V LÁSCE ZASVĚCENCŮ ZASVITLO JÍ NEBE

"K pomoci bude mi Michael drahý, který zná výsostné vesmírné dráhy.

V nich se chci připravit pro příští žití, ve kterém dobro a lásku chci síti."

Vánoce, podobně jako Velikonoce, svátek Nanebevzetí Panny Marie, svátek Všech svatých a Dušičky jsou obdobími, kdy se předěl mezi oběma světy hodně rozpouští a můžeme si se svými blízkými odtělenými být blíž (ne ze zvědavosti, ale s úctou a vděkem). Zároveň jsou to i období, kdy se sami můžeme niterně připravovat na náš odchod - a je dobré s tím začít už ve středním věku. Zejména je dobré si pohled na smrt odmaterializovat, rozpouštět sobecký strach a seznamovat se s děním duše při přechodu. Tato témata měla z duchovní vědy dobře zvládnuta i Dana Bubníková. Zde jsou její tři poslední básně  (obdržené soukromě před jejím odchodem, dosud nepublikované)

 

 

Naděje

 

Konči můj život, jaká to slast!

Šťastna se navracím zpět v svou pravou vlast.

S sebou si odnáším v nebeskou dál,

co mi můj Učitel na Zemi dal.

 

Byly to poklady hodnoty nesmírné,

nyní je zpracuji ve sféře vesmírné.

K pomoci bude mi Michael drahý,

který zná výsostné vesmírné dráhy.

 

V nich se chci připravit pro příští žití,

ve kterém dobro a lásku chci síti.

Vzorem mi bude vždy Archanděl Michael,

obětní Beránek - Krista jenž za vzor měl.

 

 

 

Chorál duše

 

Raduj se, ó duše, svíce dohořívá,

plamen její hasne, duše chorál zpívá.

Neměla´s to lehké na pozemské pláni,

bojovala´s se zlou, tisíc hlavou saní,

která v propast stáhnut tvoji duši chtěla,

ale Láska Boží nad tebou vždy bděla.

 

V lásce Zasvěcenců zasvitlo ti nebe,

díky jejich darům nalezla jsi sebe.

Dary jejich vsála´s jako spásnou vodu,

duši uchránila´s před zlým drakem svodu.

A až Anděl smrti plamen svíce zhasne,

duše moje řekne: Ach, tady je krásně!

 

 

 

Poslední báseň

 

S dojetím píši tyto řádky,

odkud jsem vyšla, vracím se zpátky.

Vyšla jsem od Boha, vracím se k Němu,

dík vzdát chci za život Otci svému.

Chudá jsem přišla sem, s bohatstvím odcházím,

ztracené dědictví zčásti zas nacházím.

Vyslanci Boží mi dary své dali,

štědře mne jimi obdarovali.

Na boly nemyslím, ty jsou již odžité,

myslím jen na štěstí v životě prožité.

Na štěstí nesmírné v duchovním poznání,

neb ono převýší životní zklamání.

Odcházím na věčnost s díkůvzdáním,

před Boží Moudrostí v úctě se skláním.