ČECHY, PRAHA, LEV, SLUNCE…
Každý orgán lidského těla se kdysi vyvinul pod vlivem určitého zodiakálního znamení. Vliv oblasti Lva (a tedy i Slunce) působil na počátku lidského vývoje na utváření lidského srdce (a krevního oběhu), které je jím i trvale esoterně ovládáno a udržováno. Proto se (u nás) říká, že Čechy jsou srdcem Evropy. Asi to není jen básnický či zeměpisný příměr. Znamení Lva ovládá nejen fyzické srdce, ale i vše, co koření a vykvétá z citu – a jsme opět u naší citovosti. I národní strom – lípa, má lístky srdcového tvaru. Také svým tvarem se Čechy podobají srdci. Podobně, jako je srdce centrem krevního oběhu a s ostatním organismem je spojeno tepnami, tak z Čech jako jediné země všechny řeky pouze odtékají na všechny strany, ale ani jediná sem nepřitéká (krom tenkého pramínku Ohře). Není to výmluvný poukaz k úkolu Čech? Máme žít a rozdávat cit a vůli srdce ze svých zdrojů. Pravda, zatím se to moc nedaří, ale úkol vždy zůstává úkolem, byť zatím jen pro menšinu. Z Čech tedy řeky jen odtékají. Déšť, přinášející éterné síly nebes, je pak pro českou krajinu tím, co pro srdce okysličená krev. Toto otevřené přijímání shora a altruistické rozdávání by mělo být úkolem budoucího vědomého uchopování Kristova impulsu širokým slovanským srdcem, které nejprve přijalo esenci germánského ducha, jeho moudrosti a rozvahy, germánské vědomé duše. K tomu mají největší možnost Češi, vklínění odedávna do germánského světa a proto mísící svou krev i kulturu s germánstvím. Entusiasmus srdce musí být vědomě formován a řízen moudrostí, což bude ještě dlouho problém zejména u východních Slovanů. Slovanské duši je zapotřebí, aby si z poroby minulosti i ze své nesnášenlivosti vzala poučení a prožívala síly svého srdce ve vědomé rovnováze s rozumem. Spirituální impulsy Čechů a Slováků jako předsunutých Slovanů se musí rozvinout, aby po dokonalejší absorpci germánského vkladu postupovaly stále východněji a oplodnily jednou ruskou duši cítivou. Zdá se tedy, že vklad pro budoucí zenit šesté kultury, která má jednou kulminovat v Rusku, musí být připravován přes naše země. Ty zároveň mohou pak dávat zpětně i nové, svěží impulsy kultuře germánské, tak jako syn či dcera mohou svou láskou omlazovat své rodiče. U Germánů jako příslušníků starší rasy je závazek vyvíjet svůj vlastní úkol, který má být oporou pro vědomější plnění úkolu mladších Slovanů. Ti pak mohou zpětně odměňovat své starší bratry osvěžením kulturou slovanské srdečnosti, kdy duchovní Já bude uchopovat duši vědomou.
Podle dávné tradice bratrstva Sad Bayů, uložené nyní v archivu v Edinburgu, přišlo sedm mnichů tohoto tajného řádu na naše území v šerém dávnověku ze střední Asie, tehdejšího srdce světa, a založilo podle oné pověsti Prahu. Slovo Praha je odvozeno od indického původu, avšak ve smyslu okultním, tedy práh do neviditelného světa Ducha. Pojem „prahu“ je znám v mystice odedávna právě v tomto smyslu. Že by dávný mystický řád sedmi asijských bratří založil Prahu s úkolem stát se novým centrem ne již v srdci upadající Asie, ale mladé středí Evropy? A že by jako je duchovní srdce prahem k cestě do duchovních světů, i tomuto městu dali i názvem předznamenání k jeho budoucímu duchovnímu úkolu? Ostatně i R. Steiner při pohledu z Karlova mostu na Hradčany pronesl větu, že zde má jednou začít ona 6. poatlantská, tedy slovansko-filadelfská kultura. Není bez zajímavosti, že město, spojené s pověstí o sedmi putujících mniších, Allanbad, nazývají Indové i jiným jménem – Prayaga.
Pravda, žijeme dnes v odlišném světě, než který by cosi zevně napovídal o budoucím velkém úkolu. Nenechme se však deprimovat tím, co dnes vyplouvá na povrch. Naše národy, tak jako národ ruský, musí projít nejširší a nejhlubší škálou negací až ke dnu, aby tím jednou byla získána mohutná dostatečná protilátková výbava a tvůrčí moc vědomé přeměny zla v dobro a bolesti v lásku. Pracovat na tom však můžeme a musíme už nyní, byť v malých společenstvích. Žádná idea, která projde srdcem, myslí a vůlí člověka, se neztrácí a budoucí si mohou tento silový koridor sami nalézt a pokračovat v něm, tak jako my snad, byť bezděčně, navazujeme (zase konkrétněji) na podobnou ideu z minulosti. Již dnes se díky duchovní vědě může připravovat rozkvět křesťanství, který může již během páté poatlantské epochy ukládat hodnoty pro budoucí vývoj duchovního Já v lidstvu. Podle R. Steinera ti, kteří se dnes připravují na vytvoření duchovního Já ve svém nitru, budou v dalším (šestém) období zpřístupňovat lidstvu toto hlubší, duchovnější křesťanství.
Právě karma národů se musí vyrovnávat zušlechťujícím úsilím těch, kteří chtějí, snaží se, nenechávají se znechutit čímkoliv. Spodní proud karmy, který tvoří jedni, nesmí být brzdou či výmluvou druhým, kteří chtějí putovat za ideály a podle možností je realizovat. Ideály dnes však již nemohou být jen osobní, ale rozšířené na okolí, národy, lidstvo.
Dějiny neprožíváme vždy hned bděle, ale spíše snově, citově. Duchovědné školení může probouzet z tohoto snění k reálným impulsům a prožívat některé děje ve stavu zrodu. Hrabě Ludwig Polzer-Hoditz, hluboce spřízněný s Rudolfem Steinerem, který později vedl i hluboké hovory s T. G. Masarykem zejména o filosofii dějin, napsal: „Cesta kulturní periody, ve které žijeme, vede od Západu a je namířena k Východu. Jde tedy přes prostor střední Evropy. Zde se musí staré přetvářet. Všechny staré síly se ztrácejí na této pouti směrem k východu. Nemohou jít dál přes tento prostor, aniž se obnovily z ducha. Když to přesto chtějí bez duchovního prozření, stanou se silami ničení. Vzcházejí z nich katastrofy. V tomto prostoru musí nejprve z lidského poznání, lidské lásky a lidské odvahy vykrystalizovat to, co bude moci hojivě kráčet na Východ.“
Rudolf Steiner, který upozorňoval mj. na nutnost přinést do slovanské kultury správný duchovní život, napsal, že „to, co jsme vypracovali jako anthroposofickou moudrost, bude impulsem lásky šesté poatlantské kultury, která je reprezentantem obce, která již svým jménem reprezentuje šestou kulturu: obec bratrské lásky Filadelfie. Tato jména nejsou volena jen tak zbytečně. Člověk vyvine své Já ke správné výši, takže samostatně a svobodně přistoupí ke každé bytosti s láskou, což se stane v 6. kultuře. Tato láska má být duchovním životem šesté kultury a má být jako duchovní život páté kultury připravena v moudrosti. Tu nalezneme individuální Já ve zvýšeném stupni, takže žádná vnější síla nebude do nás moci vniknout, když nebudeme chtít. Budeme tedy moci zamknout a nikdo bez naší vůle nemůže otevřít. A když otevřeme, žádná odporující síla nemůže zavřít. To je klíč Davidův… Šestá poatlantská kultura je ta, ve které má vládnout u všech těch, kteří slovo vyzvání pochopili, ona bratrská láska po celé zemi, která je naznačena v Janově evangeliu.“
I naše činnost, a snad nejsme příliš neskromní, je jedním z nespočetné řady malých krůčků, které k tomuto stavu budoucnosti spoluutvářejí předpoklady.
2025 ©