Julius Zeyer
Byl jednou muž svaté touhy pln,
šel k domu Milovaného a zaklepal,
na dveře světu provždy zavřené.
Hlas tázající zazněl z tajů bezedna
a hlas ten pravil: „Kdo zde zaklepal?“
A řekl poutník bludem dosud zaslepen:
„Ty znáš mne, Milovaný, jsem to já!“ –
Hlas odvětil: „Ty ? Není zde místa pro Mne a tebe!“
a dveře zavřeny zůstaly.
Tu milující smutně odešel
na divou poušť a zůstal v samotě pro celý dlouhý rok
a zahloubal se v sebe naprosto a modlil se
a poznal posléz co jest pravé Já.
A nyní opět šel a opět zaklepal
na dveře uzavřené, Milovaného,
a opět hlas se tázal: „Kdo zde zaklepal?“
A pravil poutník vytrženě: „Jsi to Ty!“- - -
Tu hned dveře otevřely se.
Ó dveře pro mě posud zavřené,
zda někdy rozlítnou se mi ty vaše veřeje? - - -