Ne já, ale...

Napsal Karel Funk (») 4. 10. 2014 v kategorii Podělení se o výpisky z četby, přečteno: 649×

Julius Zeyer

 

Byl jednou muž svaté touhy pln,

šel k domu Milovaného a zaklepal,

na dveře světu provždy zavřené.

Hlas tázající zazněl z tajů bezedna

a hlas ten pravil: „Kdo zde zaklepal?“

A řekl poutník bludem dosud zaslepen:

Ty znáš mne, Milovaný, jsem to já!“ –

Hlas odvětil: „Ty ? Není zde místa pro Mne a tebe!“

a dveře zavřeny zůstaly.

 

Tu milující smutně odešel

na divou poušť a zůstal v samotě pro celý dlouhý rok

a zahloubal se v sebe naprosto a modlil se

a poznal posléz co jest pravé Já.

A nyní opět šel a opět zaklepal

na dveře uzavřené, Milovaného,

a opět hlas se tázal: „Kdo zde zaklepal?“

A pravil poutník vytrženě: „Jsi to Ty!“- - -

Tu hned dveře otevřely se.

 

Ó dveře pro mě posud zavřené,

zda někdy rozlítnou se mi ty vaše veřeje? - - - 

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentování tohoto článku je vypnuto.