Naše poměry jsou a vždy budou i zrcadlem nás samých.
Chováme-li se v rodině despoticky, nevcítivě, nezáleží-li nám na mínění druhého a na odstraňování nedorozumění a neporozumění, co pak můžeme chtít od politiků? Obtěžuje část kouřící části národa arogantně a přezíravě tu nekouřící? Chováme se k sobě na silnicích jako hulváti či neteční tupci? Ve větším to pak činí i ti z nás, kteří se rozhodli kandidovat a které jsme si zvolili. Dávné pořekadlo se dá parafrázovat: Podle sebe volím tebe.
Nezapojujeme-li do vnímání dění kolem sebe živý zájem, naplněný morálkou a inteligencí, klidem i připraveností jednat, je pak všechno naše „vyšší“ snažení jen domeček z karet. Je dnes nanejvýš užitečné učit se z běžného dění poctivě odezírat atmosféru naší společnosti i skutečný stav světa. Dostal jsem nedávno mail, jehož části ocituji: "Tak mě napadlo, že by mohlo být velmi významné a důležité pomoci občasnou modlitbou premiéru Sobotkovi. Postupně zjišťuji, že věci začínají být skutečně vážné. Pan president je do velké míry v područí Putinova vlivu... Ať je Sobotka jakýkoliv, je proevropský a tipoval bych, že si i postupně uvědomuje rozměr probíhající "hybridní" války, která je vedena Ruskem. Věřím, že v rámci svých charakterových možností, postupuje v zájmu národa a Evropy. V zájmu Zemana a v zájmu Putina, je odstavit Sobotku a jeho "křídlo" v ČSSD. Zeman si velmi rozumí s Haškem, který je příznivcem linie, kterou Zeman představuje a velmi rád by viděl Haška na místě Sobotky. Počítám, že tlaky a nejrůznější útoky proti Sobotkovi a proevropským politikům, podporované a vytvářené pomocí článků na oněch webech vytvářených z Ruska a s pomocí placených diskutérů na sociálních sítích a pod články - troly, budou stále větší a sofistikovanější, už tak je část národa pod vlivem této propagandy. Cílem Putina je oslabit pomocí vytváření vnitřních rozbrojů a chaosu okolní státy, především ty, co jsou jeho bývalými satelity, aby Rusko mohlo znovu obnovit sféry svého vlivu a svoji dominanci. V Pobaltských státech se může postupně začít odehrávat i to, co na východě Ukrajiny. Ledacos je možno pozorovat už i u nás. Setkal jsem i se s názorem jedné Ukrajinky, že u nás je to jak u nich před Majdanem...(Mrzí mě, že Putinovi zcela naletěli i mnozí z duchovních okruhů, například...) I šéf NATO říká, že v současnosti největším problémem není přistěhovalecká krize ale Rusko, plně ho chápu... Osobně se o onu podporu Sobotky snažím. Prosím, berte to ode mne jenom jako námět o kterém mám potřebu se zmínit. Třeba by se také mělo uvažovat o podpoře i mnoha dalších politiků. Děsí mne, jak jsou lidé nekritičtí a obracejí k tomu, kdo proti nim samým velmi sofistikovaně bojuje..."
Pisatel se zmiňuje o jisté duchovně vystupující osobnosti, ohlížející se za putinovskou propagandou..., ano, i on byl kdysi šikanovaný. Je v duchovních kruzích takových více. Někdy platí to, čemu říkám syndrom týraného psa. Někteří dříve šikanovaní, kterým chybí dostatek morální inteligence a niterné odvahy a které děsí svoboda, se nadále choulí do bývalého područí, relativizují zlo. Proto jsou tu dnes hlasy, tvářící se navenek velice rozvážně a uvážlivě, že přeci jen ten Putin... Takové nevyléčil ani Stalin ani Brežněv, a budou-li převládat, bude to krok k začátku konce naší demokracie a snad i prosperity. Stačilo by se poinformovat, jak dopadají "přiruštělé" státy: jsou Rusy hospodářsky vysávány, je zde vytvářena opět ruskou osvědčenou praxí privilegovaná proruská vrstva dobře se majících, usilující o nadvládu nad médii...
UPOZORŇUJI na video s Pomarentsevem, o informační válce vedené ze strany Ruska: https://www.youtube.com/watch?v=LjrZSWD7u_A&feature=share Jsou to velmi důležité věci...
Malé a cosi ilustrující doplnění o metodách nynějšího prezidenta. Nedávno jsme na internetu četli, kterak jistá paní učitelka určila žáčkům před prezidentovou návštěvou znění otázek, kdo je má položit, v jakém pořadí za sebou, jak se mají hlásit atd. Naštěstí se to "provalilo". Pan Ovčáček tvrdí, že o tom prezident nevěděl. Budiž, třeba ne. Ale asi tu jsou obdoby další, horší a podezřelejší. Když byl prezident před časem na besedě v jednom krajském městě, i zde se s otázkami hlásili lidé až nápadně ukázněně, vždy po jednom, ba prezidentovi muži s mikrofony se předem (úžasné náhody) nacházeli v jejich blízkosti - až padl dotaz zjevně spontánní, první nepříjemný, z jiného kouta sálu. Mezi muži s mikrofony nastal rozruch, koukali se po sobě, vypadali zaskočeně a museli si klestit cestu i do vzdáleného místa v sále, odkud dotaz padnul.
Projevuje se tu pořád ona nemorálnost z dob komunismu. Ona morální lhostejnost dneška je taky pozůstatkem morální lhostejnosti před převratem. Tvrdí-li někdo, že se snaží poznávat takzvané duchovní pravdy a nesnaží-li se poznávat pravdu o lidech a událostech kolem nás, pak klame. Kdo toužil poznat pravdu třeba o komunismu, lépe se orientuje i v dnešní situaci a v jejích kořenech. Touha po pravdě je jen jedna, ať je to pravda zemská či ta takzvaná duchovní. Říká-li někdo, že v době socialismu nevěděl, co se tu děje a o co jde, pak nechtěl vědět, byl lhostejný k pravdě i k osudu svého národa, udržoval se lenivě v morálních mdlobách. Stačilo třeba si občas vyhledat zahraniční vysílání, stačilo i projít zlom šedesátých a sedmdesátých let s otevřenou hlavou, srdcem a svědomím. Mnohým nám bylo výhodnější a pohodlnější hlavu i srdce uzavřít. Mnozí v budovatelském úsilí pilně a poslušně pádlovali, ale nestarali se, kdo je u kormidla. Většina těch, kteří byli ve straně, má vliv nemorálních postojů „pod kůží“, a ten se projevuje ve stovkách náhledů i na současné věci. Jejich rudá legitimace je v nich pořád jako podkožní čip, i když už nejsou ve straně. Koluje dnes "proroctví" Bulhara R. I. Je to jeden z těch stovek paranoidních "proroků" se směsí nevědomosti, lžiprorocké namyšlenosti a nedostatku inteligence. Míchá tam známé a odvoditelné věci s tak častou praktikou strašení méně inteligentních lidí zlou Amerikou a dobrotivým carem z Východu. Je to určitý okultní stihomam, stigma těch, co nerozeznali, že jsou dosud pod vlivem někdejšího sovětizačního masírování myslí lidí. Jeho "proroctví" jsou nejen stupidní a paranoidní (i to, jak je "jedna ruka" s Bohem), ale i zlovolná.
Komu jsou lhostejné nedávné zločiny a bezpráví v našem národě a utrpení všech obětí, či před nimi uhýbá a zlehčuje je, spoluvytváří mentální atmosféru, kde může klíčit totéž pro budoucnost. Budou-li takoví převažovat, pak čeká národ další výchovná lekce v podobě nějaké další totality. Rovněž i doba totality byla důsledkem nějaké dřívější netečnosti, strkání hlavy do písku. Jako jedinci, i národy mívají období klidu a pohody jaksi podmíněně, jakoby zkušebně. Pokud neobstojíme, uhodí znovu nějaký úder, sami si ho totiž přivoláme, vytvoříme. Zatím jsme se jako národ moc nepoučili. Příklad: Po druhé světové válce odprosil Beno Blachut při velkém shromáždění umělců a politiků v Národním divadle genia našeho národa za projevy zrady a kolaborace, které v našem svatostánku umění za války panovaly a morálně ho potřísnily. Po Listopadu nic takového nikoho ani nenapadlo, i přesto, že se tato budova opět zneužívala k výlevům loyality zločinecké straně a vládě. „Národ sobě“ nic takového neuložil, národ sobě nadále dluží mnohé.
Svatý Václav, Anežka Česká, Mistr Jan Hus, blaničtí rytíři a jiní jsou v nás zafixováni jako ochránci naší země. Před kým nás mají chránit? Před námi samými. Bez našeho sebepoznání, bez našeho pokání na osobní i národní úrovni nelze čekat, že světec zasáhne jako deus ex machina v náš prospěch jen proto, abychom se mohli ještě víc hádat, zneužívat volného času k marnivostem, zapouzdřovat se do poživačného konzumu ať už hodnot hmotných nebo výplodů zábavních… I modlitba ke světlým postavám našeho národa se však dá z tichosti pokorných niter obnovit. Můžeme je poprosit, aby nám napomohli aspoň malinko pozastavit naši národní zlobu, pýchu, nezodpovědnost, můžeme se přiklonit k našim národním kořenům. A že nevíme, zda nás uslyší? Platí, že v naší národní duši zanechali svůj živý otisk, který reaguje na vše podobně živé, tedy i naši modlitbu a lásku, pokud jsou tvůrčí, odvážné, nikoliv škemravé a pověrčivé. Každý národ, i když je na scestí, potřebuje tím víc modlitby a lásky k budoucnosti.
2024 ©