Milí přátelé, čtenáři těchto stránek. I od jarní rovnodennosti 2014, což je i začátek magického roku, začínáme nový, již čtvrtý cyklus našich společných meditací. I pro tento rok využíváme návrhu či nápadu jedné čtenářky, která opět vyhledala dost citátů z napsaných myšlenek, zachycených na této zemské úrovni v publikacích individuality nesoucí „letos“ (= v nynější inkarnaci) jméno Karel Funk. I při nejvyšší úctě k velikánům, v prvních cyklech na tomto místě citovaným, mi tato volba poskytne jednu výhodu: do takových námětů k meditaci se mohu vnořovat s větší vřelostí a sdílností, s větší účastí a živostí své duše a ducha, protože mi jsou stále blízké a povědomé. Pokusím se jejich obsahy, tak jak byly zažity, naplno sdílet s vámi. Budou to nejen meditace ve smyslu niterného zaznívání jednoho pojmu či myšlenky, ale i sebereflexe, sebezpytování, uvědomování si základních duchovních pravd ve svém pozemském životě.
Protože chceme zachovat i nadále prvek duchovně přátelského společenství na dálku, kdy se neviditelně spojujeme v těchto meditacích, bude tak jako dosud ponechána 21. hodina. Kdo ji nemůže dodržet, může si uvědomit, že vyzářené síly těchto meditací, byť nejde o početné společenství, působí v mentální auře našeho společenství a tedy i země trvale. Bývá dobré, když se některá duchovní práce odehrává ve více lidech pokud možno současně a když o sobě vědí (nemusí se znát osobně). Harmonizuje nás to lépe s kosmickými strukturami, se světem i se sebou. Učme se, prosím, chápat, že duchovní práce nespočívá ve sbírání načtených „talismanů“ (i když duchovní studium je rovněž potřebné), ale že důležitou podmínkou pro náš aspoň nepatrný postup je skutečná pravidelná aktivní duševně-duchovní práce. K ní si takto vzájemně poskytněme příležitost. Nemusí či nemohou všichni jezdit na společná víkendová setkání, ale i takto lze vytvořit malé meditační společenství. Darujme si je každý sám sobě i světu.
Meditace jsou doplňovány každý týden, ale na první místo nahoře mezi články jsou „pošupovány“ vždy po několika týdnech, tedy je lze najít případně o několik článků níže. Staré meditace opět nebudou vymazávány, ale ponechávány. Rovněž tak jsou zachovány meditace předcházejícího magického roku.
33
I při (či právě při) materialistické tíze dnešní doby si můžeme uvědomovat, že roste i pomoc Kristova. Spočívá i ve stále větší možnosti ovládat karmická vlákna v našich pozemských záležitostech. Můžeme nabývat osvobodivé jistoty, že před narozením jsme byli s Kristem spojeni a mohli zažít milost, pomáhající snáze vyrovnávat naše karmické zauzleniny. Inspiruje nás, abychom vyrovnávali svou karmu ve smyslu Kristově a pak se s ním při odchodu na druhý břeh bytí opět setkali. Lze to považovat v jistém smyslu za jakousi úmluvu mezi Kristem a člověkem. Plody této spolupráce se takto přenášejí ve prospěch lidstva. Kristus nás učí čemusi nesmírně významnému: lásce k vlastnímu osudu, kterou si lze stále více uvědomovat. Vděčnost ke své karmě jako k nástroji vývoje znamená její přijetí a prosvětlení. Kristova věrnost člověku, kterou ho doprovází, mu to umožňuje.
Výlety za duší Čech; České kořeny a křídla. Agape, Brno 2012
32
Vymírat své závislosti až k bodu nula a odtud oddat své aktivity Moudrosti, Vůli a Všelásce Všemohoucího.
/z rukopisu/
31
Dnes již není doba duchovních metod či technik a jejich zprostředkovatelů, ale doba samostatného pěstování kultury Já, doba Kristem otevřených nebes. Pomocí je jen přátelská láska, podpora, modlitba, nezištný moudrý čin.
Výlety za duší Čech; České kořeny a křídla. Agape, Brno 2012
30
Jednou nás pravá čistota a nevinnost natolik zvláční, že v nás nebude nic, co by mohl osud zlomit. Procházejme si sami, co nám k tomu ještě brání. K tomuto rozvolnění a ohebnosti vůči nárazům je však zároveň zapotřebí ocelové vůle a pevné duchovní páteře i vykrystalizovaných činů.
Výlety za duší Čech; České kořeny a křídla. Agape, Brno 2012
29
Láska k Bohu znamená, že Jeho Láska zažehuje odlesk sebe samé v naší duši, začíná v nás žít a měnit náš poměr k sobě i ke světu: začínáme se vědoměji pociťovat jako součást plánu dlouhodobé kosmické evoluce a jejích morálních hodnot a dějů… Je to stav, jako když ztroskotanec je vyvržen na teplý písek a pocítí po marných bojích a zmítání sluníčko a úlevu. Bůh na tento náš stav trpělivě čeká.
ODÍVÁNÍ SLUNCEM - Inspirace z esoterních průhledů do minulosti a budoucnosti Slovanstva. Agape, Brno 1998
28
Sami, ač mnohdy nedokonalí a hříšní, žádáme pro sebe boží lásku, smilování, odpuštění. Žádejme to nejprve pro druhé a dostane se toho i nám.
ODÍVÁNÍ SLUNCEM - Inspirace z esoterních průhledů do minulosti a budoucnosti Slovanstva. Agape, Brno 1998
27
Každé sebekritické rozpoznání našich chyb a vnitřních slabostí, každé prohlédnutí a odsunutí našich omluv a výmluv, znamená odestření dalšího závoje na cestě k Pravdě, k Bohu.
/z mailu/
26
Skutečný meditační zážitek se nedostaví, máme-li byť jen stopu chtění, usilování, představování, zvědavosti, požitkářské touhy. Prvotní euforie vyprchá a při cvičení nastává zklamání a nuda, kterou chceme odstranit změnou meditačního tématu. Pokud to pomůže, tak jen přechodně. Nuda přichází, pokud necvičíme dostatečně soustředěně, nebo jen sedíme a nic neděláme. Namísto soustředění se pak ukolébáme do opaku: nepozornosti, polospánku, lelkování, vytváření asociací. Kdybychom niterně bděli, nemůžeme podřimovat nebo se nudit. Je-li vědomí vyplněno tématem, není volné místo pro nudu a utíkání myšlenek. Často nám utíkají ke vzpomínce, jak jsme to dělali včera či někdy dříve. Meditace je meditací jen když je aktuálním děním, nikoliv vzpomínáním, co jsme již někdy dělali. Soustředění tedy znamená improvizaci, ne naprogramování. Neznamená ani sentimentální nebo euforické kochání se, že teď děláme něco úžasného. Naopak, máme žít v tu chvíli děním svého vědomí. To je jasné, prosvětlené, neustále znovu se stává, nikoliv že jsme něčeho dosáhli a máme to. Soustředěná improvizace setrvává jen v bezeslovném vnímání. Obraz vnímání se stává děním. Taková meditace je pak prožíváním tématu – nikoliv poživačným, ale oddaným.
/z článku/
25
Vztahy jsou často jako pavučina, kterou si skládáme před oči a zdá se nám pevná jako lněná látka, vpřádáme si do ní své sny a ideály, a stačí fouknout vítr a vše je pryč. Jedině tam, kde do vztahu vkládáme pravé duchovní hodnoty a odevzdáváme vše opakovaně do Boží Vůle,kde se opíráme o vyšší hodnoty, můžeme mít naději na zdárné rozvinutí vztahu.
/z poznámek/
24
Vzít na sebe svůj kříž a následovat Krista je postup na řadu vtělení. Kříž – karma se nedá prožít v jednom životě. V jednom životě se ale můžeme pevně a plně rozhodnout k onomu vzetí svého kříže a následování Krista. Pak je nám pomáháno víc, než jsme tušili.
/Z mailu./
23
Odvozujeme-li svou lásku od zemských věcí, zůstáváme svým vědomím jen v zemské úrovni s jejími požitky a hořkostmi. Víme-li, že zdroj pravé lásky je v Bohu, pak nacházíme svůj cíl i odměnu tam, kde se láska rodí.
Výlety za duší Čech; České kořeny a křídla. Agape, Brno 2012
22
Skutečný klid je podložený harmonii, odvahou a sebekritikou. Jinak to jen DĚLÁNÍ klidu. Tak jako je DĚLÁNÍ modlitby, DĚLÁNÍ laskavosti, DĚLÁNÍ manželství, DĚLÁNÍ si "pohodičky"...
Výlety za duší Čech; České kořeny a křídla. Agape, Brno 2012
21
Hledáme vyšší poznání? Vzhlížíme toužebně nahoru? Zadarmo nám ho nikdo nedá. Jedině vlastní touhou, opravdovostí, niternou pracovitostí si ho můžeme sami vytvářet, sami ho vštěpovat své duši. Duchovní svět můžeme prosit jen o požehnání k tomu.
Světliny - Putování k polednám. Chvojkovo nakladatelství, Praha 2005
20
Toužíme po vyšší ochraně? Tu si musí každý vědomě zasloužit přijetím úrovně, ze které ochrana může působit.
Světliny - Putování k polednám. Chvojkovo nakladatelství, Praha 2005
19
Bůh nedělá nic sám o sobě, ale skrze nás, námi.
Záleží proto jen na nás, nakolik se vyprázdníme od svých „želízek v ohni“ a oddáme se Jeho vedení skrze různé okolnosti, mezníky, krize, trápení, lásku, odměny, naději, důvěru, tichou radost...
Světliny - Putování k polednám. Chvojkovo nakladatelství, Praha 2005
18
Považujme meditaci třeba za energické bourání falešných chrámů či sebestředných citových kulis, které jen imitují ctnosti, i za snášení základních kamenů ke stavbě neviditelných chrámů v prostorách kosmu i našich niter. Za hledače znamení a symbolů u cest i hledače správného směru bez ukazatelů. Za srdce, které odráží paprsky všech nebeských světů i za mozek, který umí odhalovat i tajit své poklady. A třeba i za lavičku u kmenu ochotné lípy i její pohostinnou korunu, zvoucí sestersky všechny včely k napojení nektarem.
Světliny - Putování k polednám. Chvojkovo nakladatelství, Praha 2005
17
Nechat každou kladnou změnu nepovšimnutu egem.
Epopej Mariánství - Od kosmické Matky až po víly. Zjevení, sdělení, posvátná místa. - Fabula, Hranice 2003
16
Pouze duchovní bytosti mohou člověku poskytnout správný základ ke styku s bytostmi zemskými. Cesta ke Kristu nespočívá v pouhém mystickém ponoření do sebe, ale v tom, že niternost vystupuje sama ze sebe k druhému člověku. Jednou se styk s druhým člověkem stane svátostí.
Epopej Mariánství - Od kosmické Matky až po víly. Zjevení, sdělení, posvátná místa. - Fabula, Hranice 2003
15
Náš životní pocit malátnosti, rezignace, beznaděje a smutku může léčit například chvalozpěv doufajícímu lidstvu od vidce na ostrově Patmos, zpívající o novém bytí Země. Nazývá Zemi „nevěstou Beránkovou“: je zasnubována Kristu, který na ni sestoupil z nebeských výšin a svou obětí se s ní spojil pro všechny eony věků. On je Geniem, omlazujícím Zemi a tedy i lidstvo, pokud se Mu otevře. Země nyní žije Jeho krví, dýchá Jeho dechem, září Jeho světlem. Cítíme se někdy zbyteční? Právě k uvědomování a otevírání se tomu jsme jako lidé povoláni. Není většího a radostnějšího cíle.
Epopej Mariánství - Od kosmické Matky až po víly. Zjevení, sdělení, posvátná místa. - Fabula, Hranice 2003
14
Základními rysy toho, kdo je (začíná být) prostoupen Kristem je vědomí pospolitosti se světem (národem, lidstvem, živým tělesem Země, kosmem), a to, že veškeré jeho cítění, myšlení a konání je prolnuto nadějí.
Epopej Mariánství - Od kosmické Matky až po víly. Zjevení, sdělení, posvátná místa. - Fabula, Hranice 2003
13
Dávat se Bohu k dispozici je lepší než chtít mít Boha k dispozici.
Meditace do svatyně, do křesla i do deště aneb Vesele i vážně o zdraví duše, Malvern MMIX
12
Kde jsou naše požitky, po kterých jsme se pachtili? A co zbylo z bolesti a malérů, kterými jsme prošli nebo se jich obávali? Kde to zůstalo? Podstatná je jen esence zkušenosti ke zkvalitnění života, k přiblížení se boží lásce a moudrosti, k plnění svého úkolu.
Epopej Mariánství - Od kosmické Matky až po víly. Zjevení, sdělení, posvátná místa. - Fabula, Hranice 2003
11
Ti, kteří nám takzvaně ubližují, jsou urychlovateli našeho postupu a jsou jen nástrojem vyššího řízení pro naše tříbení tam, kde to potřebujeme. Boj proti nim proto nahraďme bojem proti své sebelítosti a ukřivděnosti, neboť sklízíme jen to, co jsme zaseli. I na druhých nám nejvíce vadí ty stránky, které sami ještě nemáme zpracované. Víme, že bez Božího svolení nám není zkřiven ani vlas na hlavě a že Prozřetelnost čeká jen na nás, na naše polepšení a projasnění, pokoru i odvahu, aby mohla tisícerými způsoby ihned vyřešit náš problém či situaci (tj. poslat nám možnost řešení), pokud již pro nás splnily účel.
Epopej Mariánství - Od kosmické Matky až po víly. Zjevení, sdělení, posvátná místa. - Fabula, Hranice 2003
10
Učíme-li se posuzovat vše, co myslíme, cítíme, děláme či říkáme (ať je to jednání s druhými, výběr a přijímání umění, naladění při přijímání nezdaru či úspěchu, při vaření, při milování, při televizi…) s vědomím, že Bůh je všudypřítomný a vše vidí, naučí nás to pak i lépe rozpoznávat, jsme-li s Ním v harmonii nebo se od Něho vzdalujeme.
Epopej Mariánství - Od kosmické Matky až po víly. Zjevení, sdělení, posvátná místa. - Fabula, Hranice 2003
9
Naším skutečným vlastnictvím je pouze to, co jsme si s boží pomocí vytvořili jako ctnosti, síly lásky, prožitky pravdy, vnitřní svobody. Jen toto proneseme přes práh smrti do další budoucnosti, jen toho bude mít váhu na váze věčnosti.
Epopej Mariánství - Od kosmické Matky až po víly. Zjevení, sdělení, posvátná místa. - Fabula, Hranice 2003
8
Jen z pólu klidu, ticha a oproštění se od závislostí oceníme pól radosti a plnosti života.
Epopej Mariánství - Od kosmické Matky až po víly. Zjevení, sdělení, posvátná místa. - Fabula, Hranice 2003
7
Na našem prožívání karmických břemen je nejhorší naše sžíravost, sebelítost, zpupnost a strach. Tím se karma prodlužuje, ba snad i násobí, protože to neumožňuje nadhled (vystrčit hlavu nad vodu, jakkoli špinavou). Pokud sebelítost už není, ale je vědomí spravedlivého Řádu, zvládá se vše mnohem lépe. Vcítění se do vědomí Řádu je ohromné osvobození od strachu.
Pak nám pomůže příval Boží energie projít vším.
Vždy můžeme jen opětovně říkat Kristu či Mateřské Mariánské bytosti, že toto neumíme, nezvládáme, že jsme slabí. Poprosit, může-li to být, o ulehčení, nebo alespoň o pomoc a posilu, tedy o vedení, abychom zkouškou správně prošli.
Epopej Mariánství - Od kosmické Matky až po víly. Zjevení, sdělení, posvátná místa. - Fabula, Hranice 2003
6
Usiluji o harmonii mezi duchovním a fyzickým životem ovládáním svých pocitů, omezováním náladovosti, rozpouštěním strachu a hrůzy a vyloučením všech chaotických sil. Odevzdávám se s plnou důvěrou moudrému řízení Prozřetelnosti a chci poznat své podvědomé síly a vyloučit je ze svého vědomí.
Epopej Mariánství - Od kosmické Matky až po víly. Zjevení, sdělení, posvátná místa. - Fabula, Hranice 2003
5
Mnohdy modlitba za někoho, soucítění a účastenství stačí, abychom zahřáli a oživili srdce, zatrpklá a ztuhlá ranami života, pod kterými ztratila víru a naději.
ODÍVÁNÍ SLUNCEM - Inspirace z esoterních průhledů do minulosti a budoucnosti Slovanstva. Agape, Brno 1998
4
Nečekejme snad dychtivě, nadšeně ale pasivně na zjevení budoucího chrámu zlatého věku, když třeba již teď máme u svých nohou schody, které k němu postupně vedou.
Jsou to schody denního cvičení harmonické lásky k Bohu i lásky a činu k okolí.
Světliny - Putování k polednám. Chvojkovo nakladatelství, Praha 2005
3
Někdy nás milost zalije jako všechny překážky protrhnuvší proud, jindy nás utěší hojivou mocí a opět jindy se jí jen lehce dotýkáme na konci niterné škvírky, kterou naše pozornost sleduje. A nejčastěji by nám mělo stačit jen vědomí, že existuje, i když ji zrovna nepociťujeme nebo něčím trpíme.
Provázení stářím a umíráním - aneb o prolínání obou světů. MALVERN, Praha MMXIV
2
Putovat ke svatyním nelze s mentálním humbukem, raději s bystrou ducha-přítomností a tiše rozklenutou moudrostí po horizontu světa i svého nitra, s obezřetným i odvážným procházením nejrůznějšími okolnostmi, beze strachu jednat a nést následky.
ODÍVÁNÍ SLUNCEM - Inspirace z esoterních průhledů do minulosti a budoucnosti Slovanstva. Agape, Brno 1998
1
Vyšší vedení nás může vést, až teprve když sami vykonáme maximum ze své mysli, ze svého cítění i vůle, touhy.
ODÍVÁNÍ SLUNCEM - Inspirace z esoterních průhledů do minulosti a budoucnosti Slovanstva. Agape, Brno 1998
.oOo.
53
Po určité době meditací třeba pochopíme, že ten, kdo vzešel z meditace v tichu, i z meditace v ruchu a shonu denního snažení, rozumí dávným runám a znakům, vytesaným v kameni, i boží řeči, která je beze slov a znaků. Žije v obou světech: pluje na hvězdné lodi vesmírné ochrany Matky Boží i se umí silou a mocí Boha Otce zastávat v prachu země zemských matek, vdov a sirotků. Umí nebo se učí pomáhat i těm, kteří z hmotného světa právě odcházejí, i duším, které z něho už odešly nebo které se sem právě vracejí. Cítí jednotu všech říší: říše nerostné, rostlinné, zvířecí, říše elementárních bytostí, říše lidské i božské.
Provázení stářím a umíráním - aneb o prolínání obou světů. MALVERN, Praha MMXIV
52
Vídáme-li v jeskyních krápníkové útvary, mohou na nás působit svým miliony let vyvíjeným tvarováním jako tiší svědci věčnosti. Podobné tušení věčného pohybu vývoje, jaké vzbuzují krápníky, pro nás zdánlivě statické, přesto však během věků měnící své tvary, v nás mohou vyvolávat věční poutníci Země – lidstvo samo. V obojím je hymničnost odvěkého zakořenění Země i jejích obyvatel v božím kosmu.
Meditace do svatyně, do křesla i do deště aneb Vesele i vážně o zdraví duše, Malvern MMIX
51
Tvrdé štíty našeho sobectví jen přitahují další nárazy a bude jich tolik, dokud naše tvrdost nepovolí. Teprve pak přichází uvolnění od sevření vnějšími zátěžemi. Pomaloučku se nám bude tvořit světelné brnění rytířů ducha.
ODÍVÁNÍ SLUNCEM - Inspirace z esoterních průhledů do minulosti a budoucnosti Slovanstva. Agape, Brno 1998
50
Maria, neposkvrněná matko lidských duší, dávající jim vnitřní panenství, pomoz nám počít nový čistý život z běli tvého sněžného mariánství. Naplň nás Bytím Otcovým, prostup nás Láskou Kristovou, osvěť nás Světlem svatého Ducha.
ODÍVÁNÍ SLUNCEM - Inspirace z esoterních průhledů do minulosti a budoucnosti Slovanstva. Agape, Brno 1998
49
Za každý projev karmy máme děkovat, protože jedině ona nás posunuje, očisťuje a osvobozuje, tedy je i karma boží milostí - pokud ji takto přijmeme.
Provázení stářím a umíráním - aneb o prolínání obou světů. MALVERN, Praha MMXIV
48
Odosobníme-li se od požadavků, přestaneme-li před sebou tlačit balvan přání a chtění, včetně chtění svého zduchovnění, teprve pak se nám začnou otevírat i v denním životě tajemné komnaty se sbírkami pokladů, které věky čekaly jen na naše zastavení se. Pak máme blíž i ke správnému jednání.
ODÍVÁNÍ SLUNCEM - Inspirace z esoterních průhledů do minulosti a budoucnosti Slovanstva. Agape, Brno 1998
47
Modlitba, meditace, láska otevírá člověku, sedícímu na vrcholu pyramidy ze svých odpadků, oči ke vnímání těchto odpadků – tu hrubších, jindy v úhledných obalech - a sílu a požehnání je v klidu rozpoznávat, odklízet či pálit. Bez této denní práce není pravé meditace ani uzdravení.
Meditace do svatyně, do křesla i do deště aneb Vesele i vážně o zdraví duše, Malvern MMIX
46
Láska k vlastnímu osudu.
Provázení stářím a umíráním - aneb o prolínání obou světů. MALVERN, Praha MMXIV
45
Meditaci musí provázet tříbení v běžném světě, čistění a úklid našeho povahového stolu. Klidná, trpělivá, stejnoměrná a radostná práce na sobě pak umožní, abychom při pravidelné denní meditaci časem nacházeli cosi, co již nevychází z nás, ale co již žije svůj vlastní život a dává tušit sjednocení duchovních světů s tím naším. Nebo – chcete-li – vstřebávání našeho světa do světů širších, do světů otevírajícího se nebe. V našem nitru pak vytváříme či spíše nacházíme prostor, který Heidegger nazval překrásným slovem světlina. Pak můžeme zaslechnout ono „zvonění ticha“, kdy se Já teprve schází samo se sebou.
Z připravované knihy Provázení stářím a umíráním - a o tom, co bude potom. MALVERN, Praha MMXIV
44
Meditaci nabízejme jen volně Bohu jako kouř z vonné tyčinky či kadidla. Měla by být pokorná a vzpřímená zároveň. Tichem v klidu niterné jeskyňky i úpěnlivým vzepětím k nebesům.
Světliny - Putování k polednám. Chvojkovo nakladatelství, Praha 2005
43
Každou účelnou práci, která není v rozporu s naším svědomím, konáme s radostí, neboť je nám modlitbou k Bohu.
Z připravované knihy Provázení stářím a umíráním - a o tom, co bude potom. MALVERN, Praha MMXIV
42
Bůh miluje nekonečnou láskou, protože není na ničem závislý. Láska je však jen jedna, její povaha je všude stejná. I my když rozpouštíme své závislosti, uvolňujeme Bohu v duši nezávislost a místo, aby námi miloval.
ODÍVÁNÍ SLUNCEM - Inspirace z esoterních průhledů do minulosti a budoucnosti Slovanstva. Agape, Brno 1998
41
Radujeme se ze života jako z daru božího. Víme, že všechny hierarchické bytosti – buňky Těla božího – nás trvale milují.
Z připravované knihy Provázení stářím a umíráním. MALVERN MMXIV
<
2024 ©