Mars na obloze i v auře Země; Astronomická esoterika - stálice, oběžnice, měsíce. Palác v duchovním světě melodických krystalů.

Usměvavá mysl věčně čeří prázdnotu vesmíru.

                             William Saroyan

Všimli jste si, jak je touto dobou Mars dobře viditelný? Je nejblíže Zemi a byl koncem května v opozici se Sluncem, tedy v jedné přímce. Spolu se Saturnem a Antarem je nejjasnějším bodem oblohy. Tak jako v roce 2005  se i letos můžeme na rudou planetu vynadívat dosytnosti. Byl tak blízko (pouhých 75 milionů kilometrů), jak to řada generací nepamatuje. I když je považován hlavně za bojovníka či nositele agrese, nemusí nás jeho blízkost znepokojovat. Planety mají totiž svůj silotvorný vliv (něco jako aura člověka) všude ve sluneční soustavě, nezávisle na tom, kde se právě nachází jejich „fyzické tělo“, které vidíme zrakem.

Za noci, kdy se naše já a astrální (tj. cítivé, pociťující) tělo vysunuje do duchovních sfér, toho o sobě moc nevíme. Nejsme u sebe svým bdělým vědomím (až na zasvěcené výjimky). Astrální tělo putuje do jednotlivých planetárních (tj. astrálních) úrovní a zde se sytí jejich vlivy (proto se nazývá astrálním). Z Marsu můžeme přijmout nejen agresi, ale i odvahu, energii, průbojnost. Tedy vlastnosti spíše mužské. To souvisí i s celkovým vývojem Země. Jak? Zprvu bylo nutné, aby dětské lidstvo, původně „skleníkově“ nevinné, získalo více energie a sil k životu v tvrdých podmínkách Země, kam sestoupilo pro nabytí nových zkušeností a zocelení se. Proto muselo nabýt vrchu mužství: bojovnost, energie, průbojnost, zmocňování se zemského okolí a budování příbytku. Měli jsme poznat vše - dobro i zlo, a ze svobodné vůle si pak vybrat a zvolit svůj další vývoj. Vliv Marsu byl proto silný - v dobrém i ve zlém. Zlo se ale dále stupňovalo a hrozilo, že pád lidstva by se později už nedal odvrátit. Bylo třeba určitého božího zásahu, jeho hmotného sestupu mezi lidstvo, protrpění se nejvyšším zlem lidstva a oběti lásky.

Naladění Země – viděno z esoterického hlediska - odpovídalo do chvíle oběti Ježíše Krista povahovému charakteru Marsu. Jeho síly oplodňují lidskou krev a skrze ni cítivost (astralitu) vlivy, kterým se okultně říká železo. Jimi člověk nabývá odvahy čelit nebezpečí a současně zoceluje svoji vůli. Kladné marsické hodnoty však byly stále silněji zkalovány marsickou negací – hněvem, nižší sexualitou, černou magií, pomstychtivostí a válečnictvím, kde je železo jako marsický kov využíváno k boji, nejen pro nástroje obživy. Tyto negativní marsické vlivy vstřebal kdysi silně hebrejský národ. Vidíme to i ze Starého zákona, kde jsou líčeny války a žalmisté volají Boha k pomstám. Bohu jsou zde připisovány právě lidské síly zloby, což vše poukazuje k silám Marsu.

Událostí ukřižování Vykupitele na pahorku Golgoty, kdy aura jeho božsko-lidsky tryskající lásky obsáhla celou Zemi a navždy ji prožehla i s nitry jejích obyvatel, dostal zemský vývoj impuls, aby se ubíral od vlastností Marsu k charakteru Merkuru – ke smířlivosti lásky, k silám Krista i zbožštěné duše Sofie. Merkur je nejblíže Slunci, ze kterého Kristus vzešel, je silně provanut jeho silami, proto byl vždy považován za Posla bohů - slunečních mocností světla, osvěty, moudrosti a prvotně čistých ideálů.

Stálice, oběžnice, měsíce.

Kristus sestoupil na Zem ze Slunce, které je stálicí. Ta se trvale obětuje dáváním světla, tepla a života celému kosmickému okolí. Není jen plynovou koulí, jak učí věda. Jeho životem je oběť lásky. Proto jen odtud mohl vzejít nejvyšší Duch Slunce, který mu vdechl tuto charakteristiku – Kristus. Jen odtud mohl sestoupit k trpící Zemi. Jsou zde ale i další souvislosti. Je náhodné, že ve slunečních systémech existují tři typy těles – stálice, oběžnice a měsíce? V kosmu není nic náhodného. Úroveň „řádu“ stálic značí výše vyvinutá tělesa, než jsou oběžnice. Stálice vyloučily v předcházejících stupních kosmického vývoje (v minulých kosmických dnech) méně hodnotné síly oběžnicím. Tím se mohly stát sídlem bytostí, kterým by ony nižší, hustší látky překážely ve vývoji. I zevní astronomické uspořádání, kde slunce mají jakési vůdčí, centrální postavení, jsou tedy odrazem či rovnou výsledkem poměrů duchovního vývoje. Není proto náhodou, že Kristus byl původně Bohem, sídlícím ve Slunci. Zde jej jasnovidně vnímali a uctívali odedávna staří zasvěcenci, dokud nesestoupil z lásky k lidstvu na Zemi.

A oběžnice? Dalším vývojem, kdy na nich mají zrát jejich bytosti, které je obývají (byť většinou nehmotné) je nutné z nich vyloučit nejnižší nepotřebné a překážející látky, neschopné dalšího vývoje. A tak se dlouhými věky vyvinuly měsíce jako skládky nepotřebných substancí svých planet. I naše Luna je jen mrtvou struskou toho, co by bylo lidstvu ve vývoji Země překáželo (míněno co do duchovní podstaty). To se muselo vývojem oddělit ze Země na Měsíc. I laicky si můžeme uvědomit onen rozdíl těchto tří řádů těles: Slunce jsou zdroji života, tepla, lásky. Jsou nejušlechtilejšími tělesy. Oběžnice jsou jimi oživovány ke svému pomalému vývoji. Měsíce jsou jen vyloučenou mrtvou struskou bez života a vývoje, jakési kosmické skládky.

A proč se tím zabýváme? Souvisí to s dějinami, ale i s našimi životy. Ukřižování Krista jakožto bytosti světla, sestoupivší ze Slunce, bylo nejzávažnějším činem marsických sil v lidstvu. Zprvu vyvolený židovský národ Krista posléze ukřižoval. Od té doby tento národ usychá jako kmen, který všechnu svou živoucí mízu přelil v Ježíše a umožnil tak světu realizovat tuto zlomovou událost. Není samozřejmě náhodné ani to, že právě onen národ byl k tomu Hospodinem vyvolený. Důvodů bylo možná více, snad i ten, že židovská kabbala byla hluboce propracovaná a představovala tehdy jeden z vrcholů okultního pronikání k vysokým pravdám. To však platilo zároveň s protipólem tohoto národa - zásadou Starého zákona „oko za oko, zub za zub“. Kristus přinesl zákon lásky a milosrdenství (které samozřejmě musí prosazovat i spravedlnost, ale až naposled a bez zloby a nenávisti). Převažující marsické síly tehdy přivedly lidstvo k usmrcení vtěleného Boha. Proto vržený stín viny bere hebrejskému národu další síly k harmonickému vývoji (což není důvod k soudu a opovržení). A snad právě proto, že takto vyvrcholily tehdejší marsické vlivy na Zemi, byly Kristovou obětí do zemské aury navždy přitaženy i síly kvalitnější, merkurské. Samozřejmě jen jako možnost pro ty, kteří usilují o svou sebevýchovu v tomto směru.

Krev má i nehmotný obsah

Kristus je duchem svobody a lásky a jeho bolavá cesta s křížem na Golgotu nám ukazuje, jak získáme vnitřní svobodu a zvítězíme nad strhující mocí Marsu, působící v nižší astralitě. Ta se protiskuje i do naší krve, která je nositelem astrality nižší i propracované, jak u koho. Krev, zatížená astrálním sobectvím a agresí, musí být bolestí nesení našeho kříže pročištěna, symbolicky prolita. Musí dojít k symbolickému sebeukřižování nižšího marsického vlivu, chce-li člověk získat plnou duchovní a později i zevní svobodu. V tom nás Kristus předešel jako Pravzor vývoje člověka. Na naší osobní Golgotě musí vytéci vše, co nás zatížilo a bralo nám možnost duchovního života. I církevní velikonoční obyčej průchodu křížovou cestou měl původně svůj hluboký symbolický smysl. Dosud žije lidstvo ve svém průměru v silách marsických, v úrovni Starého zákona – oko za oko, zub za zub. O to větší úkol mají ti, kteří se stávají alespoň trochu vědoucími a zodpovědnými. Negativní vlivy Marsu by proto dnes měly být již jen reminiscencemi toho, co tu bylo v době předkristovské, v době Starého zákona. A když agresi a sobectví Marsu nedokázalo proměnit lidstvo jako celek, pak alespoň trochu by to mělo být v nás samých, kteří jsme jeho nepatrnou součástí. Protože každé vědění či informace jsou důležité jen tehdy, umíme-li je v praxi nějak kladně použít, můžeme varování před urputností Marsu brát i jako výzvu k odolávání jeho agresi v nás samých. Své negativní sklony bychom měli nahrazovat vyššími marsickými silami pevnosti, energie v hájení bezbranných, odvahy k prosazování dobra, a to jak sami u sebe, tak venku - v prostředí, na které též máme nemalý vliv. Od dob události na Golgotě k tomu máme víc pomocných sil k dispozici ve svých nitrech i v éterické (nadsmyslové) úrovni Země, do které se Kristus natrvalo vstřebal jako Duch Země, jako náš božský učitel a bratr.

Nahlédněme ještě do oblasti krystalů a drahokamů a jejich tvorby. I ta totiž souvisí s tím, zda se Země produchovňuje. Náš egoismus s materialismus tvorbu drahokamů brzdí, láska ji podporuje. Jak jednoduché - ostatně jako vše v takzvané esoterice.

Palác v duchovním světě melodických krystalů

Přenesme se, byť je podle svých omezených lidských schopností, do světa neobvyklého a vzácného. Podle  zasvěcenců si popišme silotvorné středisko, jakýsi kosmický  nebeský ostrov či svět, odkud pocházejí postupným zhmotňváním zemské drahokamy a krystaly.

V neviditelném silotvorném středisku, souvisejícím se Saturnem,  je nádherné místo tvorby melodických krystalů. Jedinečný je pohled na toto místo, kde sídlí duchové Vůle, vytvářející drahokamy. Každý z nich má svou vlastní povahu. Tato povaha právě dává základ krystalizaci hmoty, jež je jeho fyzickým tělem. Jejich práce se vidcům  imaginuje jako nádherné město, jehož paláce jsou vystavěny z krystalů.

Představme si sladkou atmosféru májového dne, kdy všechno v přírodě kvete, představme si její zestonásobenou sílu tajemného kouzla májové noci, a budeme mít slabý náznak zvláštního kouzelného působení atmosféry tohoto místa. Vzduch zde přímo probouzí vzlet ducha a nejvyšší rozkoš neznámých pocitů nebeské blaženosti se dotýká strun duše jako hladící polibky neviditelných bytostí Lásky. Všechno se chvěje a hýbe v plamenném moři sil Lásky, obklopujícího toto středisko, do jehož nebe strmí nádherné paláce z křišťálů a chalcedonů, ze safírů, ametystů, opálů, každý je jiný. Jsou tu jednotlivé paláce duchů melodických krystalů. Podle toho, jak některý drahokam krystalizuje, je architektura jeho paláce vytvořena ve  slohu ze samých dlouhých nebo menších krystalů nesmírné nádhery, nikdy na zemi nevídané. Každý z krystalů zde má svůj palác a ve středu oblasti stojí centrální chrámový palác ze samých démantů.

Z každého paláce vychází hudba zcela jiných melodií, které však zapadají v celek nevylíčitelnou božskostí hvězdných melodií, zpívaných duchy krystalů. To jsou znící melodické krystaly nebeské hmoty, neboť devachanská hmota neustále zní.  Každá oblast má svou tvůrčí píseň a svou vlastní hymnu tvoření. Jak tyto zvuky padají do hlubiny země, mění se ve světelné a tepelné paprsky a jejich chvěním se proměňují v substance a krystalizují podle vzoru jejich nebeských paláců. To vše můžeme jen tušit za našimi zemskými krystaly.

V nebeských portálech jednotlivých paláců je zvláštní architektura jednotlivých duchů nebeských krystalů. Každý ze zemských  krystalů odpovídá povaze určitého skupinového ducha znějících krystalů a je podle ní vytvořen.

Poznáváme, že tvrdost kamenů a jejich krása závisí na stupni soustředění vůle a na kráse duchů krystalů. Čím vznešenější je jejich povaha, čím jasnější a zářivější jejich duchové, tím nádhernější jsou krystalizace jejich kamenů, tvořících jejich fyzická těla. Tím originálnější a mohutnější jsou jejich hrady z krystalů.

Charakteristická ctnost božských duchovních bytostí svaté oblasti znějících krystalů je základem jednotlivé krystalizační tvorby. Tím jsou nejčistší specifikované vlastnosti svatých Duchů kamenů. Poznáváme, jak vlévají své povahové vlastnosti nejzralejší čistoty do chvění krystalizační hmoty, která se liší od hmoty obecně nerostné svou nezměrnou krásnou. Krystaly září a odrážejí bleskovité trysky světla na ně dopadající tříštěním jejich paprsků v takové kráse, protože odpovídají ryzosti božsky čistých a svatých charakterů svých skupinových duchů.

Je zde dvanáct planetárních krystalizačních paláců, čili planetárních domů nebeských melodických krystalů. Z jejich vlastností plynou magické síly pozemských kamenů. Z jejich čistoty citů, z jejich lásky k lidstvu, z jejich snahy ochraňovat a duchovně vyvíjet lidstvo plynou magické ochranné léčivé síly drahokamů. Každý drahokam země odpovídá některé ryzí povaze oněch duchů.

Tímto prožitkem  rozumíme pak kamenům svým vlastním prožitkem bez ohledu na tradici o tajných silách kamenů, často nepřesnou nebo zaměňující působení jednotlivých kamenů.  Ve skutečnosti planetární božské síly melodických krystalů jsou zcela jiné, než jak se obvykle usuzují, neboť jsou odvozeny od zvláštních povah těchto Duchů vůle.