Je hezké, když zpěvák dobře ví, o čem zpívá, tedy když se za text může postavit nějakým rysem či situací či zaměřením svého života. Marta Kubišová vždy věděla, o čem zpívá. Na rozdíl od řady kolegyň a kolegů si texty pečlivě vybírala, ba i byly pro ni pořizovány. (O mém dávném /ne/setkávání s paní Martou viz článek „Nejen modlitba pro Martu...“ z 8. 11. 2022.) - O lásce vznikly tisíce písniček, často ve stylu láska – maska - páska – vráska. Na takové nepřistupovala. Když o ní zpívá následující text, je v tom kus zdravé životní filosofie.
I když ti váznou plány
Všichni známí tě opouštějí
Láska znovu ti otevře brány
Brány do snů a do nadějí...
Když se ti plány spálí
A když nevíš kam jít a co chtít
Když ti svět ukradne ideály
Ještě zkus jenom pro lásku žít.
...
Všechny bolesti utiší láska
Proto miluj a zapomínej.
Láska a soucítění byly například i v této její písni, věnované už koncem 60. let vyhnancům svědomí v Sovětském svazu.
Tajga blues '69
Spí tajga něžná tajga sníh bílý v závějích
Spí tajga vlídná tajga svůj první těžký hřích
Ten žalář z korun stromů
A pár pout z modrých hor
Jen hlídá chceš-li domů.
Tajga-blues tajga-blues zpívá dál tichý chór
Nemá slov má jen strach z krátkých dní
A dlouhých nocí.
Jdou tajgou tichou tajgou stranou půlnoční
Jdou tajgou vlčí stezkou pod stráží sluneční
Na mapách místa bílá
A prázdné stránky knih
A v očích divná síla.
Tajga-blues tajga-blues ozvěnou hučí v nich
Hukot řek větru šum bouře smích
Za dlouhých nocí.
A tajga ta nic netušící vlídná tajga svět celý pokrývá
A naši cestu sněhem houštím před nic netušícím světem ukrývá
Kam půjdem půjdem slepí
Tím lesem plným krás
Na patách se nám lepí.
Tajga-blues tajga-blues které vězní nás
Tajga-blues křáplý hlas vyhnanství
Za dlouhých nocí.
Bohužel u textů písní neuvádějí na internetu jméno autora – patrně nepochopili, že je to základní údaj. Jak ale pamatuju z rozhlasové Houpačky Jiřího Černého z podzimu 1968, napsal ho Zdeněk Rytíř pro svého ruského přítele, fyzika - disidenta Pavla Litvinova, který byl režimem uvržen do vyhnanství na Sibiř. Byl i jedním z osmi statečných, kteří na protest proti sovětské vojenské invazi do Československa v srpnu 1968 rozvinuli na Rudém náměstí plakát proti této invazi. Věděli, co je čeká, že je ihned milice sebere a režim jim zničí existenci, ale uposlechli svědomí. Byl to čin hrstky statečných lidí - Hrdinů, kteří veřejně vyjádřili jasný nesouhlas s ruským násilím vůči nevinné zemi. Byl to čin, o jakém se zpívá ve Hrách o Marii od Bohuslava Martinů: "Zpráva o dobrém skutku rozletí se ihned po celé zemi, i kdyby byl učiněn v nejodlehlejší pustině." Samozřejmě že se rozletí hlavně neviditelně do aury země, k inspiraci a posile dalším.
Historie agrese vůči vlastním čestným lidem i vůči okolním národům, a lživé propagandy se v Rusku opakuje po staletí, byť v jiné podobě a s jinými aktéry. Nyní se pokouší s využitím nových technických možností sbírat síly pro další fázi, ať už s Putinem nebo s jinými. Bohužel nadále platí onen dávný provokativní Reaganův výrok, že "Rusko je říší zla". Děkujme za naši svobodu, demokracii a mezinárodní bezpečnostní začlenění a chovejme se ve svobodě jako slušní lidé (označení někoho jako slušného člověka bylo u Masaryka tím nejvyšším uznáním, obsahovalo všechny základní kvality). Začíná to od každého z nás, ne od "těch nahoře". Mohou přijít doby, kdy o svobodě a demokracii budeme znovu snít a bojovat o ni - tak, jako naši bratři na Ukrajině.
2024 ©