Podle odezev, například paní Jany Koen, se tato meditace rychle šíří... Její zdůvodnění pro dnešní dobu: Jistě že je nanejvýš potřebná pomoc, jakou poskytují vyčerpaní lékaři, sestřičky, pečovatelé doma i v pobytových zařízeních, i ti, co navíc zaskakují za nemocné kolegy, jako jsou pošťáci, popeláři, uklízečky, kuchařky, výrobci a rozvážeči potravin, řemeslníci… a bezpočet dalších potřebných povolání a skupin. Mají toho na sebe hodně, a to třeba i učitelé a rodiče dětí na distanční výuce. Denně konají miliony statečných činů, o kterých často nevíme. POMÁHAJÍ, ALE I ONI TAKÉ POTŘEBUJÍ POMOC. Jistě, nemůžeme ale všichni přiložit fyzickou ruku k dílu. Ani tak ale nemusíme být zbyteční. Je hezké a potřebné výše uvedené skupiny litovat a cítit s nimi. Je však možné ještě něco dalšího, i kdybychom nemohli nic než sedět doma. To si trochu přiblížíme a uvidíme, že mnoho záleží i na nás.
Víme, že myšlenky jsou tvůrčí síly. Tak jako má potápějící účinky nihilismus, strach, negace, vztek, sobecké politikaření na všech úrovních atd., má opačné účinky i Víra, Naděje a Láska. Myslím tu živou, ne jen branou jako krásné heslo, ke kterému se rádi hlásíme. Mnozí bychom rádi nějak pomohli, ale nevíme jak, když jsme jen doma.
Proč je nyní tak důležité ono Steinerovo „pevně stavím se do bytí, jistě kráčím cestou života…“, které je uvedeno níže? Nelze přehlížet, že nejen obavy a tíseň, ale i zloba mezi lidmi rostou. Už Václav Havel říkal, byť v jiné situaci, že když se čistí trubky, vytéká víc špíny. Dnes se některé trubky naopak ucpaly bez vysvětlení a hrozí výbuchy. Někteří se bojí o sebe a své blízké preventivně. Jiní, zamlžení vším negativním, spílají vládě, která způsobila momentální ochrnutí péče, prevence a kompenzace postižených. Mají pravdu. Vláda je neschopná, zkorumpovaná, líná, lhostejná k utrpení, vyčerpává budoucnost, měla by být jednou souzena. Vládne komunistickým stylem - arogantně nad lidmi, ne v rozumné součinnosti s lidmi a s objasňováním kroků, třeba i nepopulárních. Proto mnozí zuří a vysílají spoustu negativních emocí. Spíláním ale ničemu nepomůžeme. Nekázeň vlády ale nesmí být pohodlné alibi pro nekázeň naši. Na druhou část pravdy, že nám vládnou ti, které si většina zvolila, se často zapomíná. Jsou i takoví, kteří naletěli ruské zločinné propagandě a mají vše za veliký podvod, který přišel za účelem ovládnout lidstvo. Očkování prý mění DNA a lidé jsou tak snadno ovládáni z jakéhosi centra, kde byl virus laboratorně vytvořen pro tyto účely. Jak zdůrazňoval Steiner, nedostatek morálnosti ochromuje jasnost myšlení. Situace se nekonsoliduje, neustále se zhoršuje. Začíná se rozmáhat to nejhorší - strach, nekázeň a nenávist. Je to začarovaný kruh: neukázněný národ si zvolil neukázněnou vládu, a ta zpětně utvrzuje národ v nekázni svou vlastní nekázní. Tradiční český šlendrián.
Stavět ale hráze zlu zlem nelze. Už Eduard Tomáš ve svém Töpagovi napsal moudře – Zlo zlem nezastavíš, najde si vždy jinou formu.
Co tedy můžeme dělat my, kteří se máme často za ty „obyčejné, bezmocné“? Co když je to právě, či také na nás? Nezačíná to snad zdola? Božské duchovní světy (tak jako i bytosti zla) mohou přece zasahovat do našeho dění jen zdola - skrze lidi (i když si to třeba neuvědomují). Je na nás, jakým silám a v jaké kvalitě a poctivosti se sami dobrovolně otevřeme.
Zde je návrh možné účinné iniciativy. Existující síly myšlenek, obzvláště při modlitbě a meditaci, využijme takto:
KAŽDÝ VEČER OD 21 HODIN DO 21.15 AŽ 21.30 PROSME O POMOC, POSILU A OCHRANU PRO VŠECHNY POTŘEBNÉ.
MŮŽEME TO BUĎ POUHÝM VROUCNÝM HŘEJIVÝM ZTIŠENÍM, NEBO ZVOLNA PRONESENÝM OTČENÁŠEM, ANEBO TŘEBA I NĚKTEROU Z PRŮPOVĚDÍ RUDOLFA STEINERA:
K posílení statečného postoje v životě
Pevně stavím se do bytí,
jistě kráčím cestou života,
lásku chovám ve svém bytostném jádru,
důvěru pěstuji při všem konání,
naději vtiskuji do všeho myšlení.
Těch pět dalo mně mé bytí,
těch pět povede mne k cíli.
*
Máme-li na druhém břehu bytí někoho, kdo odložil fyzické tělo, můžeme pomoci takto:
Za zesnulého
Do světů, ve kterých nyní žije jádro tvojí duše,
ti zasílám lásku, která chladí tvůj žár,
lásku, která zahřívá tvůj chlad.
A najdeš-li mne, cítící moje myšlenky a city,
chci ti být vždy blízký.
Jasná lidská hvězda zhasla v pozemském zření.
Nyní bude v duchovním lesku zářit duševním očím.
Kdy cítila tvá tichá, dobrotou zářící lidská velikost
nejkrásnější štěstí života?
Když se ti podařilo vzbudit hřejivé světlo štěstí
na životních cestách druhých.
Tak jsi byla sama štěstím duším, které s tebou byly.
Hledíš na náš zármutek... a potřebujeme útěchu v žalu.
Ty sama nás utěšuješ láskyplnými slovy ducha.
*
R. Steiner vysvětluje, že všichni chováme v hlubinách svých duší základy božských vlastností a sil, které je však nutné vyvíjet. Při vědomí, že i ve své nedokonalosti můžeme tyto skutečnosti chápat a prožívat, vzhlížet k nim jako k nejušlechtilejším metám lidského snažení, tu smíme se zbožností a s hlubokou pokorou pronášet třeba tato prosebná slova jedné z nejpotřebnějších meditací:
Pravda budiž mé duši světlem,
Láska budiž mého srdce silou,
neboť zárodek božského bytí,
"Bůh" je ve mně, v každém člověku.
Necháme-li tyto tři meditační obsahy působit denně ve své duši, snažíme-li si je též připomínat hlavně v těch chvílích, kdy nás naše osobní žádosti a tužby, libosti a nelibosti, hlediska prospěchu a škody svádějí jednat proti nim, pak nám skutečně mantricky pomáhají překonat všechny svody všedního jednání, sobectví a zla.
Jako účinný meditační obsah lze zvolit prvních pět veršů 1. kapitoly Janova evangelia:
„Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.“
Tyto verše jsou meditační látkou, a člověk ji musí prožívat jako něco, pro co není ve smyslovém světě protějšku. Kdo denně ráno, než mu vstoupí do vědomí jiné vjemy, vyloučí vše ze svého myšlení a vždy po pět minut jedině a cele žije v těchto větách a koná to vytrvale a trpělivě celá léta, prožije jejich skryté síly, prožije skrytou proměnu své duše.
Nebo alespoň Otčenáš a obrácení se k Bohu a Kristu s prosbou upřímnými slovy z vlastního nitra, to by měl zvládnout každý.
A tak jako u všeho jiného dobrého – nestačí si říkat, že to „někdy zkusím“, ale budu to dělat. A už to dělám. Třeba poznáme, že tichá vroucná modlitba vnese do duše opravdové štěstí - a nepotřebujeme pak ani bujaré jásání, jak si žijeme i nyní naplno. To je spíše pro krátkozraký dav. Někdy i jedinec nebo skupinka může pro všeobecnou mentální atmosféru učinit bez velkolepé sebeprezentace víc, než dav sledující pochybného vůdce. Cestou z chaosu, i toho niterného, je poctivá práce. I takto se dá pracovat.
Poznámka – Tento text je volným rozvinutím meditací, uveřejněných minule (21. 2.) v živém hovoru, točeném v DVTV.
Doplnění z praxe - z mailu od sestřičky ze západních Čech:
Jsem tyhle dny obrovsky vyčerpaná a hned po návratu z denních chodím spát. Po 2 hodinách se celou noc budím. Potřebuju spánek aspoň takhle po úsecích. Poslední noci mi i rychle buší srdce v uších a potím se. Je to z vyčerpání. V práci jsme už trvale ve skafandrech, štítech a dvou rukavicích i dvou respirátorech na puse, kroutí to ušima, ale jinak to nejde. Na oddělení se k nám nemocní jen hrnou, dnes jsme přijali 8 dalších pozitivních. Je to tu opravdu náročné. Bezprostředně mám před sebou ještě zítřejší noční a to opět v jedné osobě. Nevím, jak to zvládnu. A to mám mít noční ještě i o víkendu. Nedá se to tu v současné situaci odmítat. Neumím si představit, že někde jsou na tom ještě hůř.
2024 ©