Vyrůstala ve městě, které je celé stísněno ve velké rokli. Není z něho nikam vidět, všechny cesty vedou do kopce. A jako v pohádce o zakletém království, lidé jsou zde převážně ustaraní, zachmuření. I ona byla v dětství vyplašená, bázlivá, přílišně skromná, nesebevědomá. To se v dospělosti projevilo i v první fázi výběru místa pro budoucí dům. Společně s manželem, který měl podobné rysy, si v jiném kraji zprvu vybrali vlhké místo pod vsí, zarostlé houštím a rovněž v rokli. Tuto podobnost si tehdy samozřejmě neuvědomovala. Již si ho upravovali, když se naskytla nabídka opačná: pozemek pro dům nad vsí na místě překrásného výhledu do kraje. Milost osudu napomohla. Bylo to asi významné váhání - jaká karma asi převáží? Stará, nebo přijde prosvětlení? Pak s váháním souhlasili, a nyní je šťastná, že volili takto. I její osudy se utvářejí jaksi s nadhledem, se svobodným vydechnutím a širokou orientací. Je vděčná příteli, který je na toto místo tehdy přivedl, i pokorně děkuje Prozřetelnosti za tento osudový životní nádech.
Tak jako v řadě jiných oblastí, může platit, že i při zabydlování domu náhoda pomáhá těm, kteří jsou na ni připraveni. Někdy je k využití náhody či nápadu nutný podklad znalostí, jindy stačí čisté srdce. Nápad mé kamarádky se zprvu jevil jen impulsivně a náhodně, pak ale obohatil ji i její děti možná na celý život. Tehdy si svůj dům zabydlila způsobem naprosto jedinečným. Jak? Stavba byla dokončena a čekalo se na dodělání jen několika maličkostí, na objednání stěhováku a hlavně na odvahu či rozhodnutí vše sbalit a připravit k velké akci stěhování.
Ale ne, proč čekat, řekla si s oběma dospívajícími syny a třiadvacátého prosince naložili na vozík za autem postele, peřiny a trochu nádobí a převezli si to z dosavadní bytovky do domku. Momentální spontánní nápad, který přinesl vlnu čisté radosti, měl nakonec vyústění, které si aktéři zprvu ani neuvědomili. Když ráno otevřeli oči, poprvé ve svém domě, byl Štědrý den. Byl to ten nejkrásnější dárek. Čistá srdce jim umožnila se vděčně zastavit a tento dárek si vůbec uvědomit, nepřejít ho obvyklým nasměrováním myšlení na další a další úkoly a požadavky. Tři harmonické duše se zaradovaly. Symbolické bylo i to, že se to událo počátkem slunovratu, kdy omlazené slunce povstává z únavy uzavírajícího se starého roku a vymaňuje se postupně z temnot k novému životu. I život v novém, nevybaveném domě se začal rozbíhat a rozjasňovat. Stěhování pak proběhlo postupně a v klidu. Prozřetelnost někdy obdaruje neopakovatelným nápadem a souhrou okolností lidi s radostným a pokorným srdcem.
Tehdy si poznamenala: Nechodí sem pošta, nestojím o "přáníčka zdravíčka" , uf, já si těch zdravíček a štěstíček užila v životě dost! Říkala jsem si vždycky, kéž bych měla uši kokršpaněla a uměla je v tu chvíli hezky přiklopit, abych do sebe té sladkobolné rozplizlosti zamezila přístup. Bývá to jako bacil, co se ujal u kdekoho - od kolegyň, přes příbuzné po prodavačky tady v krámu... Ale oni to jinak neumí a myslí si, jak jsou bodří a dobří.
Částečně podle knihy Umíme si udělat domov? Feng šuej po česku. - Karel Funk, MALVERN 2013
Dodatečná reakce té, o níž byla řeč výše:
To tu tehdy bylo krásně. Tak často jsem v tu zimu stála zkameněle u svého nového kuchyňského okna a nemohla ani vařit. Jaký rozdíl od panelákového bydlení!!! Když se rozesněžilo, pomalé, obrovské vločky přitahovaly mé oči jako magnet. Silnice kousek za plotem byla tehdy ještě nesolená a na ní čistý, uježděný sníh - auta se po ní šinula pomalu a naprosto tiše. Rodiče tudy táhli výskající děti na saních a pak si k nim přisedali a sami se stávali dětmi, když se tady u nás na vršku odrazili a úvozem se pouštěli dlouhou, prudce klesající cestou ke vsi - měli co brzdit dole nad silnicí. A taky myslivci se tu u našich vrátek rozvážným krokem scházeli k honu - přes pláň od vsi sem po jednom přicházeli se svými způsobnými psy a čekali, až budou všichni a nakročí společně do lesů. Do vysoka zasněžené větve stromů v lese na dohled byly tehdy snad nejkrásnější. Každý smrk měl na vršku obrovskou bílou bambuli a když si na ni sedla sojka, sypalo se a sypalo sněhové pápěří k zemi. Pokud zrovna svítilo sluníčko, rozjiskřilo je proti modré obloze a připomnělo mi, jak jsem si jako malá představovala závoj Zimní královny z Andersenovy pohádky. Jenže teď už dlouho nebylo o Vánocích bílo a i kdyby, silnici projíždí pluh se solí a procházky osáňkovaných rodičů se tedy nekonají. Ba ani rodiny se psy nechodí v zimě už tolik kolem, prosolily by se jim packy.
2024 ©