Existuje jedna ošklivá, ale účinná metoda, jak odnaučit štěně dělat loužičky tam, kde nemá: vymáchat mu v tom čumáček. Nedoporučuju to, je to kruté, ale jde o princip: když někdo s něčím nerozvážně blbne a straší, riskuje, že si toho ještě užije. Jinak řečeno - neúměrným strašením si koledujeme o to, aby se to splnilo.
A jsme už v konkrétnu: Pro některé by bylo léčebnou výchovnou metodou, kdyby se máslová hysterie domohla takového zdražení, jaké byly ceny na sklonku komunismu. V porovnání s průměrným platem je máslo pořád ještě o třetinu levnější. Tedy nechť - nechť stojí těch 90 korun, nechť to odpovídá relaci konce 80. let. Pak si může stěžovat oprávněně. Tehdy jsme drželi pusu a krok, chodili volit vládnoucí stranu na 99,9 %, a brblali jen potají - po rozhlédnutí se, zda nás někdo neslyší a neudá. Zato dnes - udatně řveme z plna hrdla, že to za nic nestojí.
Tehdy jsme měli - pokud vůbec - trabanty a poruchové škodovky či dokonce žigulíky (jen ti nejmajetnější) - a nadávali jsme potají na všechno. Dnes máme o polovinu levnější a krásná auta, a tolik že se nám na silnice ani nevejdou - a nadáváme svobodně na všechno: od zdraví přes nedostatek financí, noviny, počasí, úředníky, zemědělce, vládu, Evropskou unii až po svět. Ale probůh, to nelze pořád: jednou si takto dobudeme poměrů, kdy bude nadávání opodstatněné. Naše představy to přitáhnou. Kdo chce kam, osud mu tam dopomůže. Osud = on sám, podle daných zákonitostí.
Tvrdí-li někdo, že volby nic nezmění, a sám nevolil, nechť si "užije" politického marasmu. I pro takové jsou nutné neutěšené politické poměry, sami jim napomohli.
Tvrdí-li někdo očividnou lež, že je dnes hůř než za komunistů - nechť si komunismu ještě užije, v příštím životě ho může čekat režim Severní Koreje či nějaký obdobný - i proto možná ještě tyto skanzenové režimy karmicky trvají.
Poklonkujeme připostrašeně Putinovu Rusku? Jen aby si toho nevšimnul moc a neodvděčil se nám po rusku - poskytnutím další "bratrské pomoci" na věčné časy či aspoň dvě desetiletí. (Jedinou bratrskou pomocí by bylo, kdyby si k sobě vzal natrvalo našeho prezidenta, který ho tuze miluje. Diskutované manželství osob téhož pohlaví by proniklo i do nevyšší politické úrovně.)
Plout s tím nejlacinějším proudem, kiritizujícím všechno a neuznajícím nic, je cesta do pekel. Většinou ti, kdo nic nedokázali, ani nic neuznají.
Ztracená vláda věcí našich se k nám zpět navrátila. Už nám nevládnou žádné loutky, dosazené jedinou a samozvanou vládnoucí stranou v sovětské režii. Už si děláme všechno sami - kandidujeme, volíme... - Anebo nevolíme, užíváme si už skoro třicet let svobody a beztrestně se vztekáme na všechno. Jen aby si někde nahoře neřekly duchovní bytosti - Tak dobře Češi, když vám není nic dobré a rouháte se, tak znovu bídu a útisk na vás. Vymáchejte si své rozmazlené čenichy v chudé bryndě.
Vadí nám něco? To je dobře. Pak se zajímejme o věci veřejné, o principy fungování naší společnosti, začleňme se do ní aspoň mentálně - i s vědomím odpovědnosti, a dojdeme pak od lenivého dělení MY - ONI, k oživujícímu a konstruktivnímu - MY. Pak budeme - ne zapškle ale s úlevou a radostí rozpoznávat, co a jak lze ovlivnit - i z naší úrovně - a nalezneme toho hodně. Pak se staneme plnohodnotnými a zdravě sebevědomými členy společnosti, kterou jsme si sami vybrali ke svému zrození. Pak začneme (i) po této stránce plnit úkol této své inkarnace. Jinak jsme (nemám rád anglikanismy, ale zde naše slovo není) outsidery lidského vývoje. Jsme-li jimi při tvorbě hodnot, budeme jimi jednou i při jejich příjmu a spotřebě. Sami jsme se vyčlenili. Náš "čumáček", potřísněný nějakou špínou, se pak pravých hodnot nedočichá. I zde platí zásada, řečená snad nejjednodušeji Drtikolem - Vše si dělám sám.
.oOo.
/Pozn.: psáno těsně před vyhlášením výsledků voleb. Následující je psáno večer po volbách/
A VÝCHOVA LIDÍ? V ČEM SI VYMÁCHÁME V DALŠÍCH LETECH ČUMÁČKY ZA SVÉ VOLBY? PŘIPOJÍM ČLÁNEK J. X. DOLEŽALA, DOKUMENTUJÍCÍ TAKTÉŽ, ŽE VŠE SI DĚLÁME SAMI:
Vítězství Andreje Babiše: Národ zvolil nesvobodu
Tušené se stalo realitou. Antisystémové strany dostaly víc jak polovinu hlasů voličů. Vítězem voleb se stává antidemokratické hnutí agenta StB, usvědčeného lháře, manipulátora a zloděje, který ukradl padesát evropských milionů. Výsledky voleb jednoznačně ukázaly, že český národ si demokracii nepřeje a nezaslouží.
Výsledky parlamentních voleb ukázaly to, čeho se již dlouho obávali chytřejší spoluobčané: Národ masově zvolil ty největší lumpy, kteří kandidovali. Ve volbách nad pravdou a láskou zvítězila lež s nenávistí. Tyhle volby jsou prvním krokem ke značnému okleštění demokracie a občanských svobod. Přesto si tu nesvobodu a ústup od demokracie zcela demokraticky vybral národ sám.
Nemá smysl nadávat na výsledky voleb, pořádat protestní demonstrace a psát petice. Pokud je občan opravdový demokrat, musí skousnout výsledky voleb, i když dopadly tak, jak dopadly. Pro demokrata fakt špatně. Lid rozhodl, a my se můžeme jen dohadovat, kam to strašlivé volební rozhodnutí povede. Bohužel, máme v historii už jeden podobný event. A tak lze poměrně snadno odhadnout, co se bude dít dál. Historický příklad je k dispozici.
Oním příkladem jsou parlamentní volby v roce 1946. Tam - podobně jako nyní hnutí ANO - drtivě zvítězili komunisté. V procentech získali čtyřicet jedno procento hlasů, a sociální demokracie, která již pošilhávala po fúzi s komunistickou stranou, získala skoro patnáct procent. Takže tyto dvě levicové partaje získaly nadpoloviční většinu. V čele vlády proto stanul komunista Klement Gottwald, a otevřely se dveře ke komunistickému puči o dva roky později, v roce 1948. Tehdy na dlouhých čtyřicet let v naší zemi demokracie zanikla a režim se změnil v komunistickou totalitu.
Dnešní výsledek je výsledku z roku 1946 až nápadně podobný. Také, jako v šestačtyřicátém, zvítězila plně nedemokratická, protisystémová strana, a hned za ní je ještě navíc jiná antisystémová strana - Tomiovi xenofobové. Historická zkušenost ukazuje, že přes předvolební výkřiky k sobě najdou Okamura s Babišem cestu a nějak tu vládu dohromady zmatlají.
Což bude ve výsledku znamenat, že návrhy na změny ústavy a omezení ústavou garantovaných svobod přijde co nevidět. A nezmění na tom nic ani to, když se Okamura s Babišem nedohodnou - vliv ANO bude tak velký, že na protidemokratických změnách může zapracovat i bez Tomia. Šestadvacet let po revoluci tak otevírá náruč jiná totalita - totalita estébáckého oligarchy, která bude k individuálním svobodám stejně „citlivá“, jako byla totalita komunistů.
Co tedy nám, prostým občanům, zbývá? Zbraň chudých, kterou je křik. Já osobně počítám s tím, že bude v dohlednu omezena i svoboda medií. Ale když zavře Babiš hubu mediím, zůstanou snad nějaké zbytky svobodných tiskovin - třeba Reflex - a především Internet. A my musíme - na Facebooku, na celém na Internetu, ve zbylých svobodných mediích - upozorňovat na porušování svobod a co nejhlasitěji o nich křičet. Tak silně, aby i přes špunt, kterým Babiš bude zkoušet mediím zacpat hubu, byl v zahraničí slyšet protest proti erozi demokracie.
Každý faul moci musíme zdokumentovat, zveřejnit a upozornit na něj v zahraničí. Podobně jako za bolševika, budou muset demokraticky smýšlející občané hledat pomoc v cizině, a i v cizině vyvolávat diskuse o tom, nakolik jsou změny v ČR protidemokratické. Když bude ten křik dostatečně silný, můžeme dosáhnout alespoň toho, že nedojde k puči jako v osmačtyřicátém, a že ještě někdy nějaké volby budou. A že v nich - pokud tedy opravdu budou, pokud si je nenecháme ukrást - bude podpora antidemokratických sil menší. Že se národ po čtyřech letech ničím neomezeného kralování Hrabiše, které nastávají, probudí a vyžene ho. Máme na to čtyři roky.
Zdroj článku J. X. Doležala: http://www.reflex.cz/clanek/volby-volby-2017/82691/vitezstvi-andreje-babise-narod-zvolil-nesvobodu.html
2024 ©