Nelze si činit nároky na neomylnou symbolickou dešifraci (nejrůznějších vykladačů se jistě najde víc), ale tato poselství bychom rozhodně neměli brát na lehkou váhu, něco s naším národem není asi nyní dobře.
- Novinky <https://www.novinky.cz/clanek/krimi-blesk-zasahl-bozi-oko-na-morovem-sloupu-v-centru-prahy-40441036>
K poškozenému oku a upadlému meči: možná bychom si měli klást otázku – zasloužíme si ještě pohled našeho národního světce-ochránce? A ochranu mečem jeho moudrosti a ušlechtilosti? Možná tyto hodnoty dostatečně sami nechráníme. Jsme ostatně zvyklí na nějaké vyšší dobrodince, kteří nám doma i ve světě něco zajistí bez našeho přičinění - od králů přes Masaryka po Havla.
Anebo jinak – není rozbité oko výzvou, že máme jako národ už sami, vědomým pohledem, rozlišovat dobro a zlo, a zlatem poznání roztínat temnoty? Samozřejmě – v první řadě ty své, protože každé dobro a pokrok musí začít od každého z nás.
Zlatá je odjakživa barvou Slunce, zlatý meč tedy roztíná temnoty světlem a teplem. Představuje archetyp Boha a správné jednání.
Pokud bychom uvažovali o kladném aspektu zlata, pak odedávna přestavuje hodnotu moudrosti a správné řeči („mluviti zlato“), charakteru („zlaté srdce“) a vyššího Já. A my dnes? Řeč nám upadá ve vulgaritě a povrchnosti či heslovitých sděleních technikou. Sobectví často preferujeme jako hodnotu, ba k tomu vychováváme i děti.
Zlato může být i symbolem hamižnosti, přecenění hmotného bohatství. I zde – nezapadáme do těchto cílů příliš v nynější době prosperity? Nemá to od nás odpadnout jako ten zlatý meč?
A není poškozené Boží oko odrazem naší reality, kdy k Božímu pohledu nevzhlížíme?
Karel IV., ke kterému se pyšně hlásíme, si ukládal často dlouhý půst, nosil drsné roucho, denně se modlil a žil v mnohém jako ti nejchudší. Buddha i Ježíš učili chudobě.
2024 ©