Je Panna Maria jen onou povětšině kýčovitou figurkou, často s přihlouplým výrazem, před kterou se někteří věřící plazí se svými ziskuchtivými modlitbami? Pokusme se vidět ji hlouběji. Pannou Marií byla pro lidstvo viditelně zastoupena čistá duchovní bytost nebeských světů, nebeská Pramoudrost, Sofia. Maria je na Zem sneseným praobrazem, zpodobněním čistého "věčného ženství", ženou všech žen... To, co Goethe ve svém duchovním bádání nazval "věčným ženstvím", má nespočet kultů od indické Šakti přes egyptskou Isis, indiánskou Velkou Matku až po křesťanskou Pannu Sofii či Marii. Dnes známe spíše jen její modlářské nebo výtvarné uctívání. Na čistou podstatu bylo vnějším náboženstvím navěšeno i rozcitlivělé a pohodlné vzývání o pomoc často i v situacích, kdy by se měl člověk nejprve sám aktivně přičinit, ale nechce se mu a tak to nechá „panence Marii“, vždyť slyšel, že tato populární kostelní a kapličková figurka leckomu pomohla. Tak jako však zemská matka nesplní dítěti všechno, co si vyvzpomene ve své nevědomosti, není ani božská Matka automatem, do kterého bychom vhodili modlitbu a vypadlo by vyplnění.
V naší době na prahu dalšího vývoje jsme vyzýváni okolnostmi ke vzetí plné zodpovědnosti za svůj osud. Musíme pracně poznávat, volit, bojovat se sebou, přestát svody a zvraty tam, kde jsme ještě ve středověku mohli ve víře přijímat, bezpečně důvěřovat, kde jsme byli snáze inspirováni a vedeni. Je nám však dáno, že živoucí síly, plynoucí k ním pro budoucnost, můžeme uchopovat i vědomějším vztahem jak ke Kristu v auře Země, tak k Marii, Matce našich duší.
Kdysi bylo postaveno na stolec duchovního kralování mužství. Lidstvo poznávalo spíše mužskými schopnostmi - moudrostí a logikou božské zákony. Mužská logika byla i ve starozákonním pravidle - oko za oko, zub za zub. V Kristově činu však studená logika spravedlnosti ustoupila slitování a milosrdenství. I proto Kristus prohlásil Marii Královnou nebes. Éra muže - dobyvatele a objevitele již přestává stačit novým podmínkám vývoje. K pronikání do duchovních světů bude otevřenější ženské naladění. Svou pravou mystickou povahu nemohlo ženství dosud plně projevit, neboť mužství, sice tvořivé ale panovačné, k tomu neposkytlo prostor. Teprve až v budoucnu nastoupí duchovní vedení láskyplného duchovního ženství, budou nižší stránky mužství více přetvořeny. Tak má každé pohlaví ve světové evoluci své poslání. (Jiná věc je, že i ženské duše, inkarnující se někdy v mužských tělech, nabyly v nynější době hrubšího obsahu.)
Milovat znamená žít pro toho, koho milujeme, obklopovat ho stále novými výtvory Lásky a Moudrosti, dávat mu schopnosti k rozvíjení se ohněm Lásky – je to tvůrčí podstata mateřského kosmického ducha. V Bohu Otci je spravedlnost, ale božská Matka chce spasit svou láskou všechny své děti. Ona nesoudí, ale miluje. Otec však není nikdy sám, oddělen od Matky. Proto od dob Kristovy a Mariiny nelze pojímat zákon karmy jako trest, ale jako výchovný prostředek, z lásky připuštěný tam, kde pozemské dítě samo odmítá či neovládá nápravu. Mariánské srdce však trpí, vidí-li chybovat či trpět své dítě, a snaží se mu být nápomocno k pochopení jeho úkolu. A dítěti, které ví, že se o matku může ve všem opřít, jde vše snáz.
Je-li duše kolébkou vývoje božského základu, dává tím možnost spojení Božství Slunce s měsíčním ženstvím. V budoucnu více nastoupí ženská obětavost a jemné porozumění Duchu. Žena má vyšší latentní duchovní schopnosti být tvůrkyní článku lidské bytosti zvaného budhi. Je to životní, pránické, éterické tělo, zpracované vyšší moudrostí, oživené a prozářené božskou láskou. Budhickým cítěním je osobní obětováno neosobnímu a v tomto smyslu je budhi principem mateřským. Budhi činí duši elastickou, věčně mladou, zanícenou pro vše dobré, krásné. Budhi pulzuje vcítěním, vnitřní svobodou, svěžestí čistoty, nadšením, obětavostí pro druhé, vzmachem uměleckého cítění. Kvalita budhi se po věky rodila mateřstvím, které v obětech krve dávalo život dítěti. To je skrytější povaha tvoření než u mužství. Nelze proto tvrdit, že jen mužství je tvořivé. Je tvořivé jen viditelněji pro svět. Tvořením je i mučednictví miliard bolestných porodů, jež bylo následováno skoro stejným počtem prožitků mateřské slasti, blaženosti a lásky, ale i bolesti a zklamání. Věkovitou obětí krve se duchovní "substance" ženství projemnila a více přiblížila k Duchu. Pro budoucí vývoj lásky bude tedy opět vzorem svatá Panna Bohorodička, a to v hlubším významu než dosud.
K přijímání duchovních vlivů nadcházejícího období Vodnáře v dalších tisíciletích bude mít blíže ženský princip. Ve slovanské kultuře budoucnosti se vědomá stránka duše bude otevírat stále více duchovnímu Já (manasu), které ji produchovní. Ono snivé jasnozření, které měla kdysi například Libuše, je nutné nahrazovat spirituálním přemýšlením - vládou Přemysla. Ten svou brázdu nedooral: zatím nám vládne Přemysl tvrdý, materialistický. K doorání potřebuje doplnění ženskou substancí. Bude na Slovanech, aby navrátili rozum opět jeho duchovnímu zdroji, lásce. V přípravě ke slovanské, vodnářské éře bude zřejmé, že ženství má blíže k srdci, tedy ke složce, která je u Slovanů více vyvinutá. Budoucí role ženství byla tušena již na úsvitu našich dějin, kdy slovanské kmeny prokazovaly mimořádnou úctu vědmám a kněžkám.
Ježíšova mise se naplnila ukřižováním na Golgotě a trvalým průtiskem do aury Země. Smysl vývoje duše Mariiny je však úzce spjat s konkrétními ději vývoje lidstva i jedinců a rovněž je trvale provází. Poznala smysl oběti i nejvyšší Lásku při křižování svého syna. Proto provází od oněch dob lidstvo k šíření zasvěcení ženským principem - láskou mateřského srdce. Mariina emanace přibližuje lidskou duši ke Kristu.
A Maria v naší a budoucí době? Sestupuje lidstvu k dispozici tak blízko, jak jen je to možné. Je v ní božská mateřská láska, vztahující se k duchovnu. Je zemskou reprezentantkou kosmického principu Boha-Matky a tím i pravzoru duševní moudrosti a čistoty - Sofie. Proto je matkou lidských duší i srdcí. Se vším za ní proto můžeme jít. Je k dispozici vývoji ženské stránky v nás všech. Je pratypem nebeské Královny v zemském bytí. Její inspirace máme všude v životě. Protože prožívala s Ježíšem muka křížové cesty, protože meč nejvyšší mateřské bolesti proklál její milující srdce, protože prožila všechnu bolest matky a vypila do dna kalich slzí, může být lidským duším i tou nejlaskavější a nejlépe chápající sestrou i matkou, vedoucí ke Kristu. Nejsou jistě náhodná ani četná mariánská zjevení a poselství v posledních desetiletích ve slovanských zemích, ač jsou, pravda, občas různě deformována dezinterpretována, někdy i ze strany věřících „obohacována" o účelově a subjektivně pojímané podvrhy.
V budoucnu má vzor Panny Marie více vejít do krve života a až se mu přiblíží všechny duše, promění se Země mariánskými silami v novou duchovní planetu.V duchu pak zaplane a bude tvořit pravzor Kristův, v duši zazáří mariánský jas, moudrost kosmické duše – Panny Sofie.
Když duše bude niterně Marií, porodivší duchovně Krista, dojde svého duchovního oživení. Proto je Maria vzorem lásky Bohu oddané, nadsmyslové a věčně neposkvrněné, panenské. Očistila to, co animálního přijala ze zemské pudovosti Eva. Dílo Marie bylo tehdy vykonáno. Není však hotovo v lidském nitru. Ještě dlouhé věky bude lidstvo spět k čistotě cítění Mariina a k oživování Krista ve svém nitru. Jako byla Eva pramatkou generací lidstva v jeho tělesnosti, je Maria pramatkou čistoty našich duší, trvale ochotnou se k nim s mateřskou láskou snášet v jejich bolech, zápasech i vzepětích. Tím vším sama vítězně prošla, to vše s mateřským pochopením zná a s mateřskou láskou a trpělivostí pomáhá vypěstovat.
Očista je vždy spojena s bolestí. Maria nebyla ukřižována, její oběť nebyla hmotně viditelná. Její bolesti byly niterné. Jako první čistá matka na Zemi v sobě ukřižovala Evu - pohlavnost hmotnou, a stala se v duši věčnou pannou. Proto se Oheň její nadsmyslové lásky rozlil s Ohněm lásky Kristovy celým vesmírem. Podobně jako Kristus po svém ukřižování, i ona prošla vítězně všemi dvanácti oblastmi zodiaku, více zpřístupnila jejich kladné působení a přemohla jejich působení zlé. Proto kdo kráčí ve šlépějích Krista a Panny Marie, dostane pomoc k vlastnímu přemožení těchto sil - ve svém nitru i od světa. Proto se Panna Maria znázorňuje s dvanácti hvězdami kolem hlavy. Zaslíbila se obětovat za veškeré lidstvo svou láskou pro poznání božské lásky, jež musí v člověku vzplanout. Tím nese i Maria, byť v jiném smyslu, pochodeň spasení, kterou přijala od Krista i od Boha Otce.
Tvořivost kosmického mateřství v našich životech
Kristus je duchovním srdcem božské kosmické Matky. Přivine-li nás božská Matka na své srdce, zažíváme živou pulsaci Kristovu. Láska Boha Matky usiluje vytvořit harmonii mezi zemí a nebem, mezi člověkem a Bohem. Duch niterné Svobody – Kristus, i Panna Maria nás učí neklesat v bolesti. Utrpení kypří a probouzí éterické tělo ze stagnace a proto je cestou spásy. Hledá řešení, zatímco klidný blahobytný život jen užívá, nehledá, neorientuje se (čest výjimkám). Pro dnešního člověka, otupeného a plného mentální a verbální svaloviny, bude nutná dávka utrpení, aby se vrátil k vnitřnímu zodpovědnému životu a používal rozmyslně svých sil a svého času k tomu, k čemu je na Zemi určen.
Čím je náš duchovní rozměr probuzenější, tím mohutněji do nás proudí božské tvořivé síly a tím více nabýváme vědomí o své příslušnosti k duchovnímu světu, o svém poměru k nadsmyslovým bytostem, o svém nebeském původu z božského Otce a Matky. Někdy přicházejí i těžší zkoušky, ale tím větší inspirace dostáváme pro tyto situace. Práci ve prospěch okolí pak vykonáváme s postojem matky: bez pocitu oběti, ale jen z čisté lásky radostně, nefanaticky a s nadšením pro duchovní vývoj lidstva.
V našem srdci působí Kristova Láska, která je součástí mateřské makrokosmické Lásky božské Matky. Když neosobně milujeme, hoří v nás oheň božské Lásky a přijímáme vliv božských prasil. Milovat znamená žít a tvořit pro toho, koho milujeme, obklopovat ho výtvory Lásky a Moudrosti, dávat mu stále větší schopnosti k rozvíjení se ohněm Lásky – je to tvůrčí podstata mateřského kosmického ducha.
Maria reprezentuje duši. Kristus, niterný Prazáklad, reprezentuje ducha, a jejich nástroj je tělo, syn obou, nositel obou principů. Když duše bude niterně Marií, porodivší duchovně Krista, dojde svého duchovního oživení. Panna Maria očistila a tím poskytla k následování to, co animálního přijala ze zemské pudovosti Eva.
Božství Kristovo prožehlo Zemi a zůstalo natrvalo v její auře. S duší Mariinou je tomu jinak. Neobětovala se tělesně lidstvu, ale má svůj úkol tím, že prokonala za času Kristova to, co i pro ni bylo ve vyšším plánu. Je pro lidstvo orodovnicí u Boha. Předává semeno duševní neposkvrněnosti, ve kterém je obsaženo i semeno budoucího tvoření z Moci a Síly božského Slova - Loga. Vyplněna tímto úkolem, provází lidstvo ve všech dobách.
Duchovní badatel Sergej O. Prokofjev o tom napsal: "Jedna z nejpodstatnějších zvláštností projevení se nebeské Sofie spočívá v tom, že se hierarchické bytosti s ní spojené ukazovaly žákům starých mysterií jen v duchovní formě. To znamená, že se ani jediný článek Sofie neinkarnoval v pozemském člověku. Přesto existuje v celých dějinách jediný případ takového vtělení. Stalo se to na přelomu věků... A tak máme od oné doby v osobě Mariině velký Praobraz jediného vtělení nebeské duše - Sofie samé na Zemi. Tento praobraz působí od oné doby ve vývoji lidstva, ačkoliv jeho plná realizace bude dosažitelná až v další velké epoše, pro kterou bude 6. kulturní epocha, slovanská, přípravou…Maria byla již během svého krátkého pozemského života "zastíněna" (inspirována) silami Sofiinými. Vždyť přišla tato rajská duše na Zemi bezprostředně z onoho kosmického klínu a vrátila se tam po své smrti a stala se, díky svému životu mezi lidmi, nejdůležitější prostřednicí mezi lidstvem a nebeskou Sofií."
Tato nevýslovná síla mateřské lásky se může probouzet i v lidském nitru, kde může svítit i jako obraz Madony s Děťátkem ve vánočním tajemství. I zemské vrstvy jsou zejména o Vánocích nasycovány poselstvím míru a vykoupení. Přivine-li nás božská Matka na své srdce, zažíváme i živou pulsaci Kristovu. Láska Boha Matky usiluje vytvořit harmonii mezi zemí a nebem, mezi člověkem a Bohem. Duch niterné Svobody – Kristus, i Panna Maria, a nejen ta Sedmibolestná, nás učí neklesat v bolesti. Proč Sedmibolestná? Vše v našem nitru, dobré i bolestné, pochází ze sedmi základních planetárních vlivů, kterými jsme se vyvíjeli a jsme trvale napájeni. Maria prožila podle Bible v životě sedm bolestí. Lze si všimnout, že odpovídají povaze planet. Maria je jako první duše Země plně přemohla až k jejich kořenům. Tyto síly otiskla do zemské aury. Proto nám může pomáhat i v našich bolestech a zkouškách. I práci ve prospěch okolí pak vykonáváme s postojem matky: bez pocitu oběti, ale z čisté lásky radostně, nefanaticky a s nadšením pro vývoj lidstva.
Pouze lidé jsou určeni k tomu, aby produchovnili Zemi. Pod jejím povrchem se neustále odehrává dvojí dění. V hlubinách bouří temné sopečné vření a proti tomu působí sluneční božské síly, které Zemi éterizují a pozvedají. Země obdržela ze Slunce bytost Kristovu jako impuls k docílení neposkvrněnosti. Jeho představitelkou se stala Panna Maria.
Vznešenost poznání vánočních mysterií dává rodit se sluneční síle v hlubinách Země v srdci Panny, a to napomáhá i podobným procesům v našich srdcích. Vše, co je v těchto souvislostech označováno jako neposkvrněnost, panenskost, si můžeme spojovat se sledováním neposkvrněnosti a čistoty svých duší v běžném denním prožívání během celého roku.
A ještě dva střípky o posledním zasvěcenci na panovnickém trůně, jak Karla IV. označil R. Steiner: Na svátek Nanebevzetí Panny Marie 15. srpna měl varovný sen, vybízející jej k opuštění hříšného života. Dokázal to. Zbožnost a láska k Panně Marii mu i zachránily život: Když se o Velikonocích postil, ušel otravě z nastraženého jedu v jídle.
I ve slovanském světě budoucnosti by měl aspekt božské matky, Bohorodičky, hrát nezastupitelnou roli. Pak bude Bogorodice, představitelka mariánského impulsu, pochopena ve svém významu Matky tvůrčího Slova, Loga. Proto je i obraz Bogorodice na Athosu poukazem ke slovanskému mariánskému impulsu, který rozvíjí úctu ke hvězdnému vesmírnému ženství. Toto místo již po staletí tiše vyzařuje sílu modliteb za světový mír. Muži, doplňující si zde mariánský princip, věří po staletí, že hvězda Mariina nad nimi tiše bdí a napomáhá k vysokým čistým zasvěcením. Je zde jeden ze sítě neviditelných majáků duchovního vyzařování pro Zemi.
Když v budoucnosti probudíme ve své duši Kristův a Mariánský impuls jako nejintimnější zážitek, vytvoříme tím současně nad sebou neviditelnou klenbu, kopuli bratrské pospolitosti. Aby tento proces mohl probíhat plně vědomě a aby takto vznikající sociální společenství mohlo skutečně být novou pospolitostí svobodných individualit, musí její základy vytvořit moderní duchovní věda s mariánským základem "moudrosti-Sofie", která se každému člověku otevře. Nepovede však k odcizení, ale naopak k vyššímu sjednocení lidí, kteří jí budou naplněni.
Slovanské duši je zapotřebí, aby si z poroby a utrpení minulosti i ze své nesnášenlivosti vzala poučení a prožívala síly svého srdce ve vědomé rovnováze s rozumem. Pak po několika tisíciletích, v čase vrcholu slovanské kultury nabídne inspiraci vědomého všelidského sbratření v lásce také okolnímu světu. Pak bude předurčení jejího vývoje naplněno.
.oOo.
TENTO TEXT BYL POŘÍZEN NA VYŽÁDÁNÍ PRO ČASOPIS SFÉRA, V JEHOŽ SRPNOVÉM ČÍSLE BUDE OTISKNUT.
VYCHÁZÍ Z POSLEDNÍ KNIHY "MARIÁNSTVÍ A SLOVANSTVÍ III. MILÉNIA", VYDANÉ NAKLADATELSTVÍM MALVERN.
2024 ©