OTEVÍRÁNÍ NEVIDITELNÝCH DVÍŘEK ISLÁMU.

Ve svém adolescentním věku jsem coby bujarý jánskolázeňský pacient o letních pobytech zvládal ledacos. Krom výtržností v kolonádě při big-beatu, unikání před násilným ostříháním (nás, "máničky" chodil se stolečkem po městě chytat a stříhat holič za doprovodu předsedy MNV a příslušníka SNB)  jsem se předváděl děvčatům tím, že jsem se vsadil, že uprostřed náměstí budu hlasitě vzývat Allaha, i s padáním na zem (holt mne exotika a extravagance lákala). Kamarádi, arabští pacienti mne naučili text (část si pamatuju dodnes a líbí se mi ta řeč), tedy jsem to tam předvedl. Uznání jsem sklidil právě spíš od Arabů za to, jak jsem zvládnul jejich hrdelní CH, od děvčat spíš jen shovívané přehlížení tohoto podivínství. Tehdy jsem ještě netušil, jak se jednou budu o islám zajímat. Ani to, že právě tato náboženská praktika bude jednou zabírat několikrát denně veřejné prostory v řadě evropských velkoměst a blokovat dopravu a pohyb místních.

Jak je to dnes vlastně s Evropou a muslimy?

O co se může Evropa opřít? Zmaterializovaná rozumářská theologie přinesla křesťanství mnohem větší úpadek,  než materialismus přírodních věd. Církev prohlásila zjevení za uzavřené, institucionalizovala a monopolizovala si ho pro sebe. Vědecké poznání odsunula pouze do oblasti hmotného světa, čímž vehnala vědu do jednostranně materialistického teritoria. (I proto je pro ni patrně největším ideovým nepřítelem a nebezpečím křesťanská duchovní věda R. Steinera.)

Institucionalizované křesťanství pozbylo skutečné duchovní poznání a zatvrdlo v tradici dogmat, vykládajících duchovnost skrze hmotnost (podobně jako leckterý psychotronik). Měřítkem religiozity se stala tupá víra v obsah dogmat a úkonů, které jsou pouhou mumifikací původní spirituality. Nebere se v úvahu vývoj lidského myšlení a tedy i nároků na způsob vzývání Boha a duchovní život vůbec.

Lze říci, že náboženskost bez vědeckého poznání duchovních světů je fanatická, slepá, luciferská.  A zde jsme u toho: právě toto je obdobný základ, který panuje plně v islámu. Ten, aniž si to jedna či druhá strana připouští, nachází ve zluciferštěném náboženství Evropy určitého společného jmenovatele, který  mu otevírá neviditelná dvířka a magneticky jej přitahuje, i kdyby navenek naše náboženství potíral. Egoistickou povahu má však oboje náboženství: islám i atrofované exoterní křesťanství: “Představte si, jak chápou náboženství lidé, kteří neusilují o duchovní poznání. Z egoismu se chtějí stát blaženými, z egoismu chtějí vést posmrtný život, jak si ho vykreslují! Z egoismu chtějí být vtěleni na Zemi jen jednou! V jednostranném náboženství je egoismus vyhnán na ostří: egoismus duše, ne pouze těla.“ (R. Steiner)

Zajímavá analogie: Materialistická přírodní věda se rozšířila poté, co se zmaterializovala theologie resp. náboženství. Tím bylo vytvořeno "vhodné" klima i pro pád či spíše vypovězení vědy do pout hmotné omezenosti. Člověk ztratil křídla a sílu ducha a takto oslabeně se věnoval vědě.

Další analogie: oslabený organismus ztrácí imunitu vůči cizopasníkům a parazitům.

A analogie k dnešní situaci: Evropa dlouhodobě opomíjí své křesťanské základy, na kterých vznikla a učinila největší pokrok. Ztuhlé instituce to nenahradí. Povadla ryzost křesťanství a tím i identita a síla našeho světadílu. To je duchovní pozadí, které umožňuje agresivní energii islámu, aby se vůči Evropě zmobilizovala. Neviditelná ideová hráz a pevnost Evropanů - křesťanský základ, ztrouchnivěla, dřevomorce se daří. Východní, slovansky naivnější Evropu pohltil v minulém století marx-leninismus, západní Evropu pohlcuje islám (a není jisté, že se časem nerozšíří i do evropského Slovanstva).

Podle Rudolfa Steinera se budoucí, slovansko-filadelfská kultura nerozšíří ve 4. - 6. tisíciletí plošně, všeobecně, ale budou to jen ostrůvky všebratrství (podle Prokofjeva "sobórnosti") mezi jinak válčícím a dále se materializujícím lidstvem.

Proč tyto úvahy? Naskýtá se i bližší analogie s předpovídanými ostrůvky pravé křesťanské spirituality pro dálnou budoucnost. Vidíme již zcela zřetelně, že okoralé církevní křesťanství neposkytuje dostatečnou odolnost vůči expanzi islámu a tedy i v západní a střední Evropě se budou ohniska esoterního křesťanství koncentrovat do menších oblastí či dokonce komunit (částečně s tím začíná v malých společenstvích již německý antroposof  Jörg Schröder). Zda či spíše kdy se zmaterializované evropské lidstvo nechá pohltit muslimy, lze těžko předvídat, ale při nynější razanci islámu to nemusí trvat dlouho. I tady už lze spatřovat další, výraznou fázi štěpení lidstva, takovou, o které jsme ještě před deseti lety neměli tušení.

Naskýtá se úvaha o tzv. blanických rytířích. Podobné rytíře má řada národů. Jistě to nebudou romantičtí jiráskovští zbraněmi chřestící bojovníci, kteří by se zčistajasna vyrojili z otevřené hory v době, až "bude nejhůř" (kdo to rozezná a stanoví?). Jsou to v původním pojetí svatográlští rytíři, šířící lásku a porozumění, jak učí legendy o svatém Grálu. Ty jsou hlubokou duchovní naukou, určenou k následování. Posledním vtěleným rytířem svatého Grálu byl podle tradičního podání svatý Václav. V grálské esoterní reakci na ochablost oficiálního křesťanství nacházejí mnozí již přibližně tisíc let skutečné hodnoty a životní oporu. Svatográlské prožívání odpovídá v každé době stupni vývoje lidstva, či spíše stupni, který je odhalován a nabízen duchovnímu předvoji lidstva. Řád svatého Grálu má v duchovních sférách svou vlastní hierarchickou skupinu. Ta působí v lůně duchovních bytostí spjatých se sférou Slunce. Z nejvyšších božských sfér přenášejí neviditelné bytosti svatográlské síly do nižších duchovních úrovní, kde je již může zachytit vědomí člověka, který se k tomuto vnímání vychovával celým svým životem.

Božský Oheň svatého Grálu je udržován v nejvyšší sluneční úrovni, která je spojena s mysteriem svatého Grálu, v její neviditelné sféře, v ohnivém slunečním centru. Odtud pochází i idea či imaginace svatého města dálné budoucnosti – Nového Jeruzaléma, města osvobozeného od veškerého zla a nízkosti. Je to obdoba tajemného Hradu svatého Grálu nebo ruského neviditelného města Kitěže, podle legendy z 12. století dosud skrytého pod vodami bájného jezera Světlojar. Bližším předobrazem k tomu mohou být právě malá společenství, usilující o motto svatého Grálu - Soucitem k porozumění.

Ještě k islámu: na rozdíl od hinduismu, buddhismu a posléze křesťanství není vznik tohoto světového náboženství inspirován z božských sfér.  A měsíc ve znaku? Každá planetární sféra má své božské a jim opačné oblasti. Měsíční úroveň ve vyšším aspektu přináší zejména čisté duchovní ženství. Není proto náhodou, že měsíční sféra dekadentní, muslimská, ženu naopak zotročuje a trýzní. I nízké planetární úrovně mají své ideové šelmy, u Měsíce je to podle tradice arcidémon Šajšatán. Lze odvodit, že právě on je inspirátorem agresivní části muslimstva.

Mailem jsem dostal následující výmluvný text, začínající trochu zpovzdálí - provedením Verdiho Nabucca.

Síla Nabucca - mluví dirigent Riccardo Muti.
Existuje několik druhů protestů. Jeden z nich vám chci ukázat výňatkem z opery Giuseppe Verdiho Nabucco - sbor zotročených Židů odvlečených po prohrané válce do Babylonu asi roku 590 před naším letopočtem.
Opera se hrála v Římě při příležitosti 150. výročí moderní Itálie za přítomnosti Berlusconiho a starosty Říma.
Už před začátkem opery byl dlouhý potlesk (Italové, jak víte, milují Verdiho a jeho opery většinou znají nazpaměť a slavné árie zpívají).
Opera proběhla normálně až k uvedenému sboru, jehož první slova v překladu jsou:
"Och má země, tak krásná a ztracená..."
V hledišti bylo zvláštní napětí, které cítil dirigent i účinkující.
Když skončil sbor otroků, byl obrovský aplaus. Dirigent slyšel výkřiky: "Opakovat!"
A rozruch neustával.
V Itálii není zvykem opakovat části v průběhu opery, ale nakonec, když se rozruch utišil, obrátil se dirigent na Berlusconiho a řekl:
"Jsem Ital. Cestuji po celém světě a teď se stydím za to, co se děje v mé zemi a proto (k obecenstvu) přijímám vaši prosbu k opakování! Nejen pro vlastenecký obsah, ale při dirigování slov "Oh má krásná ztracená země" myslím na to, že když budeme takto pokračovat, zničíme kulturu, která tvoří historický základ Itálie.
V tom případě bude naše země opravdu ztracena".
Potom řekl: "Já, Muti, jsem mlčel po léta. Nyní bych chtěl dát této písni skutečný význam. Jsme doma, v Římě, v divadle se skvělým sborem a nádherným doprovodným orchestrem. Navrhuji vám, abyste se připojili, a budeme zpívat všichni spolu". Potom zahájil opakování písně sboru, obrátil se k publiku a dirigoval jejich zpěv. Lidé byli vidět jen tmavě, protože osvětlené bylo jen jeviště, ale jak publikum, tak všichni na jevišti zpívali ve stoje. Když sbor skončil, bylo vidět, jak si ženy, zpívající ve sboru, utíraly slzy. Také  nám  je, v české kotlině, třeba takového Nabucca! Jenže - pořád jen reptáme a čekáme něco od někoho, od jakéhosi všemocného spasitele. Co by s námi asi svedl?

Co věděli již dříve: 
Demokratické zřízení doplatí na to, že bude chtít vyhovět všem. Chudí budou chtít část majetku bohatých. A demokracie jim to dá. Mladí budou chtít práva starých, ženy budou chtít práva mužů, cizinci budou chtít práva občanů.  A demokracie jim to dá. Zločinci budou chtít obsadit veřejné funkce.  A demokracie jim to dá. A až zločinci nakonec demokracii ovládnou, protože zločinci od přírody tíhnou po pozicích moci, vznikne tyranie horší, než dovede nejhorší monarchie anebo oligarchie.  Socrates 
 
Předseda australské vlády Kevin Rudd řekl: 
 Muslimové, kteří chtějí žít podle islámského práva Sharia, byli ve středu vyzváni, aby opustili Austrálii, čímž se vláda zaměřila na radikály ve snaze odvrátit možné teroristické útoky. Rudd sám pak rozhněval některé australské muslimy prohlášením, že podporoval špionážní agentury ve sledování národních menšin. Cituji: "Přistěhovalci, ne Australané, se musí přizpůsobit. Přijměte to, nebo odejděte. Jsem unavený obavami tohoto národa z toho, zda nejsme ohroženi nějakými jedinci či jejich kulturou. Od teroristického útoku na Bali jsme u většiny Australanů zaznamenali nárůst vlastenectví. Naše kultura se vyvíjela během více než dvou století bojů, pokoušení a vítězství milionů mužů a žen, jež usilovali o svobodu. Mluvíme převážně anglicky, ne španělsky, libanonsky, arabsky, čínsky, japonsky, rusky  nebo jakkoli jinak. Tudíž, pokud se chcete stát součástí naší společnosti, naučte se jazyk! Většina Australanů věří v Boha. Není to žádný politický pravicový nátlak, ale prostý fakt, neboť právě křesťanští muži a ženy založili tento stát na křesťanských principech, což je jasně zdokumentováno.  A je jistě vhodné, aby to bylo vyobrazeno na stěnách našich škol. Pokud vás bůh obtěžuje, navrhuji vám, abyste uvažovali o jiném státě; části světa jako svém domově, neboť Bůh je součástí naší kultury. Vaši víru můžeme akceptovat, a nebudeme se ptát proč. Vše, co žádáme, je abyste vy akceptovali tu naši a žili s námi v souladu a pokojném soužití.  
 Tohle je naše země, naše půda a náš způsob života a dáme vám veškerou příležitost k tomu, abyste toho všeho mohli užívat. Ale jakmile jste si začali stěžovat, naříkat a remcat o naší vlajce, našich závazcích, naší křesťanské víře nebo našem způsobu života, velmi vám doporučuji využít další přednosti naší skvělé australské svobody - právo odejít. Pokud jste nešťastní, odejděte. Nenutili jsme vás sem přijít. Požádali jste, abyste tu mohli být. Tak přijměte zemi, která přijala vás." 
 Možná, že pokud mezi sebou toto rozšíříme, najdeme i my, v České republice, odvahu začít mluvit a vyslovovat tu samou pravdu.