Ukrajinský dětský domov: I tvrďáci změkli; Expedice s trochou smutku.

I na Ukrajině si lidé stěžují, že se stát nestará. Mají proč. Přečtěme si, jak velké je to jejich PROČ.

Zjednodušeně řečeno: Nestará se, protože nevybírá dostatečné daně, aby na to měl. Opět – jednoduchá matematika. Cítí-li kterýkoliv ministr financí či premiér, vláda, parlament odpovědnost za tuto oblast, nezbývá než zvýšit daně či DPH. Nemůžeme mít obojí, je to jednoduchá matematika. Anglické přísloví říká: Koláč nelze zároveň sníst a zároveň mít. I v zájmu svého psychického zdraví a logiky bychom si měli umět vybrat: nižší daně a podobně hrůzné dětské domovy i zařízení pro staré a nemohoucí, anebo daně, dostačující i na toto.

Z internetu

Dětský domov na Ukrajině: Šok, smutek a chudoba

Do dětského domova v ukrajinském Mukačevu vezlo 26 dětí z českých dětských domovů dárky, školní pomůcky, hračky…

Hlavně jely s programem pro tamní klienty. Chtěly je bavit, kamarádit se s nimi, poznat jejich život. První ale přišel šok!

Vítala je šedá budova, kde dvě tety hlídají pětaosmdesát úplně i částečně opuštěných dětí. Našince čekaly pokoje po dvanácti postelích s jednou skříní a chudé poměry.

„Tam neřeší, jestli jim tety koupí MP3, ale jestli budou mít ten den co jíst,“ říká Gracián Svačina. Vysokoškolák, který akce na podporu mukačevského domova spoluorganizoval. Proč? Sám v dětském domově s dvěma mladšími bratry od deseti let vyrůstal.

„Ačkoli už studuju a stavím se na vlastní nohy, vím, jaké to je růst bez rodiny a co opuštěný kluk nebo holka potřebuje, co mu chybí!"

V mukačevském dětském domově se jedí vesměs různé kaše.

„Navíc jsem chtěl poznat, jak žijí děti s podobným osudem na východě,“ popisuje jednadvacetiletý mladík, který se do zmíněného „sirotčince“ na Ukrajině prvně dostal coby dobrovolník s humanitární organizací Adra a své pocity z cesty popsal v Zámečku (časopis dětských domovů, jehož je šéfredaktorem).

Od té chvíle toužil pomoci víc. S osazenstvem dětských domovů v ČR, Nadací Terezy Maxové, Janem Krausem a Terezou Kostkovou uspořádal letos koncert Úsměv ukrajinským dětem a výtěžek z něj směruje do zmíněného domova.

Navíc se mu podařilo do Mukačeva zajistit přátelskou výpravu. Pomohlo ministerstvo školství a společnost New World Resources.

Expedice s trochou smutku

„Reportáži o dětském domově v Mukačevu, kterou psal Gracián, jsem nevěřil. Přišlo mi to nereálné,“ přiznává František Miker na zahradě vily, kde sílí Dětský domov v Mikulově. Sedmnáctiletý kluk, klient domova, se na Graciánovu expediční cestu do Mukačeva přihlásil hned. Odehrála se letos v červnu.

„Chtěl jsem to vidět na vlastní oči a taky pomoci. Na cestu jsem se připravoval půl roku,“ naznačuje s tím, že z Mukačeva má v paměti hlavně samý asfalt kolem domu stojícího na okraji města.

„Jak jsme vystoupili z autobusu, přihrnuly se děti a vítaly nás. Byly vstřícné, celkem jsme si rozuměli, ale pak… Přišla první večeře! Dostali jsme na svačinovém talířku těstoviny s ‚kotletou‘.

Šlo o průhledné kolečko salámu a na všem byl kopr… První dva dny jsem žil ze svých zásob,“ říká vážně středoškolák, který byl členem výpravy, již tvořilo 26 dobrovolníků - dětí z českých domovů.

„Dodnes si píšu s jedním klukem. Ukázali jsme jim totiž, co je facebook, jak funguje. To dřív moc neuměli… Fakt si od návratu vážím toho, kde žiju.“

Mukačevo je domov

Klučičí osazenstvo ukrajinského domova je prý talentované na sport – fotbal a basket jsou ovšem jedny z mála aktivit, které mají. O velkém trénování ale není řeč.

„Bylo mi jich líto. I proto, že jsou stále v areálu domova, zatímco my jezdíme na výlety, podnikáme s tetami akce… Náš domov víc supluje rodinu. To oni neznají,“ popisuje zážitky František Miker.

„Občas tam jdou děti s tetami aspoň k řece, kde se koupou. Pozor, do té řeky bychom my nevlezli. Dost hrůza!“

Česká skupina starších dětí pro tamní menší děti i své vrstevníky připravila soutěže, hry… „Byli nadšeni z hraček, které jsme dovezli, ale hlavně z toho, že se jim někdo věnuje. Na to asi vychovatelé nemají běžně čas,“ krčí rameny mladík, který na místě „kolegy“ šokoval sdělením, že v našich domovech děti dostanou kapesné, mají značkové oblečení atd.

„Překvapilo mě, že hodně dětí vůbec neznalo otce a že dost větších si přivydělává… Za čtrnáct hodin na poli mají asi tak sto korun,“ povytáhne obočí s tím, že jeho zahraniční vrstevníci chtějí vesměs udělat rychle učňák, mít auto, rodinu a žít, aniž jim bude někdo říkat, co mají dělat. Po vzdělání ani tak netouží.

Ostrava je uvítá

Ne všichni členové výpravy byli z výletu, který jim ukázal co je hmotná nouze, nadšeni. Někteří se od počátku těšili zpět a litovali, že se na východ vydali.

Tvrďáci, kteří si představovali velkou zábavu, údajně změkli a snažili se o tamní děti starat… „Fakt se radovali z maličkých dárků. Třeba holky z plastových náušniček! Nepředstavitelné, co je potěšilo. Když jsme odjížděli, brečely a chtěly jet s námi,“ říká František a vypráví o nadšení mukačevských dětí, když jim Češi nakoupili a vařili. Obyčejné špagety s česnekem, kečupem a mletým masem je nadchly a přidávaly si jako o život.

„Příští rok časopis Zámeček s pár domovy a sponzory organizuje návštěvu dětí z mukačevského domova v ČR. Budou v dětském domově v Ostravě, a protože je počet míst omezený, přijedou jen úplní sirotci.“

„Bude to letní tábor u nás,“ vstupuje do hovoru Gracián Svačina s tím, že by hostům rádi nabídli sport, zábavu i jazykové kurzy.

Jak se psychicky chudé děti srovnají s prázdninami u „bohatých“ kamarádů? „Pomáhají psychologové i etoped. Neradi bychom, aby ten výlet pro ně byl smutný nebo zdrcující.

Spíš je chceme motivovat, ukázat, že když budou studovat, mají šanci jet do zemí, kde se žije jinak,“ připouští aktér všeho Gracián Svačina, kterému mladší František rád a s chutí sekunduje. Oba jsou nadaní a chytří kluci. Jen z děcáků…