DOPLNĚNO 28. a 29. 12.; Jak asi chutná brzdová kapalina či okena? Pije ji až 15 milionů Rusů, když nemají na vodku. - Alexandrovci a "osvobozené" = dobyté a rozbombardované Aleppo.

Smutno a bezvýchodno v národě, kde před téměř stoletím zrušili Vánoce.

Za totality se šuškal následující vtip: Sovětský člověk uvažuje: 100 gramů vodky? Éto málo.  200 gramů? Éto mnógo. Tak si dám dvakrát 150. (Za podobný vtip byl jeden můj kolega v roce 1981 vyhozen z práce a dostal to do kádrového posudku nejen on, ale i jeho dvě dcery. To jim mělo uzavřít možnost přijetí ke studiu i na slušná zaměstnání.)  Podle statistik, potvrzených starší studií,  umírá ročně na následky alkoholismu půl milionu Rusů. Alkoholismus je v Rusku příčinou více než poloviny úmrtí i ve věku mladém a středním - od 15 do 54 let.

U mužů je úmrtnost vlivem alkoholismu v této věkové skupině pětkrát vyšší než v Západní Evropě, u žen třikrát vyšší.

To se však týká jen konzumace vodky, kde je situace podchytitelná. Podle expertů nemají ale Rusové z nižších vrstev v Putinovském  Rusku peníze na to, aby si mohli kupovat lihoviny. Našli si tedy levnější variantu: různé nahrážky s obsahem lihu, například prostředky na mytí oken, nemrznoucí směsi či dokonce brzdové kapaliny. Odhaduje se, že těmto nahrážkám pravidelně holduje patnáct milionů Rusů.

Z mého mailu: Ještě že tam nejsme - to bysme si museli dávat pozor, aby nám někdo nevypil z auta brzdovou kapalinu, pak to nebrzdí. A doma, to aby paničky schovávaly před manžely Clin, Milit, Okenu či Iron apod. Pokud ovšem takto nemlsají společně třeba při pořádání mydlinkových mejdanů. No vlastně - čistí si vnitřnosti zgruntu. Není nad ruskou hygienu. A nemrznoucí směsi? Prý je v panelácích sibiřských měst krušno - vytlučená okna, nefungující topení,  jsou líní si to spravit,  tedy že by proto užívali nemrznoucí směsi preventivně zevnitř?  I tak jim ale zbývají peníze na pomníky Stalinovi. A na vojenské invaze. Že jsem jedovatý? Ale oni si to udělali sami.

Když můj někdejší holandský kamarád Harrie Salman jezdil železnicí po Rusku, třeba až na jeho východ, musel mít ve vlaku i na nádražích trvale zachmuřený tupý pohled, nikomu se nedívat do očí, a být ošuntěle oblečený. Nesměl se odlišovat od jiných. Jinak riskoval, že by v něm poznali Evropana a  podřezali a okradli by ho. Aby nebudil  svou horší ruštinou dojem, že je ze Západu, vydával se za Estonce (ti byli stejně chudí jako Rusové). Harrie si vždy nějaký čas vydělával doma pěstováním tulipánů, poté za utržené peníze jezdil po světě, někde příležitostně přednášel, například na Universitě Karlově, a pak se rozjel do vzdálených ruských oblastí učit živořící rolníky, pokud možno za pomoci antroposofických poznatků, prachobyčejnému pěstování plodin a zahrádkaření. Za dob komunismu to zapomněli. Napsal mj. knihu Evropa v novém světle.

Ideologicky byli a jsou zpracováváni i prostí lidé. Když jsem v mládí poznal v Janských Lázních mladou Rusku na vozíčku, Taťánu Štafun ze Soči, nosila trvale na své ošuntělé barchetové košili odznak Komsomolu. Byla na členství pyšná a musela ho mít vždy, i na procedury. Po jejím odjezdu jsme se ještě nějaký čas v dopisech hádali o politice, pak se odmlčela. Dodatečně jsem se dozvěděl, že v SSSR příslušný pracovník místního sovětu nejprve čte všechny dopisy, které obyvatelům přijdou z ciziny, i ty ze "spřátelených zemí".

Ani sportovat neumějí čestně. Teprve po zahraničních skandálech přiznali, že doping je tam řízen státem a aplikován lékaři ve třiceti sportovních disciplínách. Ani toto nemá ve světě obdoby. Chtěli být ve všem první, tedy jsou aspoň v dopingu. - Jak tragicky víceznačná a obecně výstižná jsou slova jednoho z pilotů padajícího letadla s Alexandrovci: "Veliteli, padáme". (Kéž by tato věta zazněla jako připomínka odchodu jejich vojsk z okupovaných zemí.)

Člověka napadá souvislost s pýchou  na výdobytky socialismu a lhaním o jejich životní úrovni (jak známo, pýcha předchází pád). Tedy hlavně - souvislost s tím, když společnost pyšná na svůj ateismus (zbytky pověrčivého a kolaborantského prorežimního pravoslaví nehrají roli), která se vzdala tradičních evropských hodnot (a i v Rusku byly už od 13. století dobře zakořeněné), jak taková společnost končí. Těžko  si představit, že by nějaká jiná země s křesťanskou, byť jakkoli zpovrchnělou tradicí, skončila tak jako tato - s cíleným zpupným ateismem. Tak rychlá masová duchovní tragédie tak velkého národa nemá patrně v dějinách lidstva obdoby.

A jejich Vánoce? Už nemají, neznají. V roce 1918 marx-leninisté Vánoce v Rusku zakázali. Tím zanikly i tradice. Neobnovili je, asi jim to takto vyhovuje. Někteří slaví ateistickou náhražku - Nový rok s Jolkou a Dědou Mrázem, kterého doprovází Sněhurka. To však už nemá onu mystickou vazbu na Svatou noc a na další kouzlo oněch 12 vánočních dní a nocí. "Základem každé identity je kontinuita" (Václav Havel). Vláda komunistů kontinuitu zpřetrhala ve všech směrech. Jsou vykořeněným národem.

Alkoholismus devastuje nejen mentalitu a emocionalitu, ale i charaktery. Když si představíme, že Rusové přišli o podstatnou část svého tradičního impéria, které bylo jejich největší pýchou, snáze pochopíme jejich asijsky lstivé formy manipulace s veřejným míněním, které  šíří na sítích i k nám. Jejich kyber-imperialismus je jako temná clona, šířící se sem z Východu.

Pro zájemce trochu konkrétněji: Od počátku nepokojů na Ukrajině roku 2013 u nás přibývá prorusky orientovaných webů. Působí jich tu už desítky. Podle BBC je  ruská vláda  přesvědčena, že v České republice, která v roce 1999 vstoupila do NATO a později do EU, panuje určitá nespokojenost, kterou může využít. Igor Nikolajčuk z Ruského institutu pro strategická studia na webu Sputnik uvedl, že Česká republika je rozdělená země, kde jsou tendence jít protikladnými směry – část míří k Německu, druhá na východ.
    Vzhledem k tomu, že mnohé tyto weby mají profesionální podobu, vyvolává to otázky, kdo je financuje a kdo je jejich skutečný vlastník. Přímo z Ruska šíří propagandu web Sputnik, což je  takticky přejmenovaný vládní Hlas Ruska. Nový název je nejen neutrálnější, ale také vyvolává reminiscence na dobu před půl stoletím, kdy se Sověti opájeli triumfy kosmonautiky. Tyto weby šíří jak ruský pohled na krizi na Ukrajině, tak i varují před tzv. rozpínavostí Spojených států, které se podle nich snaží rozšiřovat sféru vlivu až k ruským hranicím. Uchylují se k osvědčené praxi pro svůj lid: vytváření obrazu vnějšího nepřítele. Varují před rostoucí přítomností jednotek NATO na východě EU a před stále četnějšími vojenskými cvičeními Aliance v této oblasti. Pro kremelské vládce je to samozřejmě ta nejhorší varianta vývoje, kdy jsou východoevropské země chráněny členstvím v NATO, tedy především jeho hlavní silou, USA.

Pijí a bombardují:

Těžko říci, za kolika leteckými i jinými neštěstími stojí v Rusku alkoholismus. Údajně byla i obsluha Černobylu těžce opilá. I když - vždy je nějaká vnější příčina neštěstí, třeba ten alkoholismus, a nějaká skrytá. Proto na závěr ještě aktuální mailovou úvahu od pana Karla Jirky.  "V souvislosti se zřícením letadla s Alexandrovci, ruskými novináři a vojenskými činiteli mířícími do Aleppa, přemýšlím, jestli v této tragické události nemůže být Vyšší mocí něco naznačeno. Měli zpívat na oslavě ukončení bojů v Aleppu (nebo asi správněji na oslavě dobytí Aleppa). Aleppo pomáhalo "osvobodit" Ruské letectvo - tak jak je rozbombardováno a zničeno Aleppo, prý byl podobně rozbombardován Groznyj... Podle všeho se Rusové v Aleppu dopouštěli hrozných zvěstev jako opakovaného bombardování nemocnic, tržnic, škol a nakonec se podíleli na totálním rozbombardování částí města, obsazených odpůrci Asadova režimu, bez ohledu na civilní obyvatelstvo... (Velké množství lidí utíkalo ze Sýrie před Asadem. Migrační vlna lidí, hledajících útočiště ve státech Evropy tedy jen tak neskončí a ti, co už jsou zde, se vracet zpět do Sýrie asi dlouho nebudou, pokud někdy vůbec...)"

Existuje zákonitost, kterou kdosi vyjádřil:  "Národ, který nepochopil svoji minulost, ji bude muset prožít znovu." Platí to pro Rusko i pro nás - či přesněji - nakolik jsme nepochopili svoji minulost (tedy i to nedobré jasně nepojmenovali a neodmítli), natolik nás něco podobného za jiných podmínek čeká znovu.