Malá asociace: Vybavuje se mi občas z dětství melodická písnička (to ještě měly písničky melodii), kde Milan Chladil zpívá:
Až na severní pól šel bych rád,
jen kdybys chtěla být ke mně vlídná,
čas letí a ty ne a ne se pousmát,
tak místo na ten pól půjdu spát.
Tak málo stačí lidem láskou slepým,
tvůj úsměv byl by pro mne víc než dost.
Však já si asi radši jednu vlepím,
než abych žebral o tvou náklonnost.
Až na severní pól šel bych rád,
jen kdybys chtěla být ke mně vlídná,
čas letí a ty ne a ne se pousmát,
tak místo na ten pól půjdu spát.
Neuplatňuji to v představách, v mém věku bych adolescentní dívenky marně lákal a ani mne to lákání neláká (vlídných jsem kdysi poznal až až), ale je i dost jiných situací téhož principu, jak zpívá Chladil, do kterých jsem kdysi zpočátku vlezl a pak se studem vylezl a radši bych si jednu vlepil. Reprezentant či agitátor, zastupující nějaký bludný směr či slepou uličku, se často jeví jako vlídná a svůdná děva z pohádek, naznačující splnění nějaké touhy, ale nakonec vedoucí jen ke zklamání. Objevuje se to i v aktuálních souvislostech, kdy davy naletí. Párkrát jsem se před lety nechal na čas zlákat plakátovými postuláty vzácných požitků, prožitků či pravd (jogín Svamí Janardan, Foučková, Páleš, VV…). Pokud to byla pravda jen částečná, smíšená se subjektivní přehnaně sebevědomou či megalomanskou sebeprezentací, pak bylo těžší se v tom vyznat.
Měl jsem ale to štěstí, že jsem kdysi odolal osobnímu lákání takových jako tzv. senzibilové či léčitelé-magnetizéři, minaříkovci (nic proti K. Minaříkovi), abdušinovci, UFO-kontaktéři, gröningovci, nabízeči údajné inkarnační regrese či otvírání čaker, předávači tzv. vysokých energií a vibrací, nezkušení nabízeči channelingu, ruský okultní časopis Děľfis, dealeři ošidného fotografování aury, „jasnovidci“ odhalující, že ten či onen má kolem sebe pět, sedm či dokonce devět andělů (šťastlivec), instruktoři holotropního dýchání, jogíni v ašramu ve Střílkách, účinkující tzv. Festivalu esoteriky, kam jsem byl lákán (název sám o sobě trapný a hloupý svým protiřečením), kineziologové, probubnovávači se na bubínkách do nirvány, tantrici, instruktoři tzv. vztahových konstelací, vítači nového věku a náhlé proměny Země jako mávnutím proutku…
Ba i verš "...než abych žebral o tvou náklonnost" už nemusím brát osobně vztahově, ale - a za to jsem Pozřetelností vděčný - odnaučil jsem se už dávno žebrat - i při psaní - o náklonnost některých duchovnistů či některých zapouzdřených úředních antroposofů, schopných oslovovat jen svou mentální bublinu.
Pravda, někdy jsem své nadšení či spolupráci stáhnul až ostudně pozdě (samozvaný rosekrucián Klíma-Toušek, někdejší Sophia, Dobra, Hajný, Perla, Chaun…). Ale mám aspoň dostatek rozumu, abych od počátku nepřijímal laciné profanující show na posvátná témata (Dušek…), případně i odmítl podobnou nabízenou spolupráci (Filippi…).
Někteří naletí i na mafiokracii či mentální žíravinu, prezentovanou s módní esoterickou terminologií. Nebo na zločinnou prokremelskou propagandu, kterou se nechávají oslovit i někteří známí antroposofové, ať už v Praze, v Dornachu či jinde. Někdy mi princip činnosti některého duchovního resp. okultního společenství s vnější metalízou vzácné terminologie ale prapodivným chováním a stanovisky jeho nositelů připomíná zfanatizovanou namyšlenou Gretu, křižující zeměkouli v soukromém tryskáči, vypouštějícím tuny škodlivin, aby si pak někde v boji za životní prostředí lehala na silnici a bránila pohybu aut včetně sanitek, záchranářů či policie. Tím větší úctu mám k těm vzácným přátelům, nynějším i minulým, kteří si zachovávají logickou mysl a morální srdce (bez ohledu na to, byl- či je-li to režisér, ministerský rada, sanitářka, socioložka - bývalá disidentka, vedoucí Kanceláře prezidenta Havla, televizní reportérka, herec, švadlena, starosta, eurytmisté, servírka, zedník, úřednice či uklízečka).
2024 ©