Svědectví z uprchlického tábora: Migranti jsou jako časovaná bomba, Unie ztratila soudnost
Zdá se, že Evropská unie jako by ztratila soudnost a při přijímání uprchlíků rezignovala na všechna rozumná pravidla, říká bývalý člen výboru Rady vlády pro lidská práva Martin Herzán. Pro čtvrteční Právo popsal své zkušenosti z tábora Dobova na slovinsko-chorvatských hranicích. Podle něj se do EU dostaly i desítky radikálních islamistů, aniž by proti nim bezpečnostní složky zasáhly.
Martin Herzán
FOTO: archiv Martina Herzána
Martin Herzán
Narodil se v roce 1978.
Vystudoval filosofii a v letech 1996 až 1997 působil v Amnesty International.
Od roku 2005 do roku 2007 byl členem výboru Rady vlády ČR pro lidská práva.
Od roku 2003 je předsedou neziskové organizace Evropské unie pro lidská práva.
V roce 2008 obdržel vyznamenání Českého červeného kříže, v roce 2014 byl oceněn za záchranu lidského života.
Je autorem 13 knih literatury faktu a čtyř básnických sbírek, věnuje se rovněž sochařství, malbě a uměleckému kovářství.
Dnes 10:26
Od prosince 2015 do konce letošního ledna jsem strávil šest týdnů mezi uprchlíky v přestupním uprchlickém táboře Dobova na slovinsko-chorvatských hranicích, kudy táhne do Evropy balkánská migrační vlna.
Denně táborem prošly asi tři tisíce uprchlíků – byly tu i celé rodiny, ale většinou osamocení mladí muži.
Uprchlíci mohli nalhat cokoliv – jakákoliv jména a data narození i národnost
Přicházeli nejen ze států postižených válkou – Sýrie, Afghánistánu či Iráku –, ale situaci tu zkoušelo využít také mnoho skutečně jen ekonomických migrantů z území, kde žádná válka není. Většina z nich neměla žádné osobní doklady – úmyslně je zničili, aby nešlo zjistit jejich pravou totožnost nebo zemi původu.
Denně se zabavilo množství zbraní
Registračním centrům, která jim vystavovala v Evropě nové provizorní doklady, tak uprchlíci mohli nalhat cokoliv – jakákoliv jména a data narození i národnost. Úkolem registrací bylo tyto vyřčené údaje jen zapsat, ne je ověřovat.
V Řecku vlastně migranti ani lhát nemuseli, tam jim totiž vystavili a vystavují dál doklady, do nichž všem vepíšou, že se narodili 1. ledna. Ať už s tím uprchlíci souhlasí, nebo ne. Nejdůležitější částí práce s uprchlíky v táboře byly osobní prohlídky uprchlíků a jejich zavazadel.
Za daných podmínek tak lze nejsnáze zjistit, zda nejde o rizikového člověka nebo přímo bývalého bojovníka Islámského státu, al-Kajdá či Tálibánu. Ostatně, denně se tak zabavilo několik kilogramů zbraní – převážně bodných a sečných, ale i paralyzérů, nunčaků a dalších nebezpečných předmětů.
Za těch šest týdnů jsem zažil, jak mezi migranty odhalili desítky radikálních islámských bojovníků. V mobilech měli někteří z nich fotky a videa zachycující, jak brutálně mučí nebo zabíjejí své oběti. Několik dalších mělo u sebe dětskou pornografii či fota a videa mučení nahých žen.
Byli předáni slovinské kriminální policii. Ta je ovšem většinou pouze vyslechla, provedla zápis a k velkému všeobecnému překvapení je pustila dál do Evropy. Přitom podle pravidel EU takové osoby nesmějí vkročit do schengenu, kam ostatně nesmí nikdo už jen v případě, že předloží neplatné doklady.
Jde o lidská práva, nebo o dotace?
Všechna pravidla prostě padla, pouští se v podstatě každý, putují dál do Evropy jako chodící časovaná bomba.
Jako dlouholetý ochránce lidských práv se stydím za to, že se na tomto dění za kulisou falešné humanity – mnohdy totiž kvůli dotacím – podílí řada neziskových organizací, včetně těch pro lidská práva. Nic to nemění na faktu, že tam, na hranicích, jsem se setkal i se skutečnými uprchlíky před válkou. Ať už to byli umírnění muslimové, ateisté, nebo křesťané.
Oběti tragických událostí si zaslouží najít bezpečí v Evropě. Jenže na rozdíl od problémových a věčně nespokojených ekonomických migrantů nebo těch, kteří cestu do Evropy berou rovnou jako poslání v šíření islamismu, si ta menšina příchozích válečných uprchlíků pohostinné Evropy hodlá většinou vážit.
Chce tu skutečně pracovat a sdílet, nebo alespoň respektovat, evropské hodnoty. Tragédie těchto lidí nám nesmí být lhostejná. Avšak slít kvůli chiméře umělého, „řízeného“ multikulturalismu tyto osudy bez rozlišení s vlnou ekonomické migrace i se spoustou příchozích s potenciálně nebezpečným posláním mi připadne jako vrchol nezodpovědnosti i pokrytectví.
Evropská unie jako by ztratila soudnost, když hazardérsky živí sílící rizika teroru na svém území. Silvestrovské násilí v Kolíně nad Rýnem a dalších městech, které změnilo atmosféru v Německu, je ale jen špičkou ledovce celého problému.
Když se pak proti rizikové vlně nelegální migrace zvedá protest zdůrazňující právo Evropanů na zachování lidských práv a svobod, důstojnosti žen a evropské kultury, jsou účastníci nálepkováni coby xenofobové.
Často paradoxně od ochránců lidských práv. Chrání asi tedy úplně jiná práva než ta naše.
Martin Herzán, Právo
2024 ©