Velikonoční dědictví nadsmyslového vnímání.

Obsah velikonočního prožívání má rozmanitou historii. Dědictví nadsmyslového vnímání Kristových současníků bylo v jejich dobách ještě živé. Předávaná svědectví učedníků Krista o sestoupení ducha Sluneční bytosti do člověka a samotné přebývání a působení Ježíše Krista v Palestině stačila k tomu, aby tomuto tajemství postupně uvěřila především západní část lidstva. Základní Ježíšova mysteria - jako křest v Jordánu, golgotská oběť na kříži, mysterium vzkříšení a tajemství svatého Grálu - patřila a patří proto k základním křesťanským mysteriím. Snažili se jim porozumět velcí duchové lidstva a sdělovat své poznání lidem. Prvním byl hluboký zasvěcenec Jan Křtitel, který při Ježíšově křtu v Jordáně přímo pozoroval kristusovské mysterium vtělení. Dalším zasvěcencem byl autor Janova evangelia, Jan Evangelista. Velkým nepřítelem Ježíšovým, který zprvu pronásledoval křesťany, byl Šavel (Saul). Před Damaškem však poznal svým duchovním zrakem, kdo vlastně Kristus je - symbolem jeho obrácení je změna jména na Pavel. Zprvu, za dob působení Kristových učedníků, církevních otců, a někde ještě i dlouho potom stačila křesťanům víra a slova i svědectví evangelií k tomu, aby byli křesťany. Postupně se však lidstvo vyvíjelo a potřebovalo i rozumový výklad Písma. To brzdily některé církevní autority. Rozum mnohdy nebyl uznán za způsobilý nástroj k poznávání náboženských pravd. Zjevené pravdy náboženství byly právem považovány za pravdy vyšší, avšak protože přímé nahlížení do duchovních světů se vytrácelo u duchovních pastýřů rovněž, bylo duchovní poznání předáváno výlučně formou věroučných článků - dogmat. Ta však přinesla stagnaci jak myšlenkovou, tak duchovní a vývojovou vůbec. Křesťanská věda se posléze vyvinula ve vědu materialistickou, zmrtvělou. Většina lidstva posledních dvou staletí již nepovažuje nadsmyslové světy a jejich mysteria za něco skutečného. Ať už proto, že naše novodobá filosofie a přírodovědecké myšlení rozbily starý středověký světový názor a nový nedokázaly uspokojivě vyvinout, nebo proto, že theologie jednotlivých církví nedávají dostatečné odpovědi na vše, co srdce i rozum dnešního lidstva potřebují vědět. Nevedou současný pokrok lidstva, nýbrž jsou jím ve své částečně přetrvávající zapouzdřenosti spíše zdráhavě vlečeny.

             To vše ale nezabránilo tomu, aby se křesťanský impuls dále nevyvíjel. Počínaje 20. stoletím přinesla esoterní bádání už nové, hlubší poznatky též o křesťanských mysteriích. Mocným vlivem archanděla Michaela, vládce nynější doby, dochází k hlubšímu spirituálnímu poznání i vedení jedinců. Michael inspiruje způsobem, odpovídajícím současnému lidskému uzpůsobení, k přiměřenému poznávání a podávání výkladů nejen o mysteriích, jež se odehrála před dvěma tisíci lety, ale i o těch, která se stále od té doby odehrávají. Od 19. a 20. století se proto vyvíjí i nová křesťanská esoterie. Její převážná část je veřejně dostupná.

            Zasvěcenec, působící počátkem 20. století upozornil, že kdyby člověk pozoroval planetu Zemi v době golgotského mysteria z určitého bodu naší sluneční soustavy, spatřil by, že v okamžiku, kdy na Zemi skanuly první krůpěje Kristovy krve z kříže, začala se aura naší Země měnit. Sluneční duch, který sestoupil na Zemi jako člověk, zůstává od té doby její součástí. Ti, kteří od 20. století vyspějí duševně a duchovně, mohou Ho vidět v éterném (nadsmyslovém) těle jak opět sestupuje mezi lidi. Návrat Kristův se už proto nebude nikdy opakovat v lidském fyzickém těle. Jeho očekávání je čistě materialistická představa, ba pověra, která pronikla do některých křesťanských i východních nauk.

            Hlubší chápání jednak Kristovy oběti na Golgotě, jednak jeho mysteria vzkříšení je zdrojem živé oplodňující síly pro vývoj budoucího křesťanství. Jedním z podstatných impulsů je i pochopení náplně Velikonoc nejen v dosud dominující stránce umučení Ježíše Krista, ale i v grandiózních tajemstvích Vzkříšení. Křesťanství je dosud v dětském věku, rozvinutí jeho hlavní fáze je úkolem budoucnosti. Neposuzujme proto jeho stav pouze prismatem současného viditelného stavu lidstva či exoterního náboženství. Neviditelné dějiny duchovních světů vtrhují do dějin lidstva s nebývalou silou. Zdá se, že na světovém orloji odbíjejí důležité hodiny nového duchovního vzkříšení lidstva resp. té jeho části, která nepropadá ve vývoji. Započal zesílený střet dobra a zla. Nestěžujme si na stav světa, ale přispívejme k jeho obrodě, každý na svém místě, snad i v tichosti a nenápadnosti, kterou dali do vínku našemu hledačství Čeští bratři, avšak s plně vědomou náplní duchovního poznávání a vnášení vyšších hodnot do běžného života. Vězme, že spolu s Kristem mohou naše já vrůstat do zjasněného světa nebes a odtud prosvětlovat širý terén světa.