LÉČIVÁ MÍSTA A PRAMENY; KRYSTALY PŮSOBÍ ZE ZEMSKÉHO NITRA DO NAŠICH NITER; JAK LÉČÍ KRYSTALY?; KDY POSTOUPÍ ZEMĚ NA VYŠŠÍ VIBRAČNÍ DIMENZI?

Kolik kamínků doma máme? A co si od nich slibujeme? Přečetli jsme popisku, že tento je na ledviny, další proti cukrovce a jiný nás spojí s anděly či uvede do nirvány? A  kdo to tak neomylně věděl? Proč tedy už všichni nejsme vědomě mezi anděly či v nirváně? Ono to působení totiž není  automatické. Krystalům musíme  jít naproti svou zkrystalizovanou povahou. Jinak se ani nejsilnější krystal nemá v nás čeho zachytit a září si, vzhledem k nám, jaksi nazmar. Obklopování se drahými kameny, nakoupenými podle chytrých tabulek ve stylu „co na co je“, je sice v módě, ale chtělo by to i zde jít trochu hlouběji, než kam sahá nynější vlna komerční pseudoesoteriky. Pak možná zatušíme  i v nakoupených kamenech, které se nám povalují po bytě, něco hlubšího.

Zasvěcenci spatřují přímou souvislost mezi jiskřením lásky, krásy a dobra z lidí, a povahou krystalů a drahokamů v zemských hlubinách. Analogie krystalů s člověkem má svou logiku: máme-li například i běžný roztok soli, musíme odpařit vodu a teprve pak vzniknou lesklé krystaly. Je to týž princip: i vše zbytečné a nečisté, tedy povahové zárodky chorob, musíme odpařit, aby se naše já zaskvělo jako vzácný krystal či drahokam. Krystal vznikl nejprve roztavením a pak přesným zpevněním podle dokonalých zákonitostí a struktur. Proto je předobrazem zdravého duchovního člověka, rozvolnivšího a odpařivšího vše neukázněné, kalné a chaotické, tedy vše nemocné. Takový pak niterně zkrystalizoval, nezanechává již žádný mentální odpad a září rozhodností a pevností činu.

Pronikají-li zasvěcenci svým pohledem do zemských hlubin, otevírají se jim tajemství zduchovnění Země. Krystaly a drahokamy jsou "zkamenělými" ctnostmi a duchovními silami a proto poskytují pestré spektrum nejrůznějších inspirací. V některých místech jsou při zemském povrchu i četnější shluky elementárních bytostí, které jsou těmto silám blízké a spravují je. Zesilují pak i inspiraci lidí k založení sakrální stavby i k sebepoznání a tím i spuštění procesu duševního a pak i tělesného uzdravování. Každá vyzářená dobrá myšlenka, každý správně vykrystalizovaný čin napomáhá zduchovňovat zemské těleso,  spolupůsobí i ke krystalizaci hmoty pod povrchem Země. I naše zklidněné domácí hledění na kameny, které zrovna doma máme, může mít proto svůj význam. Vpisujeme do své mateřské planety svoji kvalitu. Harmonie, krása, láska a vůle k čistotě, které lidmi kdy prošly, ovlivnily blahodárně nejen jejich osudy a zdraví, ale napomáhají pod zemským povrchem při vytváření krystalů, drahokamů či polodrahokamů. Ty jsou symboly pevné vykrystalizované vůle ke správnému činu.  I když se tyto kameny začaly vyvíjet před dávnými věky, člověk ovlivňuje produchovňování zemského tělesa. Spolu s krystalizací lidských povah tak krystalizují i zemské útroby. Každá krystalizace naší povahy, uvědomění a odstranění jejích vad a zbytečností, nečistot a chaosu, se zrcadlí v zemské hlubině v tendenci ke zrodu nových krystalů. Podle Rudolfa Steinera jsou drahé kameny smyslovým orgánem vyšších duchovních bytostí, jímž mohou nahlížet do našich duší. Soustřeďme se pohledem na některý krystal a zatušíme to tam. To je ona posvátnost, která skrze kameny proniká až k vnímavému pozorovateli. Ctnosti charakterů jsou tvůrčími silami v éterné substanci, která protkává naše tělo, jež  je i součástí těla zemského a tedy vyvolávají i záření krystalů. Vše je jednotou. Krystaly odpovídají duchovním silám či vlastnostem, jež působí z kosmu i skrze člověka až do zemského nitra a odtud září zpětně na lidstvo i do kosmických prostorů. Odtud ona léčivá síla: každý krystal  povzbuzuje tu vlastnost, jejíž koncentrací se vyvinul. Avšak: bez naší spoluúčasti nám žádný krystal nepomůže. Už Goethe řekl: K čemu je dobrý kámen mudrců, chybí-li k němu mudrc? I zde platí, že jakékoliv chtivé postoje pro svůj prospěch, například chtění jakéhosi "energetického nabíjení" jsou naopak překážkou vůči onomu působení. Egoismus nás vždy uzavírá.  Nepomohou ani různé zábavní akce a praktiky na duchovní téma, pokud není poctivá práce na sobě v okolnostech, kde právě jsme.

Výskytem krystalů a drahokamů pod zemským povrchem lze  částečně vysvětlit i existenci některých kvalitativně silných míst na zemi. Právě přítomnost těchto  jemně spirituálních spodních vlivů může ovlivňovat i léčivost podzemních vod. Uzdravující účinek studánek a pramínků nemusí být vždy založen například  na dávném zjevení Panny Marie či na jiné události, kterou k místu váže tradice, ale i na oné posvátnosti "zdola". Ta samozřejmě může inspirovat lidi v těchto místech i k posvátnosti "nahoru", což společně může přivodit  to, co je pak nazváno zázrakem nebo alespoň požehnáním. I proto je zde působení trvalé, zatímco nějaké dávné zázračné uzdravení či tzv. zjevení by samo o sobě nemohlo na staletí založit ozdravnou sílu pramene.

Někdy jsou věci jednodušší, než tušíme. Například vykrystalizovaný duchovní čin, a tím může být každý náš velký či malý denní skutek, má být vykonán na základě správného rozhodnutí, nemá být podbarven osobními sympatiemi a antipatiemi, prospěchem, chtivostí, nerozumností nebo zlovůlí. Pak okamžitě zazáří jako drahokam  a ozáří toho, pro koho byl vykonán, svého působce a jeho domov, i zemské klima, kde postupně prozáří až do hlubin. Produchovňování Země bude postupovat pouze tím tempem, jakým se bude produchovňovat lidstvo. Neexistuje žádný duchovní automat či okultní fígl na rychlé zduchovnění Země ani člověka. Čtenář jistě nečeká senzační odhalení, kterak „Země vibračně právě postoupila či co nevidět postoupí na vyšší dimenzi“ či podobné záchvaty šalebného jasnovidu, které se objevují skoro každý rok od některého citlivce s mesianistickým syndromem. Žádné vývojové skoky nebyly, nejsou a nebudou, protože vývoj lidstva je dán přirozeným karmickým zráním - někdo k lepšímu, jiný na čas k horšímu. Protipólem k teoriím o zduchovňujícím skoku, ovšem z obdobné mentální úrovně, jsou stejně tak častá, ale hrůzostrašná „proroctví“ některých alarmistů (či jejich interpretace dávných proroctví) o zániku Země nebo alespoň celých světadílů. Během minulého století se jich vyskytly desítky. Bůh by tím popřel sama sebe. Pamatujete? V roce 1990 měla zmizet Kalifornie, podruhé rovnou celá Amerika, jindy kus Evropy, takže jsme měli být přímořským státem... Podle lokálních "proroků" a senzibilů je konců Země předpovídáno zhruba sto za století.

Novodobá konzumní krystalománie je komerčně zprofanovaným stínem spirituálního působení. Vědomí o posvátném původu krystalů však může být klíčem k pokornému a trpělivému vciťování se do  jejich léčivých a povznášejících účinků. Mějme ale na paměti, že ztrátou starého jasnovidu v moderní době a nedostatkem spolehlivého novodobého, se nesčíslným opisováním popisy účinků natolik pomíchaly, že je asi lepší se samostatně kochat krásou  kamenů bez přiložených reklamních letáčků. Však on si náš organismus už vybere, co potřebuje. Záleží, jakou kvalitou nitra uvolňujeme  ozdravému působení kamenu prostor.

A něco konkrétního praktického? Chtějí-li dámy nosit něco vkusného a zároveň posilujícího a nevědí-li zrovna, co by to mělo být, nemusí zůstávat jen u drahých kamenů. Zejména tělesně či psychicky oslabeného člověka – například chudokrevného nebo po nemoci  - posílí náhrdelník z mořských korálů (imitace jsou samozřejmě neúčinné). Mají totiž v sobě soustředěno mimořádně silné vyzařování obrodné marsické energie. Platí to pouze pro korály červené. A nehodí-li se k oblečení, nebo chtějí-li se energeticky „zberchat“ i pánové, pak je lze nosit i kdekoliv jinde na těle nebo si je brát jen na noc. Po delším nošení se síla vypůsobí, často se to projeví i vyblednutím červené barvy.

A ještě trochu prohloubení - hlouběji k pravdě i do zemského nitra. Ptolemaios, věhlasný řecký matematik a astronom, byl přesvědčen, že hluboko v nitru Země, v jejím středu, je uchována původní sluneční substance, zlato, roztavené do podoby světla a ohně. R. Steiner v rozhovoru na toto téma potvrdil správnost této představy. Když se Kristus obětí na Golgotě stal Duchem Země, spojil se s touto sluneční substancí, se zlatým středem Země. Tam můžeme od té doby tušit přítomnost jeho božského Já. Odtamtud nese tíhu lidských vin, tam prožívá nekončící pašije nad znetvořeným obrazem člověka. A přece jeho láska je v každé chvíli mocnější než jakákoliv bolest. Žádná bolest nemůže otřást jeho věrností lidstvu, ať bloudí sebedál od Boha. Můžeme tedy říci, že nejhlubším centrem naší planety je Kristovo Já, zářící v slunečním ohni kosmické lásky. Spojujeme-li se s Kristem, je to spojení i se zlatě žhnoucím středem Země. A máme možnost nést v sobě s jiskrou z jeho bytosti i náznak tohoto plamene, prozařujícího do našeho poznání, cítění i do naší vůle.

Každé místo země svoji osobitou auru má,

proto se nám jedno místo tolik krásné ihned zdá,

neboť z hlubin země vystupují tajné síly,

které dobré činy v zemské vrstvy navždy vryly.

Jiné místo odpuzuje. Chová síly temné.

Každý lidský čin se vpíše v auru naší země.

Kde se vražda stala, nebo nenadálé neštěstí,

či kde půda prostoupena ohněm neřesti,

tam vždy zvláštní hrůzou duše citlivá se chvěje,

byť i rozluštit tu nedovede, co se děje.

Ba i zvíře pozná auru země. Koně stěží

převedeme přes místo, kde síly vraždy leží.

Koně vidí bludné duše nešťastníků, kteří zpět

hrůzou kámaloky puzeni se znova vrací v svět.

Duše sebevrahů poutány jsou tam, kde zhřešily,

neboť svými činy v zemské vrstvy zlo vtělily.

Tam, kde země byla posvěcena velkým zázrakem,

mají místa auru, která září zlatým oblakem.

Světlem zahaluje bytost, která na něm spočine.

Tak lze připravovat auru země činy lásky pro jiné.

                                                                    (M. K.)