BŮH A ČLOVĚK

BŮH A  ČLOVĚK

Člověk zalkal k Bohu:

- Vidíš všecko toto, co se to dnes děje, Pane?

Pán:

- Ano.

S výčitkou a obžalobou vykřikl Člověk:

- A ty strpíš toto všecko, Pane?!

Pán

- Ano.

A dodal:

- Co vidíš ty, Člověče?

- Vidím maškarní rej lidstva! Vidím krev, žaláře... Slyším křiky, lkaní, proklínání, šalbu, zneužívání dětí kněžími, kupčení s přízní andělů... Vidím tržiště na kterém prodávají člověka... Vidím chrám, v němž prodávají Boha... Moře zloby vystoupilo z břehů a došplíchlo pěnu až k samému nebi... Vidím lži a znásilňování ve jménu nebe... - A ty to vše trpíš a nepotrestáš, Pane! Co jsi to za Boha?

I pravil Pán

- Vidíš-li pak toto všecko, Člověče?

Odpověděl Člověk

- Jistě že vidím. A co jako?

Tu z žalem řekl Pán:

- A ty strpíš toto všecko, Člověče?!

A dodal:

- Dokonce i u sebe?!

                                                                     Podle neznámého autora upravil KF

Zbabělé myšlenky,

Spoutané váhání,

Ženské strachy,

Úzkostné hádání

Nezmění neřád,

Neosvobodí tě.

Všemu násilí se postavit,

Nikdy se nesklonit,

Mocně se ukázat

Přivolá ruce bohů k tobě.

                                                                    J. W. Goethe