oba rodiče skončili ve vězení a děti v dětském domově. Bylo by to další Lukašenkovo vítězství nad její rodinou. Andrejovi se podařilo z domácího vězení utéct a spolu s dětmi ilegálně překročit litevské hranice a nyní žijí v Litvě. Běloruský byt, který rodina dostala do pronájmu od místní samosprávy, jim odebrali. Palina tak dnes v Bělorusku nemá domov ani rodinu – pouze nekonečnou odvahu a víru ve vítězství.
Brzy to budou dva roky, co Palina naposledy viděla své děti. Malému Stachovi už je šest. Nejprve běhal po bytě a hledal mámu. Teď už ví, že se maminka vrátí, až Lukašenko odstoupí. Děti běloruských politických vězňů dospívají rychle. Jako za války.
Kampaň pro Palinu
Začátkem října byla udělena Nobelova cena míru běloruskému politickému vězni Alesi Bjalackému. To znovu přitáhlo pozornost k běloruským vězňům svědomí. O potřebě propuštění politických vězňů nestačí jen mluvit. Nejúčinnější je zastat se politických vězňů jmenovitě a popsat jejich příběh. Česká iniciativa vyzývá k propuštění Paliny Šarenda-Panasjuk. Je ohromující, že si své principy zachovala i v krutých podmínkách vězení. Do kampaně, která byla zahájena 27. října, se zapojují divadla, pro která je nekompromisní dialog Paliny se soudním senátem působivou zkratkou celého běloruského hnutí odporu. Připojit se může každý. Více informací o kampani na: www.svobodupropalinu.cz.
Přeložila Olga Pavlova.
2024 ©